Violeta Urmana: Snažím se o harmonii a klid v duši

  1. 1
  2. 2

Violeta Urmana bude už zanedlouho, bez jakéhokoli přehánění, nejvýznamnějším hostem pražského Národního divadla za poslední léta. Její jméno se pravidelně objevuje na cedulích všech předních operních scén po celém světě – od milánské La Scaly přes pařížskou Národní operu, vídeňskou Státní operu, bayreutský Festspielhaus, londýnskou Covent Garden až po newyorskou Metropolitní. Devětačtyřicetiletá rodačka z Litvy začínala jako mezzosopranistka, nejvíce ceněná byla její Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi a Kundry ve Wagnerově Parsifalovi, ještě v roce 2003 mělo velký ohlas také její vystoupení v titulní roli Donizettiho Favoritky ve Wiener Staatsoper. Jenže už rok před tím Violeta Urmana debutovala v roli sopránové, když v La Scale vytvořila Gluckovu Ifigénii v Aulidě a u tohoto oboru už zůstala. Následovala například Verdiho Lady Macbeth, Leonora ze Síly osudu, Aida a Odabella z Attily, Maddalena z Giordaniho Andrea Chéniera, Ponchielliho Gioconda, Straussova Ariadna na Naxu či Pucciniho Tosca, ale také Wagnerova Sieglinda z Valkýry a v neposlední řadě Isolda z Tristana a Isoldy. Tedy jedna role obtížnější, než druhá. Oceňována je přitom nejen nádherná barva jejího plného sopránu, vyrovnaného ve všech polohách, ale i úchvatné legato a příkladně kulatý tón. (Naši recenzi z prosincového vystoupení Violety Urmany v roli Isoldy ve Wiener Staatsoper najdete zde).
Do Prahy Violeta Urmana přijede první květnou neděli s písňovým repertoárem, kterému se v rámci svých časových možností docela často věnuje. V Národním divadle ji doprovodí klavírista Jan Philip Schulze, ohlášeny jsou skladby Gustava Mahlera, Richarda Strausse, Sergeje Rachmaninova, Francise Poulenca a Henriho Duparca.
Je nám ctí, že si Violeta Urmana udělala čas na rozhovor pro Operu Plus.

Ch.W.Gluck: Iphigénie en Aulide (La Scala 2002 – foto A.Tamoni)

Co vás před pár lety přimělo přejít od mezzosopránu k sopránu? A jak tuto změnu hodnotíte teď, s odstupem času? Cítíte se v sopránových rolích lépe?

Byl to plynulý a přirozený vývoj mého hlasu. Do té doby jsem zpívala všechny role svých snů a o těch rolích, které jsem nezpívala, jsem byla přesvědčená, že prostě nejsou moje „partie“. Pravděpodobně už nebudu Leonorou z Trubadúra… Milovala jsem všechny mezzosopránové role, které jsem ztvárnila – všechny ty silné postavy a jejich příběhy. Ještě nikdy jsem nezpívala roli, kterou bych skutečně neměla ráda. A tak teď jsem spokojená s elegantním a „ženským“ sopránem, který mám. Co bude v budoucnosti, to nechávám osudu, protože pěvecká kondice je věcí vrozených dispozic a předpokladů, ale i věku. Je těžké předvídat. I když, jste-li zpěvákem na nejvyšší profesionální úrovni, musíte přece jen často myslet čtyři nebo pět let dopředu, na to, co budete zpívat. Myslím, že mám před sebou Wagnera a také další role italského repertoáru. A kdo ví, možná znovu i role mezzosopránové…

Máte blíže k repertoáru verdiovskému nebo vás víc oslovuje Wagner?

V mé mezzosopránové kariéře jsem měla možnost si zazpívat širokou škálu různých rolí, teď ale Wagnera zpívám častěji a mám pocit, že jsem se v něm našla. Vystudovala jsem hru na klavír. Jsem tedy v první řadě hudebník – teprve potom zpěvák. To je také důvod, proč mám ale ráda různé druhy hudby: Mahlera, Bacha, Belliniho nebo Schoenberga. Tóny ovšem musí tvořit hudbu, ne hluk…
Moje role jsou různorodé a odlišné a dokázaly přinést mnoho i do mého osobního života a obohatit jej. Nenechám si proto v budoucnu ujít žádnou ze svých oblíbených rolí a určitě se neomezím jen na Wagnera a Verdiho. Tosca, Sieglinda, Aida, Isolda, Norma, Kundry a mnoho dalších postav – ty všechny jsou součástí mne samé, žijí ve mně.
G.Verdi: Macbeth (Lady Macbeth – Covent Garden 2004 – foto C.Garda)

Jaké nové role chystáte?

Moje nejnovější role, kterou studuji, je Brünnhilda – a to ve Valkýře a Siegfriedovi. Možná příjde také Abigaille, ale na její přípravu mám ještě dost času.
Doufám, že v průběhu studia nových rolí budu mít čas také na svoji knihovnu, kterou mám tak ráda a pro pracovní vytížení jsem si ji zatím nemohla užívat tak, jak bych chtěla.
Připravuji i svůj nový koncertní repertoár – Tove v Písních z Gurre, sopránové sólo v Mahlerově Osmé, Čtyři poslední písně od Richarda Strausse, ale nejen to. Také bych třeba zase ráda zpívala Bacha.
V.Bellini: Norma (Drážďany 2006 – foto M.Creutziger)
P.Mascagni: Cavalleria rusticana (Santuzza – Madrid 2007 – foto J.del Real)

Jste hodně vytížená, o nabídky nemáte nouzi. Jak často se teď dostanete do vaší rodné Litvy?

Bohužel, domů se dostanu jen jednou ročně, někdy ani to ne. Když mám méně práce, jezdím do Litvy i dvakrát za rok, ovšem jsou také období, kdy jsem doma jen jednou za dva roky. I v Litvě ale obvykle koncertuji. Mám kalendář skutečně tak plný zajímavých nabídek, že domů se dostanu opravdu málo.


Jak na tom je teď opera v Litvě?

Nemám žádné aktuální informace o operním dění doma. Po svém studiu v Litvě jsem prakticky ihned odešla do Německa, svoje studia tam dokončila a začala kariéru. V Litvě operu nezpívám. Nicméně ani v zahraničí nejsem pevně vázána na žádný operní dům – jsem na volné noze. Mám dojem, že do Vilniusu jezdí v poslední době známí režiséři, a že tam snad dělají docela zajímavé inscenace. Ale přesně to nemohu posoudit.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
20 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments