Verdiho Requiem zaznělo na Svatováclavském festivalu v Ostravě

Toto opulentní dílo skladatel napsal jako zádušní mši za svého přítele, italského národního spisovatele Alessandra Manzoniho. Bylo provedeno za dirigování autora v Miláně 22. května 1874 a sopránový part zpívala proslulá česká sopranistka Tereza Stolzová. Od té doby je dílo považováno za nejzávažnější svého druhu, hned po Requiem Wolfganga Amadea Mozarta.

Dílo samo je ohromující. Sedm částí, 1. Requiem, 2. Dies irae, 3. Offertorium, 4. Sanctus, 5. Agnus dei, 6. Lux aeterna a 7. Libera me, je naplněno biblickou tématikou. Líčí hrůzy a běsy a je oživeno melodickou italskou hudbou, plnou dramatičnosti a vášnivých emocí, vyvolaných dynamickými kontrasty a mohutnými vpády fortissima. Plně obsazený symfonický orchestr byl tentokrát domácí, účinkovala Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou dirigenta Petra Popelky, který je hlavním hostujícím dirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava. Logicky proto zastoupil pohotově šéfa ostravské filharmonie Vasilije Sinajského, který vážně onemocněl.

Dalším spolupracujícím tělesem byl Český filharmonický sbor Brno, který je rezidenčním souborem festivalu. Sbor, založený v Brně před třiceti lety sbormistrem Petrem Fialou, si za tuto dlouhou dobu svého trvání vydobyl mezi světovými sbory neotřesitelné místo. Je oceňován v tuzemsku i v zahraničí a platí za světovou špičku. I tento večer byl připraven opět sbormistrem Petrem Fialou, který dbal především na kvalitu a vyváženost zvuku jednotlivých hlasových skupin a zejména na propracovanost částí v pianech, která zněla průzračně a brala dech. O to více pak vyzněla fortissima spolu s orchestrem, která zněla plně a kompaktně. Jen v prostoru chrámu se ve vypjatých dynamických částech zvuk sboru a orchestru poněkud sléval a ztrácela se tím výpověď textu. Naopak se dostávaly ke slovu části v pianech, kterým rozlehlý prostor chrámu akusticky pomáhal.

Největší tíha výpovědi ležela na sólistech, které se tentokrát podařilo obsadit ideálně. Překvapila především ruská sopranistka Veronika Dzhioeva, která je přední sólistkou Novosibirského divadla opery a baletu a která spolupracuje s operními domy a symfonickými orchestry po celém světě. Plný a temně zbarvený dramatický soprán se ukázal v plné šíři zejména v poslední části, Libera me. Obrovský rozsah a požadavky na dramatičnost a emotivnost, včetně krásných, svítivých pian a navazujícího messa di voce, zvládala s bravurou a s dechberoucí energií v hlase, která dramaticky barvila zejména spodní polohy. Altového partu se ujala česká pěvkyně Jana Sýkorová. Altový part je velmi rozsáhlý a ve většině částí díla je použit jak sólově, tak v ansámblech. Pěvkyně si tak po celou dobu neodpočine, naopak je part využíván jako stěžejní, pro vyjádření dramatičnosti obsahu díla. Jana Sýkorová vládne tmavým a lesklým hlasem, který má nosnost a dokáže se prosadit i nad celou plochou orchestru a sboru ve fortissimech a přitom neztratit barvu a lesk v tichých částech.

Tenorového partu se ujal slovenský tenorista Michal Lehotský. Už svým vstupním sólem v Kyrie eleison spolu s orchestrem dal najevo, že je tu silným hráčem a že jeho hlas je plně znělý, s žesťovým leskem. Pěvec, který vystupuje ve všech evropských operních domech, dokázal dát do hlasu nejen sílu a energii, ale i lyrický náboj. Basový part zastal rovněž slovenský pěvec Jozef Benci. Tento interpret je rovněž častým hostem evropských operních scén, neboť jeho hutný barevný hlas je schopen vyvolat emoce bouře i hrůzy a právě tohle byl úkol, který v tomto díle stoprocentně splnil. Navíc se podařilo, že kvarteto pěvců bylo velmi vyvážené a že se jejich hlasové témbry dokonale vyvažovaly a barevně ladily.

Dílo sestává ze sedmi částí, z nichž některé obsahují více textů. První je Requiem, obsahující též Kyrie. Začíná nejprve tajemným pianissimem violoncell a pánského sboru, poté pokračuje jemným a jasným pianem sopránů, aby následně uhodil opět pánský sbor ve fortissimu. Kyrie je příležitostí pro sólisty, kteří se zde představují v jemném podkresu sboru. Druhá část, Dies irae,je složena z deseti textů. Dies irae je plné dramatičnosti, vyjádřené v úvodní části fortissimem a plnou palbou bicích nástrojů i žesťů, přitom zůstává místo i pro kontrasty a zvukomalbu, dokreslené šepotem mužského sboru. Tuba mirum přináší mohutný zvuk sboru a žesťů, které přerušuje tajemné Mors stupebit, s tajuplnými hloubkami basového partu. Liber Scriptus je příležitost pro altové sólo a sbor, naplněné dynamickými vlnami a fortissimem, proloženým něžným pianem. Quid sum miser je trialog mezi sopránem, altem a tenorem, konfrontovaný zvukem dřevěných nástrojů, zejména fagoty a vrcholící návratem sborové části Dies irae ve fortissimu. Rex tremende je příležitost pro barevnou dynamiku všech sólistů i sboru, Recordare je dojemný duet sopránu a altu. Ingemisco je sólový vstup tenoru, které pěvec přednesl s procítěným výrazem a žesťovým témbrem. Confutatis pak bylo příležitostí pro sólový bas, který mohutným a barevným objemem hlasu strašil i dojemně prosil. Lacrymosa je sladkou kantilénou pro sólisty, zejména soprán a pro sbor s následnou fugou a cappella.

Třetí část, Offertorium, je jakýmsi intermezzem, klidným až intimním, s barevnými a dynamickými vlnami ansámblu a sopránovým messa di voce. Čtvrtá část, Sanctus, je příležitostí pro radostnou fugu v podání sboru za podpory orchestru. Bohužel zde opět zafungovala akustika, která ztěžovala čitelnost poslechu. Pátá část, lyrické Agnus dei pro soprán, alt a sbor, bylo naplněno vroucí zbožností, kde vynikla barva mužského sboru, a které se zklidnilo do pianissima orchestru i sboru a následovalo Lux aeterna pro soprán, tenor a bas, jako vroucí a klidná prosba. Závěrečná část, modlitba Libera me, kterou Verdi napsal již před lety (jako součást nedokončeného projektu zádušní mše za zemřelého Gioacchina Rossiniho), se stala v podstatě východiskem pro celé toto Requiem, napsané později. Je tu proto opakující se hudební materiál a je schopna být provozovatelná i samostatně. Zaujme především part pro soprán, tmavý a nízko položený, ve kterém nechybí části, které jsou pro sopranistku příležitostí prokázat své vrcholné umění. A toho dokázala sólistka plně využít a ve spolupráci sboru a orchestru vznikl ohromující efekt dravého a plného proudu hudby. Skladba tak vyzněla jako monumentální a dramaticky výrazové dílo, které ohromuje i dnes.

V podání interpretů to byl opravdu špičkový výkon, který se málokdy v takové kvalitě podaří. Svatováclavský hudební festival může tohle provedení zapsat jako jeden z nejlepších koncertů.

Svatováclavský hudební festival (SHF)
10. září 2021, od 19:00 hodin
Ostrava – Mariánské Hory, Kostel Panny Marie Královny

Program:
Giuseppe Verdi: Messa da Requiem

Účinkující:
Janáčkova filharmonie Ostrava
Český filharmonický sbor Brno
Petr Popelka – dirigent
Petr Fiala – sbormistr
Veronika Dzhioeva – soprán
Jana Sýkorová – mezzosoprán
Michal Lehotský – tenor
Jozef Benci – bas