Michal Záhora, Petr Zuska a Alena Pešková a jejich nové projekty

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (64) – od 19. do 25. března 2018. V dnešním vydání najdete: Připravíme se na nadcházející premiéry do Prahy a Budějovic, ale také na výstavu do Kolína nad Rýnem a na festival do Hannoveru. Novou libereckou premiéru přibližuje choreografka Alena Pešková.
Koncert pro NI – choreografie Michal Záhora (zdroj atriumzizkov.cz / foto Vojtěch Brtnický)

Michal Záhora a Koncert pro ni
První jarní den 21. března přinese v Praze premiéru choreografa Michala Záhory v Atriu Žižkov. Koncert pro NI, společný opus choreografa Michala Záhory a violoncellisty Petra Šporcla. Dalšími členy tvůrčího týmu jsou režisér Jan Komárek a módní návrhářka Zuzana Kubíčková (o soirée v jejím vinohradském ateliéru s umělci z produkčního uskupení Pulsar jsme psali v Týdnu s tancem zde). Jde o jednu ze tří autorských premiér, kterou v rámci celoročního projektu Výročí připomíná Pulsar stoleté jubileum české státnosti.

Sólový koncert pro violoncello je koncipován jako duet mezi zvukem a obrazem a mezi interpretem a tanečníkem. Hudba by měla být oním pevným a určujícím bodem v prostoru. Je inspirací a pocitovým průvodcem při setkání tří hlavních tvůrců. Hudba, vybraná režisérem Janem Komárkem, sestává z Bachova Preludia C dur, kterým se přes lyrickou Sonátu pro violoncello György Ligetiho dostane k hudbě dvou současných českých skladatelů, Ondřeje Štochla (Tetralog) a Petra Hejného (Metal sonáta). Dodejme ještě, že hned druhý den po premiéře nového projektu se v divadle Ponec koná derniéra inscenace Michala Záhory Devoid o pocitu ztráty či chybění a neúplnosti. O tomto sólovém projektu Michala Záhory jsme psali zde a určitě doporučujeme využít poslední možnosti jej vidět.


Klíče odnikud v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvádí v pátek 23. března druhou premiéru této sezony, autorské taneční divadlo Klíče odnikud. Autorem námětu, režisérem, choreografem i dramaturgem je Petr Zuska, choreograf a tanečník známý především jako dlouholetý umělecký šéf Baletu Národního divadla v Praze. Na jihočeskou scénu se novou inscenací vrací po šesti letech. Petr Zuska pracoval poprvé se souborem baletu Jihočeského divadla v roce 2012, kdy na zdejší scéně uvedl v rámci baletního večera Bez gravitace choreografii Mariin sen, předtím již uvedenou na jiných scénách. Tentokrát vytvořil nový projekt přímo pro soubor.

Petr Zuska: Klíče odnikud – záběr ze zkoušky – JD České Budějovice 2018 (zdroj FB JD České Budějovice)

Divákům přiblížil genezi inscenace takto: „Má vlastní celovečerní ‘variace’ je inspirována mou nedávnou návštěvou dnes již úplně opuštěného domu po mých prarodičích. Ten byl po několik posledních desetiletí obýván osamocenou ženou, která zde posléze v naprosté samotě i zemřela. Zoufalá a vyšinutá schizofrenička, uzavřená do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, jíž nebylo pomoci. Obklopena tmou plnou reje svých neuspořádaných démonů a zároveň svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Byla to má teta, které je můj nový opus věnován.“ Současně však uvádí, že se však v žádném případě nejedná o konkrétní vyprávění onoho smutného životního příběhu.

Zuskovo nové celovečerní dílo se opírá o kontrast mezi dvěma velice rozdílnými hudebními díly dvou českých skladatelů. Zazní v něm fragmenty z Requiem Antonína Dvořáka a klavírní lyriky Leoše Janáčka, konkrétně z velmi slavného cyklu Po zarostlém chodníčku. Dvořák své Requiem komponoval v období, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil, v čase své největší umělecké expanze. Ačkoli se formálně jedná o mši za zesnulého, není tato skladba přímou reakcí na osobní tragédii, ale spíše velkolepou oslavou Boha. Je protkána esencí věčných otázek po smyslu lidského bytí a existence vůbec a v neposlední řadě vírou v naději. Janáčkův klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku zato vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle několika profesních neúspěchů zemřela jednadvacetiletá dcera Olga.

Zajímavostí této inscenace je kombinace tance s netradičním využitím živé klavírní interpretace výběru z Janáčkova klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku přímo na jevišti. Ke spolupráci na tomto projektu proto Zuska přizval klavírní virtuózku Boženu Steinerovou, alternovat ji bude Ayano Nagamori. Scénografem je Jan Dušek, který již spolu s Petrem Zuskou vytvořil zhruba patnáct inscenací v tuzemsku i zahraničí. Střídmé scénografické řešení vychází jak z tématu, tak i z hudební dramaturgie. Autorem kostýmních návrhů, které scénu Jana Duška dotvářejí, je tanečník, choreograf a vedoucí uměleckého souboru Laterny magiky Pavel Knolle, který se příležitostně věnuje právě návrhům kostýmů a scén pro taneční a baletní inscenace.


Nostalgiáda ve Studiu ALTA

Ve stejný den jako budějovická premiéra se uskuteční premiéra současného tanečního představení v pražském Studiu ALTA. Projekt Nostalgiáda uvede tanečník a režisér Karel Vaněk, půjde o česko-slovensko-německý taneční retro projekt o „starých dobrých časech“, který bude uveden jen po tři večery 23., 24. a 25. března. Choreograf Karel Vaněk, působící mnoho let v Německu, se společně s tanečníky a choreografy své generace z České a Slovenské republiky a z Německa ohlíží zpět – někdy skrze růžové brýle – a hledá v minulosti to, co jim v současnosti chybí. „Musíme utíkat do minulosti, abychom si ulevili od současnosti, anebo probíhají právě teď ty staré dobré časy, po kterých se budeme za deset let zase toužebně ohlížet?“ ptají se tvůrci. Jako interpreti i spolupracovníci na choreografii a výsledné podobě inscenace se představí Monika Rebcová, Olaf Reinecke, Anka Sedláčková a Karel Vaněk. Dramaturgem je pravidelný spolupracovník Karla Vaňka Guido Preuss.

Nostalgiáda 2018 – promo foto (zdroj altart.cz)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář