Verdiho Sicilské nešpory jako tanec smrti. Novinka Bavorské státní opery

  1. 1
  2. 2
Mnichovská opera uvádí méně hrané dílo Giuseppe Verdiho „Sicilské nešpory“ v originálním francouzském znění. Hudební nastudování splňuje vysoké umělecké nároky, režie Antú Romera Nunese je přinejmenším kontroverzní a budí projevy nevole u části publika.

Sicilské nešpory Giuseppe Verdiho byly zkomponovány bezprostředně po vzniku slavné trojice RigolettoTrubadúrTraviata na objednávku pařížského Théâtre d’opéra. Byly napsány jako druhá Verdiho opera pro Paříž (prvním titulem byli přepracovaní Lombarďané pod názvem Jerusalem v roce 1847).

Aby skladatel splnil povinné zadání, musel si vybrat pro grand opera titul s historickým námětem, na jehož pozadí by se rozehrávalo drama hlavních postav. Verdi nejdříve požadoval po svém libretistovi (Eugène Scribe) nové libreto na námět historického povstání na Sicílii v Palermu v roce 1282. Povstání vypuklo proti vládě francouzského krále Karla I. z Anjou a vedlo k vyhnání Francouzů ze Sicílie a nastolení vlády aragonského krále Petra III. Velikého (povstání vypuklo o nešporách na Velikonoční pondělí). Po Karlově porážce následovalo období bojů, které skončilo až po Petrově smrti v roce 1285, kdy se obě strany dohodly, že Neapol a jižní Itálie zůstane Anjouovcům a Sicílie Aragonii. Odtržená Sicílie zůstala samostatným Sicilským královstvím spojeným dynasticky a později personální unií s Aragonií, později se Španělskem. V jižní Itálii pak vzniklo Neapolské království a obě království byla opětovně spojena až v roce 1816.

Eugène Scribe však nedodržel termín odevzdání libreta a tím byl ohrožen termín premiéry, a tak nakonec sám skladateli navrhl, že upraví své již dvacet let staré libreto s podobným námětem Le duc d’Albe (Vévoda z Alby). Libreto bylo předtím neúspěšně nabídnuto Halévymu a pak Gaetanu Donizettimu, který operu skutečně napsal a tato byla poprvé uvedena v roce 1839 v Pařížské opeře pod stejným názvem.

Giuseppe Verdi: Les vêpres siciliennes – plakát k premiéře z roku 1855 (zdroj commons.wikimedia.org/ Theatre Imperial de l’Opera Paris)

Proces kompozice a posléze zkoušení opery nebyl vůbec jednoduchý: Verdi musel vyhovět svéráznému francouzskému vkusu, mimo jiné musel vložit do opery povinný velký balet, během zkoušek měl velké spory s představitelkou titulní ženské postavy Hélène Sophií Cruvelli, která z části zkoušek podivuhodným způsobem zmizela a nebyla k dosažení.

Premiéra díla v roce 1855 byla přesto úspěšná, ale po čase se francouzské publikum stejně vrátilo ke „svým“ francouzským operám a též k francouzskému přepracování populárnějšího Verdiho Trubadúra pod názvem Le Trouvère. I přes úspěch Sicilských nešpor bylo Verdimu vyčítáno, že jeho opera nenese všechny atributy a styl francouzské opery, například že jeho postavy vystupují příliš aktivně z historického tableau a že je to v podstatě jen milostný příběh hraný v určitých historických souvislostech.

Italské libreto pro I vespri siciliani (jak zní italský název díla) bylo poměrně rychle připraveno básníkem Ettore Caimim za dohledu Verdiho. Kvůli cenzuře však musel být děj opery přesunut ze Sicílie do Lisabonu a dílo bylo uvedeno pod titulem Giovanna de Guzman. Teprve po roce 1861, po období takzvaného risorgimentu (sjednocení) Itálie se vrátila provozovací praxe k původnímu italskému názvu I Vespri siciliani a tato italská verze byla donedávna nejfrekventovanější provozovací verzí tohoto díla. Přitom ve srovnání s jinými operami Giuseppe Verdiho se pořád jedná o vzácněji uváděný titul ve srovnání s hity typu Nabucco, Aida, Rigoletto, Traviata, Otello a další.

O jistou renesanci Sicilských nešpor se zasloužila i slavná Maria Callas, která dostala pozvání vstoupit do nejproslulejšího italského divadla a otevřít sezonu La Scaly 7. prosince 1951 právě tímto titulem.

Giuseppe Verdi: Les vêpres siciliennes – Teatro alla Scala 7. 12. 1951 (zdroj cz.pinterest.com)

I Callas nejdříve váhala, protože hlavní ženská postava Elena (v italské verzi) je sice pěvecky nesmírně náročná, ale přeci jenom to není heroina, se kterou stojí a padá celé provedení – Callas však přijala a dílo zaznělo ve své dokonalosti i zásluhou jejího pěvecko-interpretačního umění.

V Česku česky poprvé zazněly Sicilské nešpory hodně pozdě, až v plzeňském Divadle J. K. Tyla v roce 1953, za dirigentským pultem tehdy stál Karel Vašata, Elenu ztvárnila mladá Věra Vlčková a Arriga Viktor Kočí; naposledy byla tato Verdiho opera inscenována ve Státní opeře Praha (2006) a pak v Brně (2013).

Poslední léta se objevuje u vedení velkých světových operních divadel stále větší obliba uvádět i italské opery v původních francouzských verzích (například Don Carlos, Favoritka, Medea, Vestálka a podobně). Tomuto trendu se nevyhnuly ani Sicilské nešpory, nyní častěji uváděné v pařížské verzi z roku 1855 – v této podobě operu uvádí nově i Bavorská státní opera (bez baletu).

Antú Romero Nunes je německý režisér, který vytvořil spolu se svým týmem – Matthias Koch (scéna), Victoria Behr (kostýmy), Dustin Klein (choreografie) a další – scénickou podobu nové inscenace, jež u většiny diváků budí spíše rozpaky a rozčarování než nadšení. Je převážně umělcem pohybujícím se na činoherním teritoriu, nicméně v Mnichově již v roce 2014 připravil nikoliv omračující, ale zdařilou inscenaci Rossiniho Viléma Tella.

Nunes silně akcentuje nerovnost soužití Francouzů a Siciliánů v Palermu, jejich vnitřní boje; útlak domorodého obyvatelstva a jeho letitý marný vzdor francouzské nadvládě inscenuje jako tanec smrti či jako předsmrtnou agónii. Výrazně nestraní ani jedné ze soupeřících stran (!), zdůrazňuje bezútěšnost doby a prostředí, ve kterém se jednající postavy nacházejí. Přestože je to činoherní režisér a dobře umí vytvořit prostředí (ovšem vizuálně mimořádně nevzhledné: lebky, mrtvoly, černý igelit), málo pracuje s interprety, které nechá dělat občas i klasické „operácké“ manýry a jen „naznačovat“ city a akce, jež by měly pravdivě vycházet přímo z nich. S výjimkou hlavních představitelů mají všichni účinkující masky (hojně užívané umrlčí hlavy) či výrazné líčení a kostýmy hraničící až s groteskou.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Les Vêpres siciliennes (Bayerische Staatsoper 2018)

[yasr_visitor_votes postid="290020" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


13 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments