Co očekávat od České taneční platformy? O ní a dalších aktualitách v Týdnu s tancem

Týden s tancem (65) – od 26. března do 1. dubna 2018. V dnešním vydání najdete: Taneční střípky před Velikonocemi – Česká taneční platforma. VerTeDance na cestách. Dubnový festival Fun Fatale. Videopřipomínka. Tip na duben v předstihu: ALTA v průjezdu.

 

Česká taneční platforma
Nejbližší taneční festival, který se k nám teď blíží, je Česká taneční platforma. Výběr z tanečních inscenací, které vznikly v oblasti současného tance v průběhu minulého roku (nebo spíš za minulou sezonu, když pár kousků je i z roku 2016), bude k vidění po Velikonocích od 4. do 7. dubna, na platformu pak naváže 8. dubna EDN (European Dancehouse Network) Atelier, který se bude věnovat stavu současného tance v zemích střední a východní Evropy. Zájmem organizátorů České taneční platformy je nejen připravit program složený z různorodých děl české taneční a pohybové scény, ale také zaujmout zahraniční hosty doprovodným programem a vytvořit prostředí pro diskuse a networking. Čtyřiadvacátý ročník se odehraje v sedmi pražských lokalitách: Ponec – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Alfred ve dvoře, Centrum současného umění DOX, Korzo Veletržního paláce, Národní galerie v Praze, Studio Hrdinů, La Fabrika.

V posledních dvou letech se zúčastnilo vždy přes sto zahraničních expertů z Evropy i zámoří, kteří zpravidla řídí mezinárodní aktivity ve svých divadlech, na festivalech nebo píší o tanci pro média ve svých zemích. Pro média shrnuje za pořadatelskou organizaci Tanec Praha její ředitelka Yvona Kreuzmannová takto:

„Stoupající zájem o český tanec v zahraničí je skvělou vizitkou naší scény, věřím, že neopadne. Letos je navíc platforma propojena s Ateliérem European Dancehouse Networku, což je síť šestatřiceti prestižních evropských tanečních domů. Jsme mezi nimi jen dva řádní členové ze zemí střední a východní Evropy, proto jsme navrhli věnovat se porovnání podmínek a vývoje taneční scény v zemích Visegrádu a v nejbližších postsovětských zemích: Ukrajině, Bělorusku a Rusku. I my se při přípravách dovídáme spoustu nových věcí, a tak jsem si jista, že přispějeme k lepšímu pochopení kontextu tvorby umělců v této části Evropy.“

Tak doufejme, že to tak bude.

Dramaturgická rada pro letošní ročník vybrala sedm děl do hlavního programu, který vyvrcholí loňskou vítěznou inscenací Švihla Terezy Hradilkové (recenzi z premiéry jsme přinesli zde), jediným českým „reprezentantem“ na letošním festivalu Tanzmesse Düsseldorf. Hlavní program tvoří díla souboru Farma v jeskyni Navždy spolu! (recenzi najdete v minulém vydání Týdne s tancem zde), Pojďme na tanec! (recenze zde) souboru VerTeDance a režisérky Petry Tejnorové, výtvarně-taneční inscenace Kabaret Velázquez Jana Komárka a Andrey Millerové, Martin Talaga představí svoji SOMU (o projektu jsme informovali v Týdnu s tancem zde) tentokrát v Korzu Veletržního paláce, soubor DOT504 uvede dílo You Are Not the One Who Shall Live Long (recenze z premiéry zde), které vzniklo pod vedením Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney. Poslední den se ponese ve znamení ženských sólových projektů, Spitfire Company uvede Vypravěče a Eliška Brtnická svou akrobatickou Enolu. Divácká porota, která se od podzimu scházela, hlasovala pro díla Enola Elišky Brtnické, Pojďme na tanec! Petry Tejnorové a Creep Miřenky Čechové (Tantehorse).

Mezinárodní odborná porota rozhodne během platformy o cenách v kategoriích Taneční inscenace roku a Tanečník / Tanečnice roku. Pozvání do poroty letos přijali: taneční kurátor a dramaturg Guy Cools (BE/AT), ředitelka Circuit-Est centre chorégraphique Montréal Francine Gagné (CA), režisérka a dramaturgyně Maja Hriešik (SK), prezidentka EDN (European Dancehouse Network) Pia Krämer (PT) a umělecká ředitelka Tanz im August Virve Sutinen (FI/DE). Nebudou v ní chybět ani členové dramaturgické rady: Petra Hauerová, Yvona Kreuzmannová, Martin Macháček, Markéta Perroud, Nina Vangeli a Jan Žůrek. Bude udělena také Cena za světelný design, kterou zaštiťuje Institut světelného designu. Již potřetí se bude udílet ocenění pro Manažera roku iniciované Jiřím Opělou, dlouholetým manažerem Pražského komorního baletu.

