Vídeňský Holding Spolkových divadel a Security-G4S

  1. 1
  2. 2

(Karin Cerny, Profil 46, 11. listopadu 2013, kráceno)

Každého večera září starým leskem – tradicemi bohatý vídeňský Burgtheater, něco jako rakouské „národní divadlo“, které mělo vždycky něco z půvabu Grand Hotelu. Stylové prostředí, uvaděči se nazývají po francouzsku „billeteure“, nosí fešácké uniformy se zlatými knoflíky. Svět se aspoň tady zdá být v pořádku. Zdání však někdy klame, jak se nedávno ukázalo v rámci oslav 125. výročí divadla.

Uvaděč Christian Diaz (zaměstnanec tzv. „veřejných služeb“) ve své protestní řeči uvedl, že on a jeho čtyři sta kolegů sice každý večer „vystupují“ v Burgtheatru, jsou však vlastně zaměstnanci mezinárodní bezpečnostní služby G4S, která obhospodařuje mimo jiné soukromá vězení v Anglii a Spojených státech, dozírá na vazební věznice a opakovaně je zmiňována v souvislosti s porušováním lidských práv: G4S prý byla také zodpovědná za smrt Angolana, který zemřel během procesu o vyhoštění (2010). To všechno Christian Diaz zveřejnil a zaměstnavatel (tedy G4S) mu okamžitě dal výpověď. Svým prohlášením vložil Diaz prst do rány, o níž mnozí ani nevěděli. Jedna z jeho kolegyň prohlásila: „Zpočátku jsem ani nevěděla, že nebudu zaměstnankyní Burgtheatru. Tam jsem se o práci hlásila, a teprve když jsem dostala uniformu, zjistila jsem, že je mým zaměstnavatelem G4S.“ Bývalá správa Spolkových divadel skutečně už roku 1996 veřejné služby ve svých složkách (Staatsoper, Volksoper, Burgtheater a pobočné scény) zrušila, z úsporných důvodů. Roku 1999 pak byla Spolkovým divadlům vypovězena samostatnost, kontrolní systém od té doby vede Holding Spolkových divadel (Bundestheater-Holding), jehož zřizovatelem je spolková země. V pravomoci holdingu jsou kolektivní smlouvy, údržba budov a spolu se sestřinou společností Theatergesellschaft GmbH jsou na něj vázány výroba kostýmů a dekorací, transport i prodej vstupenek. Model vídeňského holdingu byl později adaptován i v Berlíně a ve Štýrském Hradci, také Komické opera v Berlíně převedla služby veřejnosti na firmu Gegenbauer Holding SE & Co. KG.

Rovněž v ostatních oblastech divadelního umění patří vyhledávání cenově výhodných služeb už dlouho k běžné praxi. Kostýmní a dekorační práce jsou zadávány např. v Polsku nebo Rumunsku, kde se pro holding pracuje za menší peníze, než by to dokázali domácí výrobci. Má to své oprávnění, otázkou však je, do jaké míry se chápeme jako součást globálního světa, v němž vposledku záleží na jednotlivých divadlech, jak definují svůj morální kodex a zda přesně vědí, s kým dělají obchody. Spolková divadla by měla záležitost vyjasnit a učinit ji transparentní. Jak může být věrohodné divadlo, které se nezajímá, jak se zachází s jeho zaměstnanci a co jinak vykonává podnikatel, s nímž spolupracuje?

Ředitel Burgtheatru Matthias Hartmann dospěl po rozhovoru s Christianem Diazem k závěru, že je třeba smlouvu s G4S vypovědět, šéf Bundestheater-Holdingu Georg Springer o tom však nechtěl slyšet – s tím, že mezi zaměstnanci panuje různé mínění a se vším se nedá jít na veřejnost. „U svých dodavatelů se nestarám, s kým dalším má smlouvu, pokud se nejedná o prokazatelné neseriózní obchodní praktiky,“ řekl. Springer také tvrdil, že má listinu s podpisy všech zaměstnanců veřejných služeb, kteří se od Diaze distancují – ve skutečnosti se však jedná pouze o vedoucí uvaděče/uvaděčky, nikoli o „všechny zaměstnance“.

Další problematickou položku činnosti holdingu tvoří výsledky evaluace z roku 2011, které nebyly zveřejněny, pouze se ví, že byly značně kritické. Spolková země poskytuje Spolkovým divadlům ročně kolem 144 milionů euro, avšak Springer pokládá „za přirozené“ výsledky evaluace nezveřejnit, neboť se prý jedná o velmi komplexní materiál. Při přesnějším prostudování je však zřejmé, že většina vytýkaných závad nebyla konstatována v divadlech, nýbrž v samotném holdingu, utajení tedy bylo ve Springerově vlastním zájmu. Do konce sezony 2014/15 musí holding každopádně podle předepsaného plánu ušetřit 12,4 milionů euro. Bylo by na čase prozradit, co se od roku 2011 skutečně změnilo. Teprve potom bude možno konkrétně jednat o zvýšení subvencí, které spolková divadla pravidelně požadují.
V rozhovoru se Stefanem Grisemannem (Profil) Georg Springer řekl:

Profil: Už jste v souvislosti s aktuálními spory kolem G4S litoval, že jste je kdysi angažoval?

Springer: Ne. Od Komické opery v Berlíně po drážďanskou Semperovu operu je to podobné. Nejsme jediní, kdo převedli služby veřejnosti do oblasti soukromé nabídky.

Profil: Přece si však musíme položit otázku, zda vždycky přijmout nejlevnější řešení – a zda přece jen neexistují jiná kritéria než pouze zvýšení zisku. Výhrady vůči G4S obsahují pojmy jako podvod, porušování pracovních práv, dokonce spoluzodpovědnost za smrt vězně. O tom nepřemýšlíte?

Springer: G4S je, jak jsem se dozvěděl teprve teď, největší poskytovatel bezpečnostních služeb na světě – má strukturu akciové společnosti. Její rakouská pobočka je autonomní podnik. Co mohu mít za výhrady? Obvinění, která zmiňujete, se týkají zahraniční sekce G4S. My jsme měli zatím jen jediný problém, který se dostal do médií, a to byl Ples v opeře roku 2012. Jinak vše běží k naprosté spokojenosti, pracovní doba a ustanovení kolektivní smlouvy se dodržují. Na základě činnosti G4S v Rakousku nevidím žádný důvod, abych tuto spolupráci zpochybňoval. Samozřejmě je hrozné a nepřijatelné, když někdo dokonce přijde o život, ale to se vůbec netýká oblasti vlivu rakouské pobočky.

Profil: Ta však je kritizována, že zaměstnance služeb veřejnosti zatěžuje dlouhým zkušebním obdobím a často je využívá jen nedostatečně. Úspory pak jdou na úkor pracovníků.

Springer: Každý pracovník začíná zkušební dobou a může si zvolit, zda chce být zaměstnán také v létě nebo jen do konce sezony.

Profil: Těžko se dá věřit, že si každý může vybrat, zda chce být zaměstnán dlouhodobě, nebo jen málo.

Springer: To je věc G4S, my o tom nerozhodujeme. Pokud vím, i pan Diaz chtěl odejít s koncem sezony. Pak ovšem musel znovu nastoupit do zkušební doby, když chtěl mít v létě volno.

  1. 1
  2. 2

Napsat komentář