Valašské Meziříčí – město tance

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (68) – od 16. do 22. dubna 2018. V dnešním vydání najdete: Vyrazíme mimo Prahu a posvítíme si na festival Tanec Valmez ve velkém rozhovoru s jeho ředitelkou Miladou Borovičkovou. A k tomu další aktualita – v Praze se chystá jedna pohybová novinka na pátek.


O festivalu Tanec Valmez s Miladou Borovičkovou
Už dávno neplatí, že současný tanec má diváky jen v Praze. V posledních letech se rozvinulo několik regionálních platforem a festivalů napříč republikou. Ve Zlínském kraji se o přísun tance stará festival Tanec Valmez, jehož program je rozvrstven v delším časovém horizontu. Možná trochu uniká pozornosti, ale vstupuje už do jedenáctého ročníku. Aktuálně se chystají tři hostující projekty: 21. dubna pražský soubor Holektiv uvede v Zašové v kulturním domě svou akrobaticko-divadelní hříčku Kaffeeklatsch.

Od gastro tematiky se nevzdálí ani tanečníci z Francie, jen budou místo kávy tančit o vaření. Choreografie Bon App’! (Dobrou chuť!) od Nabila Ouelhadje se vyjadřuje k tématům stravování, konzumu, plýtvání a blahobytu.

Nabil Ouelhadj: Bon App’! (zdroj archiv autorky / foto Homard Payette)

Choreograf do svého představení zapojuje i diváky, ve svých projektech pracuje s tancem, divadlem, videoprojekcemi, živou hudbou a vytváří komplexní inscenace přesahující mezi žánry. Vystoupení jeho souboru s projektem Bon App’! se odehraje 30. dubna ve Valašském Meziříčí.

Třetí festivalový večer bude patřit třem souborům. Ve Zlíně 6. května vystoupí v Městském divadle SpellBound Contemporary Ballet z Itálie s čísly How to Pray (Jak se modlit) a Formami; tento soubor na festivalu oslaví premiérové uvedení.

Marek Svobodník: Chvilka POEzie (zdroj archiv autorky / foto Michal Hančovský)

Na programu je také taneční černá groteska Chvilka POEzie od Marka Svobodníka v podání Pražského komorního baletu a tanečnice Národního divadla moravskoslezského předvedou slavnou choreografii Jiřího Kyliána Falling Angels.

Jiří Kylián: Falling Angels (zdroj archiv autorky / foto Martin Popelář)

Tanec Valmez během deseti let získal řadu vděčných diváků, stal se jejich průvodcem současným tancem a přivezl do Zlínského kraje přes dvacet českých i zahraničních souborů. Vybudoval si jméno i mezi profesionálními tanečníky, kteří se na něj rádi vrací.

Na Tanec Valmez jezdíme víceméně pravidelně již od prvních ročníků. A byla to tak trochu láska na první pohled,“ vzpomíná Václav Kuneš, choreograf a umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který sice letos v programu nefiguruje, ale jinak je na festivalu častým hostem. Festival nabídl také mnoho doprovodných akcí – workshopy, výstavy, promítání či flashmob na meziříčském náměstí, kde se na Mezinárodní den tance 2017 roztančilo přes sto padesát lidí. V roce 2015 vyvrcholila spolupráce s norským souborem Jo Strømgren Kompani, a to nastudováním choreografie Taneční pocta ping-pongu od Jo Strømgrena souborem 420PEOPLE – na festivalu proběhla světová premiéra (naši recenzi z jedné z repríz najdete zde). O rok později Tanec Valmez překročil hranice Valašského Meziříčí a rozrostl se do Zlína a Zašové.

Vrhnout se do prvního ročníku v roce 2008 přitom vyžadovalo velkou dávku odvahy, odhodlání i přátelské pomoci. „Přesvědčila jsem kamarády, a především svého muže, který je mi velkou oporou dodnes, a ti se do toho se mnou s nadšením šli. Jsem jim velmi vděčná, bez nich by festival nevznikl,“ popisuje začátky ředitelka festivalu MgA. Milada Borovičková.

Abychom se o festivalu dozvěděli víc, vyzpovídali jsme jeho ředitelku Miladu Borovičkovou, která je také ředitelkou Základní umělecké školy B-Art ve Valašském Meziříčí:

Milada Borovičková (zdroj tanecvalmez.cz / foto Jakub Sobotka)


Jak se zrodila myšlenka založit taneční festival? Začátky jistě jednoduché nebyly…

Určitě to byla touha přivést do našeho města špičkové soudobé taneční umění, které mají diváci možnost běžně sledovat pouze v kulturních metropolích. Druhým momentem byla myšlenka propojit profesionální tanec s existencí umělecké školy. To propojení je zvlášť významné jak v oblasti motivace žáků, tak v oslovování a získávání nových diváků tance. Začátky skutečně jednoduché nebyly a ostatně ani současná situace není příliš snadná. Současný tanec je stále popelkou. Nicméně vedle spousty drobností je tím nejdůležitějším pomoc a podpora kamarádů a spolupracovníků, divácký zájem a vědomí, že to má smysl.

Bylo obtížné naučit publikum na současný tanec?

Bylo a nebylo. V počátcích se nám dařilo zajistit dobrou návštěvnost především oslovením žáků umělecké školy, jejich rodičů a kamarádů. Připadlo nám, že je to ta první cílová skupina, která může někde v regionu začít sbírat zkušenosti se současným tancem. Nicméně v jedenáctileté tradici má již podstatnou roli dramaturgie festivalu. Věrný divák, který je schopen doporučit festival svým známým, je tím nejlepším propagátorem našeho festivalu.

Připravit dobrou dramaturgii je tím největším oříškem. Zvolit správné vystoupení na správné jeviště, přemýšlet o divákovi a někdy překonávat jeho stereotypy v pohledu na umělecký tanec. Stále máme pocit, že česká scéna nedává dostatečně široký pohled na současný tanec. I proto jsou častým řešením naší dramaturgické tajenky zahraniční hosté, mnozí v českých premiérách.

V regionu je asi výjimečně těžké získat pro festival finance. Daří se vám kromě grantů oslovovat sponzory? Máte pocit, že se situace nějakým způsobem vyvíjí?

Je to nesmírně obtížné a bez vlastního přispění by festival nemohl fungovat. Připadá mi, že jsme někde tak ve čtvrtině cesty. Jsme vděčni za každou korunu a za to, že v kraji i ve městě je příspěvek našemu festivalu součástí rozpočtů, nicméně trochu závidíme Praze, kde – jak jsme se dozvěděli – se někteří pořadatelé blíží k 80 procentům financování projektů z veřejných zdrojů (stát, magistrát). Ano máme i privátní sponzory, nicméně žádný z nich není dominantní, a tak je každoroční finanční dobrodružství tvořeno větším počtem menších částek. Je to velmi vysilující.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář