S posledním zářijovým čtvrtkem ke svému závěru dospěl 31. ročník Mezinárodního varhanního festivalu v bazilice sv. Jakuba v Praze na Starém Městě. Protagonistou koncertu byl Vincent Dubois, jeden ze tří titulárních varhaníků pařížského chrámu Notre-Dame a jeden z nejžádanějších interpretů i improvizátorů dneška.
Napětí od prvních tónů
V úvodu koncertu zaznělo Bachovo Preludium a fuga h moll. Preludium bylo od prvních tónů stavěno s velkým napětím a záměrnou nervozitou, fuga posluchače přenesla do polohy spíše hloubavé. Interpret obě části stavěl zvukově mnohotvárně a nebránil se průběžným registračním změnám. Jeho provedení mělo příjemnou uvolněnost – svou nápaditou artikulací a sledováním charakteru dílčích hudebních ploch vytvořil velmi plastickou strukturu, která i se zmíněnými barevnými změnami vyzněla mimořádně přesvědčivě a posluchače musela vtáhnout.
Následovalo chorální zpracování Erbarm dich mein, o Herre Gott – Smiluj se nade mnou, Pane, opět od Johanna Sebastiana Bacha. Zajímavě zvolená skladba, tíživá opakovanými akordy v doprovodu, tvořila v zásadě prohloubení nálady z předchozího Preludia a fugy. Hudebně výbornému provedení poněkud uškodila zvolená registrace, v níž chorální melodie místy poněkud splývala s doprovodem.
Virtuozita bez okázalosti
Těžištěm programu a celého koncertu byla Sonáta c moll na 94. žalm německého romantika Julia Reubkeho. Jedná se o dílo, které posluchač varhanních koncertů neslýchá příliš často. Důvodem je značná technická náročnost díla i skutečnost, že ačkoliv je formálně třívětá, probíhá tato sonáta v jednom proudu od začátku do konce, dobrých 25 minut. Ještě méně časté je, že toto dílo německého romantismu zvolí do programu francouzský interpret. Vincent Dubois tak však učinil a byl to šťastný nápad. Pro posluchače znalého obvyklé interpretační praxe této hudby přineslo provedení určitá překvapení. Zřetelně šlo sledovat, jak interpret sžitý s francouzskými nástroji, které mají svou osobitou logiku výstavby zvuku, inklinuje k některým charakteristickým barevným postupům vlastním právě francouzským varhanám. Ovšem nebyl by to Dubois, kdyby to znělo snad jakkoliv nepatřičně. Zejména jeho využívání jazykových rejstříků působilo osvěžujícím způsobem. Nejvíce však jistě zaujala jeho mimořádná technická úroveň. Především v krajních větách sonáty Reubke interpreta nijak nešetří, ať už jde o virtuózní pasáže v manuálech či pedálu. Dubois hrál s velkým zaujetím, avšak při pohledu na jeho ruce, které posluchači sledovali na promítacím plátně, jsme viděli klid a úspornost pohybů s jedinečnou prstovou virtuozitou.
Katarze po temnotě
Reubkeho varhanní sonáta vychází z 94. žalmu, začínající veršem Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! – nejde tedy rozhodně o nic odlehčeného. Až poté přišla v programu katarze a ono znovuzrození, jež sliboval samotný název koncertu. Tercie v tenoru francouzského barokního mistra Nicolase de Grignyho zmírnila napětí z předchozích skladeb a následující šestá část z Messiaenova cyklu Oslavená těla již přišla jako výtrysk radosti a optimismu. Ačkoliv se s tímto cyklem nesetkáme na varhanních koncertech nijak pravidelně, jedná se o hudbu posluchačsky velmi přístupnou, zejména v uváděné části Radost a jas oslavených těl. Provedení interpretem bylo strhující – stejně jako dokázal stavět a udržet atmosféru tíživou a napjatou v předchozích skladbách, dokázal zde navodit posluchačům náladu až euforickou a tento jásavý charakter se neztratil ani ve zklidněných oddílech.
Chvalozpěv v improvizaci
Závěr koncertu patřil improvizaci. Tématem pro ni byl Chvalozpěv stvoření – text sv. Františka z Assisi, zakladatele minoritského řádu, který spravuje i svatojakubskou baziliku, od jehož úmrtí letos uplyne 800 let. Nápěv z kancionálu v improvizaci nebyl příliš zřetelný, avšak barevnost a nápaditost, kterou improvizátor předvedl, byly jedinečné a vytvořily důstojný závěr celého festivalu.
Po bouřlivém potlesku následoval očekávaný přídavek. Za něj zvolil umělec slavné (klavírní) Preludium g moll č. 5 op. 23 Sergeje Rachmaninova. Závěrem snad jen zmíním, že celý koncert odehrál Vincent Dubois zpaměti – svrchovaný virtuóz, vynikající hudebník.
Mezinárodní varhanní festival u sv. Jakuba vstoupil tímto ročníkem do čtvrté dekády své existence a potvrdila se dobře známá věc – díky jedinečnému místu a nástroji, stejně jako neúnavné práci varhanice a ředitelky festivalu Ireny Chřibkové máme v Praze festival, který přitahuje nejen publikum, ale vystupovat na něm touží i ti nejlepší varhaníci z celého světa. Nezbývá proto než doufat, že se podaří sesbírat finance na plánovanou rekonstrukci velkých svatojakubských varhan, aby skvělá hudební tradice mohla pokračovat.
Mezinárodní varhanní festival: Znovuzrozená Notre-Dame
24. září 2026, 19:00 hodin
Bazilika sv. Jakuba v Praze
Program
Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga h moll BWV 544
Chorálová předehra „Smiluj se nade mnou, Pane“ BWV 721
Julius Reubke: Sonáta c moll na 94. žalm; Grave. Larghetto. Allegro con fuoco – Adagio – Allegro (Fuga)
Nicolas de Grigny: Tercie v tenoru
Olivier Messiaen: Radost a jas oslavených těl z cyklu Oslavená těla
Improvizace na Chvalozpěv stvoření sv. Františka
Účinkující
Vincent Dubois
