Rolando Villazón mátl tělem, v úvodu se objevil v černém obleku nesměle se usmívajíc. Ah! Tout est bien fini… O souverain, ô juge, ô père – tuto árii z Massenetovy opery začal pět mírným hlasem, který, stejně jako u Tutto parea sorridere z Verdiho Korzára, vygradoval do pompézního až burcujícího „napoleonovského“ závěru. Mezitím se objevila s naivní rozverností čtrnáctileté Julie Emily Pogorelc s árií Je veux vivre z Gounodovy opery Juliette, kde suverénně a s jistotou zvládla množství koloratur. Co by Norina v Donizettově Donu Pasqualovi už plně využila svůj komediální talent v árii Quel guardo, il cavaliere… So anch’io la virtù magica. První půle koncertu vyvrcholila duetem Nemorina a Adiny Caro elisir sei mio z Nápoje lásky. Tam už na jevišti vybuchovaly salvy temperamentu, v hledišti pak salvy smíchu.
Rolando Villazón vizuálně působil jako zpívající kombinace Martina Dejdara a Mr. Beana, nutno podotknout, že velmi dobře zpívající. Vynikající herecké umění podbarvilo show stejně jako zpěv. Plakal, smál se, útočil a modlil se. Vystupoval celým tělem. Nápojem lásky byla láhev plzeňského piva a Rolando u zpěvu dokázal tančit, dokonce i žonglovat se třemi jablky. Publikum si získal velikými gesty a výraznou mimikou baviče. Emily s ním dokázala udržet krok a byla mu rovnocennou partnerkou.
Po přestávce v druhé půli byla na programu odlehčená show – mix písní a árií z oper i operet, kde exceloval Rolando v písních zvaných zarzuely, což jsou španělská hudebně dramatická díla podobná evropským operetám. Zarzuela je plná vášně a půvabných melodií, proto je oblíbena a ceněna. Tyto písně vyžadují extrémně široký vokální diapason a výjimečné vokální dovednosti, k jejich interpretaci je potřebné zcela specifické zabarvení hlasu, které Rolando jako mexický rodák, a tudíž španělský rodilý mluvčí, v hlase přesně má a umí to mistrně použít. Dokáže během vteřiny nebo dvou dát závěrečnému tónu árie mírné crescendo a diminuendo a okoření to návalem vášně. S tenorem Villazónových kvalit může být v tomto žánru výsledek jen stěží méně než obdivuhodný.
Emily Pogorelc zná svůj hlas a technicky dobře s ním zachází. Zná svou sílu a využívá ji, zpívá přirozeně a lehce, jakékoliv výšky jí nečiní problém. Projevuje se u ní dostatek zdravého sebevědomí daný pravděpodobně proslulou americkou výchovou. Svou kariéru stále rozvíjí a objevuje nové možnosti, v sezóně 2022/2023 debutuje v šesti rolích. K vrcholům této sezóny patří role Paminy v Die Zauberflöte v Bayerische Staatsoper a převzetí titulní role v jejich nové inscenaci Matsukaze Toshia Hosokawy. Koncertně bude vystupovat jako sólistka na Mozartwoche 2023 v náročném koncertu Mozartových árií s Alejandrem Posadou a Orquesta Iberacademy Medellín. V Rudolfinu předvedla suverénní pěvecký i herecký výkon a nenechala se zastrašit velkou hvězdou po svém boku, naopak dokázala vedle Villazóna zazářit stejným způsobem jako on. V Praze nevystupovala poprvé, už se tu objevila v roce 2021, kdy jejím partnerem na Novoměstské radnici byl Boris Prýgl.
Operní a operetní program doprovázený orchestrem PKF – Prague Philharmonia řídil ruský dirigent Guerassim Voronkov s přesností a potřebnou lehkostí. Koncertní mistr Romana Špačková musela vyvinout jisté úsilí, aby se nenechala vykolejit pozorností a flirtováním, kterými ji k pobavení publika zahrnoval dvorný Rolando Villazón.
Koncert byl zakončen neuvěřitelnými pěti přídavky, které publikum přijalo s velkým nadšením, dokonce se místy připojilo ke zpěvu. Pro zajímavost a pro ty, kdo by si chtěli ověřit, zda poznali správně některá světově známá díla, uvádím výčet přídavků: Federico Moreno Torroba: Cállate Corazón, Giacomo Puccini: O mio babbino caro, árie z opery Gianni Schicchi, Giocchino Rossini: La danza, Franz Lehár: Lippen Schweigen, duet Hanny a Danila z operety Veselá vdova a Giuseppe Verdi: Brindisi – „Libiamo ne´lieti calici,“ árie z opery La Traviata.
ROLANDO VILLAZÓN & EMILY POGORELC
26. října 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum
Program:
Jules Massenet : Ah! Tout est bien fini… O souverain, ô juge, ô père
Charles Gounod: Je veux vivre
Giuseppe Verdi: I vespri siciliani, overture
Gaetano Donizetti: Quel guardo, il cavaliere… So anch’io la virtù magica
Gaetano Donizetti: Caro elisir sei mio
Manuel Penella: Vaya una tarde bonita… Torero quiero sé
Reveriano Soutullo Otero & Juan Vert Carbonell: Y mis horas felices
Léo Delibes: Les filles de Cadix
Franz Lehár: Dein ist mein ganzes Herz!
Franz Lehár: Meine Lippen, sie küssen so heiß
Ernesto de Curtis: Non ti scordar di me
Účinkující:
Rolando Villazón – tenor
Emily Pogorelc – soprán
PKF – Prague Philharmonia
Guerassim Voronkov – dirigen
