Balada pro Jáchymov ve Studiu ALTA

  1. 1
  2. 2
Studio ALTA sází v tanečních produkcích nejen na své domácí rezidenty, ale také na hostující soubory. Tentokrát se o čerstvý tanečně-divadelní projekt podělil s pražským publikem choreograf Karel Vaněk a jeho skupina. V inscenaci Jáchymov nabízejí „taneční monument“ jako poctu městu, které má za sebou pohnutou historii, o níž ne každý ví. A protože projekt má ambice skutečně upozornit na minulost, využívá více prostředků než jen samotný tanec.

Co víme o Jáchymově, Joachimsthalu? Město s necelými třemi tisíci obyvateli se proslavilo nejprve těžbou stříbra a mincovnictvím, vznikl tu jáchymovský tolar, který dal později jméno i americkému dolaru. V této oblasti bylo naleziště stříbra velmi bohaté a stejně tak bohatý to byl v té době kraj. V šestnáctém století ve městě žilo kolem osmnácti tisíc obyvatel. Vyčerpávání zásob rudy a historické události, spojené s třicetiletou válkou a rekatolizací, město zase vylidnily. Západněji v Krušných horách se těžil cín a v kraji se rozvíjela výroba docela jiného druhu, především rukavičkářství, výroba krajek nebo třeba zpracování perleti na knoflíky. Pro Jáchymov znamenalo znovuzrození, když Marie Curie-Skłodowská objevila ve smolinci, uranové rudě, čisté radium (kdo chyběl v hodinách dějepisu, jistě tuto informaci pochytil z populárního filmu Světáci) a v Jáchymově vznikl vůbec první důl na světě, kde se těžilo. Radioaktivita dokáže zabíjet i léčit, Jáchymov proslul radonovými lázněmi, zejména pro poruchy pohybového aparátu, ale také nechvalně známými uranovými doly, které byly založeny už za druhé světové války a sloužily i nacistům, i když známější je jejich poválečná historie jako místa, kde byli internováni političtí vězni.

My „Krušnohorci“ máme o mnohém povědomí. Ale vědí to také jiní? To byla motivace vzniku tohoto projektu. Míra povědomí či nepovědomí o tomto pozoruhodném místě se však těžko posuzuje, každý divák má jinou zkušenost, ale troufám si předpokládat, že české publikum leccos ví. Inscenace však není také primárně určena jemu. Poukazuje na historii a souvislosti pro mnohé neznámé a překvapivé, apeluje na zachovávání živé paměti. V inscenaci se objevuje řada témat od nukleární katastrofy po zmiňované lázeňství.

Obrazy a výjevy inspirované událostmi, které jsou s tímto malým krušnohorským městem spojeny, tvoří emotivní osu inscenace. Druhou, faktickou linii, která má divákům pomoci ukotvit tyto dojmy v konkrétních historických souvislostech, představuje mluvený dialog, který vede choreograf s dramaturgem a performerem. Choreografovo důrazné „stop“ tvoří předěly mezi výjevy a určuje rytmus inscenace. Výměna názorů mezi hledištěm a scénou působí bezprostředně, ačkoli je připravena. Spoluautorem a spoluhráčem je choreografovi německý hudebník Guido Preuss, který přitom zcela drží krok s ostatními performery v pohybových pasážích.

Guido Preuss, Karel Vaněk: Jáchymov – Studio ALTA Praha 2017 (foto Vojta Brtnický)

Bez dialogů, které odlehčují jednotlivé výjevy, by inscenace mohla působit až příliš melancholicky, ačkoli jsou v ní i jiná místa, kde autoři volili nadsázku, ať je to neumělá recitace nebo zpěv Internacionály, červené ponožky jako symbol komunistické moci nebo někdy jen milá bezprostřednost interpretů, třeba když dívky imitují plavání v lázních. Ale ani při využití mluveného slova nejsou všechny výjevy jednoznačně rozklíčovatelné. Mnohé napoví a dovysvětlí následná diskuse s tvůrci, ale nabízejí se otázky – pokud tvůrci chtějí, aby dílo bylo diváky jasně interpretováno, pochopeno, neměli by ubrat na abstrakci? A pokud chtějí ponechat divákům plnou svobodu ve vytváření asociací, které vůbec nemusí souviset s historickými událostmi, proč ještě o díle hovořit? Například inspirace životem hokejisty Bohumila Modrého, který byl jedním z vězňů v uranovém dole, je něco, co prostě divák nemá šanci sám odhalit. V sólu křehké tanečnice s asijskými kořeny (Iorhanne Da Cunha) lze jen těžko rozeznat lázeňskou manažerku, i když je to brilantní miniatura, která evokuje proměnu lidské bytosti v démona.

Atmosféru kromě hry na piano a zvukových efektů tvoří především světelný design. Soustava světel zahrnuje i blikající zářivky, které mají na příkaz navodit „postapokalyptickou“ atmosféru, nebo jedovatě zeleně svítící kostky, které evokují radioaktivní záření. Scéna se pravidelně noří do šera až tmy a téměř ve tmě také inscenace začíná, jen za zvuků kapající vody a s tanečníky probouzejícími se z nečinnosti v uvolnění na zemi. Černá, zelená a bílá jsou vůbec dominantními barvami. Starosvětské časy evokují krajkové topy tanečnic, mnohdy se ale tančí jen v tílku. Skupinové scény jsou synchronizované, tanečníci efektně rozviřují energii i v sólech a duetech. Tanec sice neumí odvyprávět historická fakta, ale jako nositel emocí a citů je nejsilnějším médiem. I když někdy diváka ukolébá téměř ke spánku…

Guido Preuss, Karel Vaněk: Jáchymov – Studio ALTA Praha 2017 (foto Vojta Brtnický)

Skupina na scéně je různorodá, ale sladěná, každý je individualitou. Křehká Kanaďanka s čínskými kořeny Iorhanne Da Cunha má za sebou klasické vzdělání, ale z její bytosti čiší kultura asijského tance, je to cosi, čím je vybavena genetická paměť jejího těla, zcela bezpochyby. Její výraz, její ruce, jež se dokáží pohybovat tak elegantně, a z čista jasna se změnit v ohavné pařáty, schopnost z krásné křehké bytosti vykřesat malou stvůru. Pak je to Tobias Weikamp jako typ současného tanečníka vybaveného mužskou energií a bezstarostností, Michelle Cheung, která vlastně není tanečnicí, ale akrobatkou, nicméně v inscenaci předvede jen zlomek svých schopností. Guido Preuss nejen s citem hraje Chopinovo nokturno, jeho jevištní zjev je elegantní a rovněž zcela přirozený.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Jáchymov -Preuss/Vaněk (Studio ALTA Praha 2017)

[Celkem: 3    Průměr: 3.7/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář