Vídeňská státní opera: o cenách vstupenek, návštěvnosti i plánech do budoucna

Dominique Meyer bilancuje a prozrazuje něco do budoucnosti
(Der Kurier – 28. února 2016 – Gert Korentschnig a Thomas Trenkler)

 

Vrchní kontrolní úřad uzavřel revizi v Burgtheatru. Teď si posvítí na Státní operu. Myslíte, že něco najde?

Vždycky se něco najde, to je normální. Ale kostlivce ve skříni nemáme. V tom jsme vycvičení.

Z právě zveřejněné hospodářské zprávy za období  2014/2015 vyplývá, že roční schodek dělal skoro 580.000 euro.

To je bilanční aritmetika. Dopadli jsme ale o dva miliony euro lépe, než se v rozpočtu předpokládalo, a dosáhli jsme rekorních příjmů. Od období 1999/2000 do 2009/2010 – tedy za jedenáct let – vzrostly příjmy z 25,35 na 29,16 milionu, tedy o 3,8 milionu eur. Minulou sezonu už to bylo 34 milionů. Což znamená, že jsme příjmy jen během pěti let zvýšili o 4,8 milionu. Jsem s takovým výsledkem velmi spokojen.

Skutečně?

Ano, protože sleduji mezinárodní situaci. I když se možná nad naší návštěvností usmíváte – jistěže existují inscenace, které se neprodávají tak dobře. Přesto se návštěvnost pohybuje kolem 99 procent. A mně je milejší vysoká návštěvnost než například taková, jakou má Metropolitní opera, kde je asi o třetinu nižší.

Říká se, že v Metropolitní opeře jsou vůbec některá představení navštívena jen z třetiny.

A přitom jsou to dobrá představení! Ano, to je šokující. Před několika dny jsem byl v New Yorku. Generální ředitel Peter Gelb je z toho docela nešťastný. Také proto, že mu není jasné, proč počet diváků tak velmi klesl.

Nejsou tato čísla známkou toho, o jak křehký žánr se jedná?

Jistě. Když sestavujeme rozpočet, vycházíme z vysoké návštěvnosti – a tedy vysokých příjmů. Ale stavět na tom nemůžeme. Návštěvnost může kolísat! Je závislá i na vnějších faktorech. Když například nepřijedou ruští nebo japonští turisté, nemá to co dělat s úrovní Státní opery, nýbrž s rublem, jenem, nebo s cenou ropy. Nebo s rakouským národním fotbalovým mužstvem. Už počítám s tím, že v červnu, až se bude hrát mistrovství Evropy ve Francii, budou tři večery jen slabě navštíveny.

Výrazně jste zvýšili ceny. Půjde to tak dál?

Ne. Ceny se nedají pořád zvedat. Drahé vstupenky znamenají nebezpečí, že lidé přestanou chodit. Vztah k vídeňskému publiku bych rozhodně nechtěl ohrozit. Je hodně takových, kteří chodí do opery dvakrát i třikrát týdně. Peter Gelb zjistil, že má sice návštěvníků celkově víc, ale chodí méně často. A to já nechci. Při stanovování cen musí být člověk opatrný.

Na trhu je ale Metropolitní opera úspěšná, přenosy do kin se setkaly s nadšením. Live-streaming Státní opery naopak stojí ročně 750.000 euro, průměrně však je evidováno 200 až 300 přístupů.

Přecenili jsme schopnost lidí pracovat s počítačem. A nemysleli jsme na to, že mnozí mají slabý signál, aby se mohli připojit, takže se jim vysílání zasekává. Před několika týdny jsme náš systém změnili a výsledky jsou teď velmi dobré. Dosažitelní jsme přes A1, AppleTV a Amazon a přistoupí ještě UPC. Od prosince se přihlásilo 430 nových zákazníků k měsíčnímu nebo ročnímu abonomá. Ten směr je správný! Přenos Rigoletta zaznamenal 1 200 příjmů. To není špatné. Operní přenos nás stojí 6 000 euro a to je velmi příznivé. Pro televizní společnosti jsme atraktivní partner. A ještě něco: v poslední sezoně využilo 160 tříd naši nabídku Live at school. Musíme pro operu získat mládež. A tady jsme na dobré cestě.

Dětská opera na střeše Státní opery musela z důvodů památkové péče zmizet, od podzimu hraje Státní opera v divadle ve Walfischgasse. Jednatel holdingu Spolkových divadel se vyjádřil, že děti přece nemůžeme posílat do sklepa. Jaké jsou vaše první zkušenosti?

Označení „sklep“ nepovažuju za případné. Ano, je to podzemní prostora, ale když už tam jste, nevnímáte to. Předprodej na dětskou operu Pünktchen und Anton [Iván Eröd podle Ericha Kästnera, česky jako Anička a Toník] běží výtečně, všechna dětská představení už jsou vyprodána. Důležitá pro nás jsou i představení ve velkém sále. Proto jsme hráli operu Fatima Johanny Doderer. Naše představení navštívilo v uplynulé sezoně 16 200 dětí, letos jich bude přes 22 000. To je chvályhodný výsledek.

Nájem ve Walfischgasse je však relativně vysoký.

Proto divadlo využíváme také pro taneční předváděčky baletní školy, pro koncerty operní školy a besedy s umělci. Tyto večery nás nic nestojí, ale mají hodně návštěvníků. Lidé tam chodí rádi.

Trváte nadále na maximální hranici honoráře – také v případě hvězd jako je například Jonas Kaufmann?

Ano, jinak to nejde. Jonas Kaufmann přesto vystoupí v premiéře, v Ženě beze stínu, kterou uvedeme ke 100. jubileu světové premiéry. Režii bude mít Alvis Hermanis a dirigentem bude Christian Thielemann.

Můžete něco prozradit? Chystají se nové role pro Annu Netrebko?

Ano, plánujeme s ní dvě premiéry. Jednu z nich dám vědět během měsíce – až představím program příští sezony.

Jistě to bude Trubadúr.

Možná (směje se). Anna Netrebko bude zpívat šest představení. Mám z toho opravdu radost.

Ale prý jste nebyl rád, když Desirée Treichl-Stürgkh oznámila při tiskové konferenci k opernímu plesu, že končí a plesy už nebude organizovat.

To je pravda. Chtěli jsme oznámit její odstoupení současně s oznámením nástupnictví. Ale pár minut před tiskovkou mi řekla, že už to nechce tajit. Dokážu to pochopit, nic jí nevyčítám. Devět let velmi dobře pracovala – a zadarmo. Pokud jde o nás, mohla to klidně dělat dál.

Která dáma ze společnosti je teď na řadě?

Nemusí to být bezpodmínečně žena.

Kdy se to rozhodne?

Až to uzraje. Nemyslím, že se republika otřese v základech, když si ještě nechám trochu času. Ale přiznávám, že to, jak se o nástupnictví diskutuje, považuju za poněkud přehnané. Mám operní ples rád. Ale přípravy na vídeňskou premiéru opery Tři sestry Petera Eötvöse jsou pro mě důležitější.

Při světové premiéře před osmnácti lety v Lyonu byly Tři sestry obsazeny kontratenory. Nyní je budou zpívat zpěvačky. Důvodem je praktičnost pro repertoár?

V souboru žádného kontratenora nemáme. Bylo by obtížné je obsadit, protože navíc potřebujeme tři alternace. Znamenalo by to příliš hostů. Protože je libreto v ruštině, navrhl jsem Eötvösovi obsadit role ideálně ruskými zpěvačkami. Skladatel souhlasil. Dokonce se pro to nadchl a mluví o „vídeňské verzi“.

Pomineme-li dětskou operu, už dlouho jste neuvedli světovou premiéru. Je to tak, že pro vás novou operu komponuje Olga Neuwirth?

Samozřejmě! Myslím si, že budoucnost patří ženám. Také jako dirigentkám. Ve Státní opeře budou například debutovat Susanna Mälkki a Speranza Scapucci.

Také jste objednal operu u Johannese Marii Stauda.

Do roku 2020 jsme zadali tři „velká“ díla a dvě dětské opery. Autory včas sdělíme.

Kdo bude libretistou? Peter Turrini? Napsal libreto k opeře Obr ze Steinfeldu Fridricha Cerhy, která měla premiéru roku 2002.

Peter Turrini mi navrhl skvělý projekt, chtěl bych ho uskutečnit. Snad se mi to podaří.

Do léta 2020?

Ano. Nemohu plánovat za hranici své smlouvy.

Ministr kultury Josef Ostermayer chce vypsat konkurzní řízení už letos. Budete se ucházet?

Mé druhé funkční období začalo teprve před půl rokem, ještě jsem o tom nepřemýšlel. Možná bych po roce 2020 raději organizoval smyčcové kvartety. Jediné, co mohu říct, je, že se mi ve Vídni líbí.

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová