Balet Národního divadla připravuje premiéru, která se bude tentokrát nést v duchu současného tance. Komponovaný večer představí esenci díla trojice významných a specifických současných evropských tvůrců tanečního divadla – Moldavana Radu Poklitaru, Itala Maura Bigonzettiho a Švéda Alexandra Ekmana.
Tři, navzájem ostře kontrastující poetiky těchto umělců a jejich opusů, vytvářejí magickou kombinaci lyriky, nostalgie, humoru i bláznivé absurdity.
Pozor! To vše dohromady může vyvolat pocity závratě – tedy VERTIGO! Toť i název večera.
1. premiéra: 9. 6. 2016 na Nové scéně
2. premiéra: 10. 6. 2016 na Nové scéně
Reprízy: 12., 15., 22. 6. a 27. 8.
Rain
Choreografie: Radu Poklitaru
Hudba: Johan Sebastian Bach, Jacques Brel, lidové písně
Moldavan Radu Poklitaru je talentovaný mladý tvůrce, uznávaný choreograf současné baletní scény s velmi osobitým stylem, ve kterém propojuje prvky klasiky a každodenní gesta, prvky moderních a národních tanců. Choreografie Rain vznikla v roce 2007 a je filozofickým příběhem, který vypráví o osudech lidí, kteří nedobrovolně vstoupili do jednoho prostoru ve stejný okamžik.
Vertigo
Choreografie: Mauro Bigonzetti
Hudba: Dmitrij Šostakovič
Italský choreograf a v současné době také umělecký šéf Teatro La Scala, Mauro Bigonzetti, je výraznou osobností moderního tance a bezpochyby patří mezi tvůrce světového renomé. Tento velmi emociální duet vytvořil v roce 2006 a vyjádřil v něm své osobní vize ve vztahu dvou lidí, ve spojení, v němž se šílenství lásky mění ve fyzickou závrať.
Cacti
Choreografie: Alexander Ekman
Hudba: Joseph Haydn, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Andy Stein, Gustav Mahler
Světoznámý švédský choreograf a režisér Alexander Ekman působil nejdříve jako tanečník Nederlands Dans Theater II a Cullberg Ballet. Postupem času se vyprofiloval v tvůrce, jehož choreografie charakterizuje rychle se rozvíjející načasování, humor a zajímavé přechody.
Cacti vzniklo v roce 2010 a je jedním z nejúspěšnějších Ekmanových děl. Šestnáct tanečníků vytváří rytmy společně se čtyřmi hudebníky na scéně. S nadsázkou a střízlivou ironií se v něm dotýká stereotypů současné západoevropské civilizace a zejména současného konceptuálního umění, jehož charakteristické strategie se prostřednictvím tohoto díla nezdráhá parodovat.
Tvorba Poklitaru, Bigonzettiho a Ekmana vyrůstá z kořenů odlišných evropských prostředí. Krom toho jsou tito tři muži představiteli tří různých generací. Jejich díla reprezentují tři rozdílné světy, které se v rámci Vertiga setkávají v čase i prostoru.
