O Kissinovi nemám sebemenší pochyby. Vybavují se mi nesčetné momenty, kdy mi svou hrou otevřel interpretovanou hudbu ve zcela jiných dimenzích než kdokoli jiný. Naposledy v Beethovenových sonátách, které Kissin vydal v předchozím roce a kde dravá a přidrzlá Appassionata (nejen) moje předchozí chápání této skladby doslova nabourala. Pokud jsem mohl Kissina slyšet dříve, jím ovládaný nástroj určoval tok veškeré hudby. Jednoduše dominoval a dominanci často i vyžadoval, což není v žádném případě kritika a vychází to snad z jeho neutuchající potřeby dostat veškerý svůj talent na povrch. Slyšet ho jako součást komorního seskupení bylo příjemnou zajímavostí a předpokládám, že podobné to vlastně bylo i pro něho samotného.
Eugene Drucker, Philip Setzer, Lawrence Dutton i Paul Watkins jsou zkušení hráči. Společně přistupují k hudbě často jako jeden nástroj, alespoň co se technické dovednosti týče. Naopak jejich zvuková barevnost je jako široká malířská paleta a společně tak vytvářejí neskutečně jasnou duhu. Nejcitelněji se to ukázalo v Prvním kvartetu Gabriela Faurého. Skladba totiž naplno jiskřila tak jednoznačně, že vystupovala ze všeho šedého a negativního. Zde bylo centrum Kissinova umění. Nastavoval vrcholy, usměrňoval citová místa a táhl tempo především v závěrečné větě. Scherzo hravé a lehké zároveň, znovu se zesíleným klavírem, úplná balada na duši.
Koncert začal Kvartetem g moll, KV 478 Wolfganga Amadea Mozarta. Z počátku skladby se na pár momentů ukázalo, že Kissin přece jenom není stálým členem Quartetu, protože se všichni ve smyslu akustiky na moment „hledali“. Zajímavé bylo pozorovat, který z hráčů se ke Kissinovi přiblížil nejvíce, co se úrovně a hudebního vyjádření týče. Energii sdílel jednoznačně violoncellista Paul Watkins, sladkobolné momenty a rozvahu houslista Eugene Drucker.
Dvořákův Druhý klavírní kvintet A dur, op. 81 byl v závěru koncertu vzácným momentem. Bez zaváhání ukázali všichni z pódia zralého Dvořáka, procítěného, energického, melancholického a osobitého. V alegru dostal každý hráč možnost sám sebe představit, věta byla poměrně strukturovaná a paradoxně jemná. Vrchol ležel ve zrychleném závěru. Dumka byla jako samet, který hráči, a především Kissin, vytvořili z citů přítomných v sále. Impulzivní a hravé Scherzo přešlo ihned do finálního Allegra. To bylo třešničkou na dortu. Samo zpívalo, vznášelo se, žadonilo, jemně přecházelo z pomalých do dramatických momentů. Uzavřeno bylo se švihem, ale přesto jemně, spokojeně. Zkrátka to byla jedna ze vzácných chvil pro mne, posluchače a především umělce. Přídavky Šostakovič a Brahms jen moment dotvořily.
Jevgenij Kissin se v současné době často pohybuje se svojí manželkou po Praze. Bylo by skvělé, kdyby se do pražského hudebního života zapojil a svoje klavírní mistrovství znovu připomněl. Byl by to zážitek.
Hodnocení autora recenze: 95%
Jevgenij Kissin & Emerson String Quartet
Jevgenij Kissin (klavír)
Emerson String Quartet
– Eugene Drucker (housle)
– Philip Setzer (housle)
– Lawrence Dutton (viola)
– Paul Watkins (violoncello)
26. ledna 2018 Grosser Saal – Musikverein Vídeň
program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Quartett für Klavier, Violine, Viola und Violoncello g moll, KV 478
Gabriel Urbain Fauré: Quartett für Klavier, Violine, Viola und Violoncello Nr. 1 c moll, op. 15
= přestávka =
Antonín Dvořák: Quintett für Klavier, zwei Violinen, Viola und Violoncello Nr. 2 A dur, op. 81 (B 155)
přídavky:
Dmitrij Šostakovič: Quintett für Klavier, 2 Violinen, Viola und Violoncello g moll, op. 57 – Scherzo
Johannes Brahms: Quintett für zwei Violinen, Viola, Violoncello und Klavier f moll, op. 34 – Andante, un poco adagio
