Vídeň: Komenský by měl radost aneb Škola hrou v praxi

Žákyně a žáci Komenského školy ve Vídni nastudovali Prodanou nevěstu a 18. června ji v dopoledním a podvečerním čase dvakrát provedli.Nebyla to pochopitelně událost, která by změnila svět opery, ze zúčastněných nejspíš žádné pěvecké hvězdy nevyrostou, ale ty dvanáctileté děti (!) na vlastní kůži okusily, co znamená dát dohromady jakýs takýs divadelní tvar, poznaly, že je třeba být „jeden za všechny a všichni za jednoho“, Smetanovy melodie přijaly za své a s nimi operu jako žánr, k němuž se stavěly nejprve skepticky a možná i s lehkým opovržením.

Komenského škola je zařízením českovídeňského spolku Komenský, založeného roku 1872. První českou školu ve Vídni otevřel spolek o jedenáct let později. Spolek i škola prošly komplikovanými dějinami, ale historická tradice a závazek vůči zakladatelům je udržely dodnes. Komenského škola dnes provozuje mateřskou školu, základní školu i gymnázium, vyučování ve dvou budovách je dvoujazyčné, respektive trojjazyčné (v češtině/slovenštině a v němčině). Ve školním roce 2014/2015 byla otevřena ještě takzvaná „vídeňská střední škola“ (5. – 8. stupeň) s rozšířeným vyučováním některým předmětům (angličtiny, matematiky). Školu nenavštěvují jen české děti, už podle jmen žáků rozpoznáme i jiné národnosti. Multikulturalita, která v dnešní Vídni, kde pravicový populista Heinz-Christian Strache brojí proti všemu „cizímu“ a na denním pořadu jsou kvóty uprchlíků, není právě samozřejmostí.

Komenského škola není škola hudební, hudební výchova patří do obligátního učebního plánu. Učí ji Johannes Langer, který nejen ovládá výtečně češtinu a dějiny hudby neučí pouze jako suchý výklad, ale neustále vymýšlí různé motivace a má také schopnost nadchnout děti pro na první pohled „bláznivé“ nápady. Napsal a vyprodukoval už dětský muzikál, a nyní padla volba na Prodanou nevěstu, kterou nastudoval se žáky IIa a IIb/BS – Bilinguale Sekundarschule, jak se toto oddělení Komenského školy oficiálně označuje. Vždyť hlavní budova školy na Sebastianplatz 3 má divadelní sál, který by bylo hřích nevyužít.

Provádění Smetanovy nejznámější opery má ve Vídni svou tradici, nejen tu profesionální, nýbrž i v ochotnických představeních spolků vídeňských Čechů. Také Komenského škola uvedla „dětskou Prodanku“ už v minulosti. Zůstaly z ní zachovány kulisy, které se teď znovu použily. Johannes Langer provedl úpravu partitury pro komorní obsazení, recitativy byly nahrazeny prózou – jednalo se tedy tak trochu o návrat k původní verzi opery. Pěvecká čísla se musela pochopitelně transponovat, zkrátit a i z nich se některá změnila v mluvené slovo, ale půvabu představení v dětském provedení to nijak neublížilo. Aby z hostů v hledišti měli něco i ti, kdo češtinou příliš nevládnou a také se zdůraznil bilingvní charakter školy, zněla z jeviště čeština i němčina, například verše v úvodním sboru střídaly oba jazyky a německé a české repliky se mísily i v dalším ději.„Bylo to hodně náročné, po každé zkoušce se musely provést v hlasech některé změny, protože pro někoho byl part vysoko, něco přesahovalo možnosti hráčů. Během školního roku jsou ztížené podmínky, vlastně jsme se všichni poprvé sešli až na premiéře! Během zkoušek měl tu někdo referát, jiný písemku, celá škola absolvovala povinnou přednášku o AIDS, jedna třída jela na výlet a podobně. Je zázrak, že to jakžtakž dopadlo,“ svěřil se Johannes Langer.

Komorní orchestr tvořili žáci, učitelé i rodiče, ve sboru vypomohly učitelky, děti převzaly i funkce inspicienta a nápovědy, provedení od klavíru řídil Johannes Langer.A výkony? Psáno z odpoledního představení: několik „oken“, neškolenými hlasy ne úplně přesně intonované noty, chlapecký ostych před publikem (děvčata jsou v tomto věku přece jen větší exhibicionistky), dojemné rozpaky neherců, co dělat s rukama a nohama, a upřímná snaha poradit si s divadelním jazykem devatenáctého století. Nastaly půvabné situace, kdy se principál nemohl dostat přes jedno místo svého vyvolávání, komedianti marně napovídali, až se „odbourali“ všichni, ale nakonec se přece jen Thespidova kára zase rozjela o kousek dál – a v rytmicky nesnadných vstupech v duetu s Esmeraldou se principál držel opravdu velmi dobře. Také samotný závěr opery se poněkud zadrhl, děvče (ne kluk), které mělo poplašeně přiběhnout se zprávou, že se „medvěd utrh“, se nejspíš kdesi zapovídalo a na jevišti rostl přímo palmový háj. Mařenka se snažila zachránit situaci a vyplnit nedobrovolnou pauzu improvizací, ale medvěd přece jen přiběhl a „dobrá věc se podařila“.Ostatně Mařenka: zamilovanost ještě příliš najevo dát nedokázala, ale když líčila intriku na Vaška, a hlavně pak jako uražená, zklamaná a nešťastná se do role vžila tak, až se chtělo zvolat „holka nebreč, vždyť je to jen divadlo“. Hvězdou večera se stal představitel Vaška, jemuž byl svěřen i jakýsi „prolog“ – seznámení publika s obsahem opery. Pochopitelně žádný buffo tenor, ale výstup „Ma-ma-mamatička“ zazpíval na jedničku a na jevišti se pohyboval suverénně. Jeník a Kecal dělali, co mohli a co jim jejich mládí a nezkaženost dovolily; po dvanáctiletém chlapci pochopitelně nelze žádat „figuru“ prohnaného dohazovače (dopoledního, více zpívajícího „kalhotkového“ Jeníka jsem bohužel neslyšela). Rozkošná Esmeralda s rovnátky, která si na jeviště odskočila od svého partu v orchestru, skoro o dvě hlavy větší než Vašek – její údiv „já bych se vám líbila?“ byl opravdu nelíčený. Jednoduchá choreografie tanců, výborně sezpívaný sbor (sbor „Pivečko je nebeský dar“ patřil k parádním číslům provedení), spousta dobré nálady a upřímné snahy. Radost by určitě měli Komenský i Smetana.

Bedřich Smetana:
Prodaná nevěsta
Vedoucí: Mag. Johannes Langer (klavír)
Orchester:
Martin Čižmar (IIb BS – housle)
Mag. Lucie Mundilová (housle)
Zsuzsanna Veis (housle)
Christa Cernajsek (viola)
Clara Cernajsek (4b BVS – cello)
Vít Zeman (IIb BS – flétna)
Nina Ludrovanová (IIb BS – flétna)
Daniel Canov (IV. BS – příčná flétna)
Johana Trdlicová (IIb BS – klarinet)
Tobias Ofner (IV. BS – saxofon)
Martin Zeman (IIb BS – cachón)
Sbor: Lea Bar Hanun, Ema Koropcová, Klara Sertl, Mia Nguyen Hoang, Sarah Braková
Učitelský pěvecký sbor: Alice Křenek-Burger, Mag. Mechthild Schleser, Mag. Veronika Macek, Mag. Yvona Friedlová
žáci IIa a IIb/BS – Bilinguale Sekundarschule Komenského školy Vídeň
Vedoucí produkce: Věra Beneda a Mechthild Schleser
Premiéra 18. června 2015 Komenského škola Vídeň

Krušina – Filip Kovář / Timon Kljestan
Ludmila – Nathalie Jakim / Chiara Horvathova
Mařenka – Karolína Boštiková / Johanna Buschbacher
Mícha – Simon Vesely / Filip Válek
Háta – Viola Voldřich / Sofie Ofner
Vašek – Radoslav Čáni / David Radulovic
Jeník – Emma Kostačová / Matthias Wanker
Kecal – Maximilian Melcher / Patrik Canov
Principál komediantů – Vladimír Gvora / Thomas Pusta
Esmeralda – Aneta Křížek / Johana Trdlicová
Indiánka – Laura Csövariová
Ostatní komedianti – žáci IIab
Mládenec – Leonard Batányi
Dívky – Stephanie Faťunová / Nikola Mészárosová, Emilie Baster

www.komensky.at

Foto Arno Steinwender