V rámci doprovodného programu se od 5. do 8. dubna již poosmé koná Choreografické fórum. Na Choreografické fórum jsou zváni všichni diváci, kteří mají chuť debatovat o choreografiích, jež právě viděli, chtějí znát úhel pohledu tanečních profesionálů z České republiky i ze zahraničí a konfrontovat své názory s ostatními. Zahraničními hosty letos budou Mara Serina a Roberto Fratini Serafide. Choreografické fórum probíhá formou řízené diskuse mezi tanečními odborníky z České republiky, pozvanými hosty ze zahraničí a veřejností nad konkrétními choreografiemi. Skupina složená z odborných tanečních kritiků a choreografů bude analyzovat choreografické téma prostřednictvím zhlédnutých představení a společnou debatou otevře diskusi.

Harmonogram:
5. dubna 2018 čtvrtek 13:00 – 15:00 Alfred ve dvoře malý sál
6. dubna 2018 pátek   13:00 – 15:00 Studio ALTA obývák
7. dubna 2018 sobota 12:00 – 14:00 Studio ALTA malá zkušebna
8. dubna 2018 neděle 10:00 – 11:00 Kasárna Karlín

Kdo jsou ti, kteří diskusní seminář na České taneční platformě povedou? Roberto Fratini Serafide z Milána je dramaturg a teoretik tance. Je profesorem historie a teorie tance v Divadelním institutu v Barceloně (Institut del Teatre) a pravidelně učí a přednáší na dalších evropských univerzitách. Jako dramaturg spolupracuje s mnoha mezinárodními tanečními skupinami a divadly, například Caterina Sagna Dance Company, La Veronal, Roger Bernat, Taiat Dansa, Germana Civera, Alexandra Waierstall, Aerites Dance Company, Sol Picó, Philippe Saire. Vede dramaturgické stáže a workshopy v různých akademiích nebo pro magisterská studia (ESAD Galicia, HBK de Berne, La Manufacture de Lausanne, Scuola Europea dell’Attore). Je též autorem článků a esejů.

Mara Serina absolvovala klasická studia na Università Cattolica di Milano, kde později pracovala jako asistentka dramaturgie a historie divadla. Od roku 2008 učí komunikaci v rámci magisterských studií, například na Scuola di Alta Formazione a Regione Emilia Romagna. V roce 1995 se stala členkou Národní asociace novinářů. Roku 1999 založila PR Agenturu Iagostudio, kde pracuje pro důležité klienty, jako jsou Piccolo Teatro di Milano, Lombardia Region a další. Iagostudio zorganizovalo mnoho uměleckých akcí (například Divadelní a taneční festival APRITISCENA, Festival literatury SQUILIBRI). Mara Serina je také uměleckou konzultantkou pro Fondazione Teatro Piemonte Europa, zakladatelkou a organizátorkou Italské performativní platformy, spolupracuje s Coorpi (Coordinamento Danza Piemonte) na diskuzích a propagaci Italské verze mezinárodní soutěže 1 Minuta tance.

 

VerTeDance na cestách
Jeden z našich úspěšných souborů současného tance je toho času na cestách. Už 12. března ohlásili uvedení sté reprízy inscenace Korekce (recenzi z její premiéry najdete zde) což je počet na poměry současného tance naprosto ojedinělý, i to, že projekt je na scéně už čtyři roky. Od 17. března do 3. dubna je s touto choreografií soubor na zájezdu ve Francii (v Saint Junien, Lyon, Chateau Grontier, Chateauroux, Le Haillan a dalších místech) s odbočkou do Švýcarska, kterou byl 21. března Zug. Jak se VerTeDance na cestách daří, občas poznáme z jejich Facebooku:

 

Dubnový festival Fun Fatale
Na začátku dubna připomínáme další událost dotýkající se pohybového divadla, festival Fun Fatale 2018, jehož jádro proběhne od 11. do 15 dubna v pražském Klubu Mlejn. Jde už o sedmý ročník festivalu, který se zaměřuje na současný cirkus a pohybové divadlo v rukou žen, nyní s podtitulem Ženy v cirkuse – cirkus v ženách. Kromě pražské části programu se pak další odehraje v Jihlavě a v Bratislavě, čímž se jeho působnost prodlouží až do května. Nabídne inscenace akrobatek z Francie, Švýcarska či Velké Británie, workshopy vzdušné a pozemní akrobacie i představení pro děti.

Festival otevře site specific performance, jejíž koncept vytvořila akrobatka Eliška Brtnická a na zpracování a interpretaci se s ní podílejí zahraniční umělkyně Stéphanie N’Duhirahe (CH), Ilona Jäntti (FI) a Ana Jordao (PT). Program láká na představení DRU francouzského souboru La June Compagnie (13. dubna).

Novátorský projekt Anny Le Bozec a Samanthy Lopez je podle organizátorů kritiky pokládán za objev francouzského současného cirkusu, o čemž svědčí i to, že ho zastupuje produkční skupina en cirQuit. Jde o technicky „vychytanou“ akrobatickou podívanou v technice akrobacie na hrazdě. Poprvé se na festivalu představí Carli Jefferson (14. dubna), která ve svých projektech propojuje různé umělecké žánry od tance, přes hudbu, divadlo až po výtvarné umění. Britská performerka známá z působení ve skupině STOMP si pro diváky přichystala koncert, který doprovodí cirkusová jam session v podání českých i zahraničních akrobatek.

Dále diváky čeká interaktivní představení No Man’s Land z dílny souboru Collectif and then…, Vejce vejci v podání Compagnie des Pieds Perchés nebo tématicky vážnou Enolu Elišky Brtnické, která bude už předtím uvedená na České taneční platformě jako důkaz toho, jak se pohybové divadlo a nový cirkus čím dál víc blíží současnému tanci a jak se také vzájemně otevírají jednotlivé umělecké profese a jejich festivaly. Chybět nebude ani každoroční oblíbený kabaret sestavený z kratších čísel účinkujících akrobatek.

Diváci si mohou kromě představení na čtyřech workshopech vyzkoušet akrobacii (visutá hrazda pod vedením akrobatek z La June Compagnie, pozemní taneční akrobacie s Mirabelle Gremaud nebo ikarské hry lektorek Avivy Rose-Williams a Hélène Leveau). I pro děti je připraven workshop vzdušné i pozemní akrobacie, žonglování a dalších cirkusáren. Kromě pražského Klubu Mlejn mohou 25. do 29. dubna vybraná představení zhlédnout diváci také v Jihlavě (DIOD – Divadlo otevřených dveří) a 16. dubna v Bratislavě (A4 – Priestor súčasnej kultúry).

 

Videopřipomínka
V tanci a hudbě se můžeme ohlédnout za jedním výročím: 25. března jsme si mohli připomenout výročí sta let od úmrtí impresionistického skladatele Clauda Debussyho. Pro taneční svět je bezpochyby zásadní jeho skladba Prélude à l’après midi d’un faune inspirovaná básní Stéphana Mallarmého. Choreografii Faunovo odpoledne Václava Nižinského s výpravou výtvarníka Leona Baksta, která měla premiéru v roce 1912 v Paříži v provedení Les Ballets Russes Sergeje Ďagileva, netřeba představovat. Ale připomenout jistě ano. Nižinský v této choreografii tančil a zároveň byla jeho tvůrčím debutem. Jako nejedna z choreografií, které v Ďagilevově souboru vznikly, vzbudila nejprve skandál, ale dnes už patří ke kánonu choreografie dvacátého století a k uznávaným milníkům jejího vývoje. Tak si ji pojďme připomenout:

 

Tip na duben v předstihu: ALTA v průjezdu
Pro naplánování dubnového tanečního programu pro vás máme s předstihem jeden tip. Ve Studiu ALTA se chystá další taneční program: o víkendu 13. – 14. dubna proběhne nový site-specific minifestival ALTA v průjezdu. Na programu je Corridor Piece (Niels Weijer a Billy Mullaney), původně site specific ze Žďáru nad Sázavou. Niels, Billy a chodba žďáreckého zámku se setkali poprvé v roce 2016, projekt Corridor Piece se objevil o rok později a teď se transformuje v novém prostoru v Praze.

Hudebně-taneční freska Everything is Nice in Paradise byla v premiéře uvedena a na míru připravena pro mezinárodní festival současného tance KoresponDance 2017. Vznikla jako site specific projekt v návaznosti na již etablovanou spolupráci místních žďárských sborů a festivalových hostů. Choreograf Jean Gaudin a kontratenor Sébastien Fourier společně s dětským pěveckým sborem Žďáráček a profesionálními tanečnicemi Ritou Gobi z Budapešti a Janou Terekovou z Paříže představili konfrontaci smrti s hudbou Jana Dismase Zelenky a se současným tancem. V díle je propojena klasická barokní partitura s hudbou z filmu Davida Lynche Erasehead z roku 1977. Tanečnice v něm představují dva póly energie a představení se tak opírá o tradiční polaritu dobra a zla, ráje a pekla a života a smrti.

Nakonec v neděli v osm hodin přijde na řadu brněnské představení L’amour, které vzniklo pod vedením Jara Viňarského a Mariky Smrekové. Název L’amour napovídá, že půjde o lásku, dle tvůrců o hledání lásky jako prostoru „mezi“. V tomto prostoru někdo k tomu, aby druhého opravdu miloval, potřebuje v sobě najít schopnost objevovat, plně se vztahu účastnit, respektovat a přijmout hodnotu odlišnosti druhého bez předsudků a souzení. Představení vzniklo metodou „devised theatre“, způsobem kolektivní tvorby, kdy představení nevzniká podle předem daného scénáře, ale pramení z dialogů mezi všemi zúčastněnými a vychází z improvizací při zkoušení.