Více než půldruhé století Karla Kovařovice

Karel Kovařovic se narodil jako třetí syn 9. prosince 1862 na Malé Straně v Praze. Bratr Tomáš se věnoval hře na harfu a Alois hře na housle. Se svou rodinou a přáteli založili malý orchestr.

Studoval hru na harfu u Václava Aloise Staňka, klavír u Josefa Jiránka a klarinet u Julia Pisařovice na Pražské konzervatoři, kterou dokončil v roce 1879. V letech 1878–1882 studoval soukromě kompozici u Zdeňka Fibicha a zpěv u Jana Ludvíka Lukese a Františka Pivody.

V roce 1880 se na koncertě na Žofíně představil pražskému publiku jako začínající umělec přednesem klarinetového partu Fibichovy Selanky. Svou kariéru zahájil jako první harfista orchestru v Prozatímního divadla v roce 1879, jeho měsíční plat byl 45 zlatých. Na premiéře opery Libuše Bedřicha Smetany, která otevřela 11. června 1881 pražské Národní divadlo, hrál úvodní klarinetové sólo ve scéně Ženců. Protože měl ale smlouvu jen jako harfista, za toto klarinetové sólo si vysloužil honorář dvou zlatých. Členem orchestru Národního divadla byl až do roku 1885, odešel kvůli roztržkám na základě neproplácení honorářů.

Houslistu Františka Ondříčka doprovázel na klavír během polského a ruského turné. V letech 1885–1886 působil jako kapelník v brněnském Národním divadle, o rok později jako kapelník v plzeňském Městském divadle. V roce 1895 sestavil Festivalový orchestr na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze.

Od roku 1900 až do své smrti vykonával v pražském Národním divadle funkci šéfa opery, dramaturga, režiséra, scénografa a dirigenta. Stalo se tak především díky úspěchu jeho opery Psohlavci podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska. Rok od jeho nástupu do Národního divadla proběhla stávka orchestru a personálu, Kovařovic posléze sestavil nový orchestr. V roce 1916 upravil orchestraci a seškrtal dramaturgii opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa – tato verze pomohla prosazení opery a mnozí dirigenti se k ní stále vděčně vracejí.
Ve druhé polovině 90. let řídil některé koncerty České filharmonie.

Kovařovic byl velmi plodný skladatel, ovšem od jeho nástupu do Národního divadla v roce 1900 se věnoval převážně dirigování. Přestože zkomponoval nespočet různorodých písní, melodramů, komorních i symfonických skladeb, scénických hudeb, baletů a oper, nezařazujeme ho mezi známé autory. Mezi jeho nejvýznamnější opery patří komická opera o jednom dějství Cesta oknem (premiéra 11. února 1886 v pražském Národním divadle), opera o třech dějstvích Psohlavci (premiéra 24. dubna 1898 v pražském Národním divadle) a opera o čtyřech obrazech Na Starém bělidle (premiéra 22. listopadu 1901 v pražském Národním divadle). Některé Kovařovicovy písně vyšly i tiskem, kupříkladu Osmero písní.

Zemřel 6. prosince 1920 v pražském Podolském sanatoriu. Jeho tělo je pohřbené na Olšanských hřbitovech v kaplové hrobce.

22. června 1969 byla odhalena Kovařovicova pamětní deska u hostince na Presích. V roce 1971 odkoupilo Muzeum české hudby od jeho syna JUDr. Josefa Kovařovice veškeré rukopisy Kovařovicových skladeb.

Zdroj info: autorský článek