Viktor Konvalinka: Angažmá ve Švédsku mi změnilo život

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Tanečník a choreograf Viktor Konvalinka odstartoval svou kariéru v Baletu Národního divadla. Po deseti letech ale obrátil svůj život o 180° a z gigantického souboru z hlavního města se usadil v městečku uprostřed švédské divočiny v malé taneční company Norddans. Čtyři tamější roky mu přivedly do cesty nejen jeho současnou partnerku, ale i řadu nových poznatků a zkušeností, které od loňského podzimu zužitkovává zpátky v Česku, kde nyní působí na volné noze. Od svého návratu spolupracoval například se souborem 420PEOPLE na projektu Panthera nebo s BURKI&COM Jany Burkiewiczové, jejíž představení Růžový samuraj bude mít pražskou premiéru 11. března v La Fabrice.
Viktor Konvalinka (zdroj archiv respondenta)

V Baletu Národního divadla jste působil deset let, od té doby jste se ale vydal jiným směrem. Jak na období v BND vzpomínáte?
Mám těch deset let pořád před očima. Nebýt jich, nejsem ten Viktor, kterého dnes znáte. Repertoár mě vždy bavil, musím říct, že role si mne nacházely vždy s nějakou zvláštní energii a vždy jako bych rolí byl, a ne ji jen tančil. Také jsem tam měl zázemí, přátele, do toho jsme v té době založili s Tomášem Rychetským DEKKADANCERS a vlastně jsem nikdy ani nepřemýšlel nad tím, že bych někdy odešel. S přibývajícím věkem jsem si ale uvědomoval, že dříve nebo později budu mít možná poslední možnost rozšířit si obzory a podívat se do zahraničí.

Takže jste zaslechl volání ciziny?
Jak už jsem naznačil, časy se mění. Když jsme pozastavili činnost DEKKADANCERS, Petr Zuska oznámil, že končí v pozici uměleckého šéfa a všichni začali pociťovat, že přijdou změny. Tak si i já řekl, že také zkusím něco nového a volání ciziny se pokusím vyslyšet.

Viktor Konvalinka v představení Baletu ND Decadance (foto Martin Divíšek)

Proč jste si vybral zrovna Norddans, který je malý soubor, a ještě k tomu v malém městečku ve středu Švédska?
Norrdans spolu s dalšími soubory jsem sledoval na internetu a vždycky se mi líbilo, co dělají a jaký mají repertoár. Hlavní impuls však přišel až díky mému blízkému kamarádovi a kolegovi Tomášovi Červinkovi, který je tam dodnes, a dokonce už získal doživotní smlouvu. Tomáš v době, kdy jsem se rozmýšlel, co se sebou, byl v company už půl roku a byl to on, kdo mě přesvědčil, ať to zkusím a jdu na konkurz. Ten dopadl dobře a já si říkal, že rok dva na zkušenou to bude super. Nakonec to byly čtyři roky a změnilo mi to život.

Jaké to pro vás bylo na začátku, když jste tam přijel z gigantického souboru a z hlavního města?
To je pravda, z osmdesátičlenného souboru nás najednou bylo osm. Z DEKKADANCERS jsem ale byl zvyklý na práci v menší skupině, kdy se všichni znají a táhnou za jeden provaz, tak jsem zas tak moc překvapený ani nebyl. V Praze jsem žil ve velkém shonu a stresu, v podstatě jsem se nezastavil. Potřeboval jsem vypnout a nasát novou životní energii. Norrdans, příroda, klid, a hlavně soustředěná a kvalitní práce, která provázela company i městečko Harnosand, mi to umožnily. Soubor funguje na základě nastudovaní premiéry a následné tour po Švédsku. Člověk se tedy soustředil v klidu na jednu věc a neměl tolik rozlítané myšlenky. No a ta příroda, to byste musela vidět. Lesy, hory, moře, polární záře, sníh po celou zimu, půlnoční slunce… První dva roky jsem měl jen pusu dokořán.

Viktor Konvalinka (zdroj archiv respondenta)

To byl důvod, proč jste nakonec zůstal déle, než jste původně plánoval?
Důvodů bylo hned několik. Půl roku na to, co jsem odešel z Prahy, moje maminka bohužel prohrála boj s rakovinou. Práce daleko od domova mi pomohla se přes toto těžké období lépe přenést. Také jsem tam poznal svou současnou přítelkyni, která je z Austrálie, takže jsme tam žili společně. Navíc mi v Norrdans dali možnost pracovat i na svých choreografiích, jak pro ně, tak i v Česku, což pro mě bylo hodně důležité.

Držely vás tam i pracovní podmínky, které jsou ve skandinávských zemích proslulé?
Pravda, mají to tam skvěle nastavené. Podle všeho v zákoně stojí, že pokud jste v souboru déle jak tři roky, máte nárok na doživotní smlouvu. U profesionálních tanečníků to zní poněkud zvláštně, vzhledem ke kariéře, které vládne věk mezi dvaceti a třiceti lety. Znamená to ale, že zaměstnavatel je povinen dát vám možnost pracovat třeba v kanceláři nebo vést tréninky či jakýmkoli jiným způsobem zůstat v company. Výhodou této smlouvy je také možnost vzít si třeba rok, dva neplacené volno, přičemž vás vždy musí vzít potom zpět.

Viktor Konvalinka (zdroj archiv respondenta)

Vás nelákalo doživotní smlouvy také využít?
Já věděl, že se budu chtít vrátit zpět do Česka. Ve Švédsku ale mají také organizaci na podporu tanečníků na volné noze. Místa jsou sice omezená, kritériem jsou opět tři roky ve švédském souboru, trvalé bydliště a lehká dávka štěstí, že vyberou zrovna vás, to jsem ale úspěšně splnil a využil. Díky tomu jsem teď finančně zajištěný, i když nemám zrovna práci. Smlouva se uzavírá na dva roky a během té doby si musím najít práci jako tanečník minimálně na osm měsíců a na tomto základě se opět o dva roky může prodloužit. Úžasné na tom je, že to funguje po celé Evropě, takže se nemusím vázat jen na Švédsko a můžu působit i tady v Česku.

Co vás táhlo zpátky domů?
V Norddans jsou tréninky vedené v podstatě jako workshopy. To znamená, že každých zhruba čtrnáct dní se změnil styl tréninků a učili jsme se různé styly, od klasiky, moderny, až po akrobacii nebo hip hop. Setkal jsem se tam proto s mnoha pedagogy, choreografy, novými přístupy k tanci a hodně si rozšířil obzory. Rád bych tento způsob práce zkusil i tady u nás a tím využil to, co jsem se naučil. S tancováním bych chtěl stále pokračovat, ale samozřejmě stejně jako všichni ostatní nemládnu, takže na mém seznamu toho, čemu se chci věnovat teď i do budoucna, jsou i choreografie, workshopy a vůbec práce okolo tance.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat