Vítejte v Africe. Brněnská JAMU uvádí Martinů Mirandolinu

  1. 1
  2. 2

Brněnské Divadlo na Orlí, které funguje jako hudebně-dramatická laboratoř Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, od svého založení v roce 2012 již prokázalo odvahu pro nastudování různorodých děl z oblasti hudebního divadla, nehledě na fakt, že svým špičkovým a moderním vybavením představuje jedinečnou platformu pro tamní studenty. Komorní opera Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, která již prostory akademického divadla využila například pro provedení Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v minulé sezoně, nastudovala tentokrát Mirandolinu Bohuslava Martinů. Následující recenze je z druhé premiéry, jež se uskutečnila 22. listopadu.

B.Martinů: Mirandolina - Jiří Ullrich (Cavaliere Ripafratta), Ivana Pavlů (Mirandolina) - Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)
B. Martinů: Mirandolina – Jiří Ullrich (Cavaliere Ripafratta), Ivana Pavlů (Mirandolina) – Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)

Komickou operu Mirandolina zkomponoval Martinů v letech 1953–1954 během svého pobytu v Nice. Sám si napsal i libreto, které je přepracováním komedie La locandiera Carla Goldoniho, významného italského divadelníka a reformátora. Jeho reforma spočívala v odklonu od charakteristických postav a improvizační estetiky commedie dell’arte, divadelního druhu převládajícího až do osmnáctého století, a svým postavám přiřkl nevídanou originalitu. Jednou z takových revolučních postav je právě Mirandolina: krásná hostinská provozující svůj podnik za pomoci Fabrizia, vytrvale těžící ze svých půvabů a schopnosti okouzlit každého hosta opačného pohlaví. Mirandolina reprezentuje inteligentní a sebevědomé ženy, jež – vědomy si svého osobního kouzla – výrazně hýbou děním okolo sebe. Dalo by se říci, že zápletka této veselohry je založena na přáních hlavní hrdinky; jinými slovy, stane se vždy jen to, co ona chce.

B.Martinů: Mirandolina - Jiří Ullrich (Cavaliere Ripafratta), Ivana Pavlů (Mirandolina), Martin Javorský (Conte Albafiorita) - Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)
B. Martinů: Mirandolina – Jiří Ullrich (Cavaliere Ripafratta), Ivana Pavlů (Mirandolina), Martin Javorský (Conte Albafiorita) – Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)

Hudebně se jedná o hýřivou, barevnou smršť, kterou se orchestru pod vedením dirigenta Marka Klimeše podařilo velice přesvědčivě vyjádřit. Martinů nápaditě reaguje na italskou tradici opery buffa, hudebně využívá rozličných inspiračních zdrojů, od neoklasických momentů k řízným jazzovým rytmům. Do orchestrálního aparátu přidává rovněž klavír, který výslednému zvuku dodává výjimečné zabarvení. S přihlédnutím k faktu, že se partů chopil studentský orchestr, lze rozhodně mluvit o nadprůměrném výkonu. Určitě by se dalo najít pár intonačně či rytmicky nejistých míst, ale navzdory častým (zejména rytmickým) nástrahám sazby Bohuslava Martinů se instrumentální složka představení mimořádně vyvedla.

B.Martinů: Mirandolina - Jiří Ullrich (Cavaliere Ripafratta), Ivana Pavlů (Mirandolina) - Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)
B.Martinů: Mirandolina – Jiří Ullrich (Cavaliere Ripafratta), Ivana Pavlů (Mirandolina) – Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)

Studenti pod režijním vedením Vendelíny Osvaldové využili do češtiny přeložené libreto z pera Rudolfa Vonáska z roku 1968, což je také rok posledního brněnského nastudování této komorně laděné opery. Ač použití mateřského jazyka divákovi usnadňuje pochopení situačního humoru, pro zpěváky představuje zpěv v češtině oříšek; zvlášť, když je české výrazivo doplněno hudbou, která vznikala jako podklad pro zpěvnou italštinu. Fonetické záludnosti češtiny a časté shluky souhlásek občas proto způsobí, že zpěvák nestihne všechno vyzpívat do tempa, k čemuž právě v tomto případě docházelo. Jinak ale musím vyzdvihnout precizní výslovnost všech interpretů (nejen v mluvených částech!), díky níž bylo i v zadních řadách rozumět zpívanému textu. Pozor by měl ovšem dirigent dát na intenzitu, protože například u hlavní hrdinky se zejména ve střední poloze často stávalo, že ji nebylo slyšet, a tudíž ani rozumět.

Originální a vysoce funkční inovací režisérky bylo přesazení děje do první poloviny minulého století v Africe. Proč taky ne, Itálie koneckonců disponovala africkými koloniemi, a kromě zajímavé geopolitické souvislosti se i vizuálně jednalo o povedenou volbu. Zejména kostýmy ženské části osazenstva byly pastvou pro oči, a to především díky využití orientálních motivů na látkách i ve střizích. Pestrost kostýmů Elišky Lupačové Ondráčkové konvenovala scéně, již má na svědomí Jaroslav Záděra. Ta sestávala z ratanového nábytku tvořící polorozpadlý hotel Mirandoliny a Fabrizia, na pozadí byla pak projektována pláž s palmami, která dotvořila celou exotickou scenérii.

B.Martinů: Mirandolina - Zuzana Barochová (Hortensia), Ondřej Musil (Marchese Forlimpopoli), Eliška Ouředníčková (Dejanira) - Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)
B.Martinů: Mirandolina – Zuzana Barochová (Hortensia), Ondřej Musil (Marchese Forlimpopoli), Eliška Ouředníčková (Dejanira) – Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)

Pěvecky na druhé premiéře excelovalo zejména ústřední mužské trio, tedy Lukáš Hacek jako Conte Albafiorita, Ondřej Musil jako Marchese Forlimpopoli a Jiří Ullrich jako Cavaliere Ripafratta. O všech účinkujících se dá říci, že disponují působivou technikou a notnou dávkou muzikálnosti, která měla šanci projevit se zejména v četných ansámblových scénách. Mirandolina Ivany Pavlů byla skutečná femme fatale, hlasově velmi příjemná a vyrovnaná, občas bohužel přehlušena orchestrem, jak již bylo zmíněno výše.

B.Martinů: Mirandolina - Ivana Pavlů (Mirandolina) - Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)
B.Martinů: Mirandolina – Ivana Pavlů (Mirandolina) – Divadlo na Orlí 2015 (foto Jan Dvořák)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Mirandolina (Divadlo na Orlí Brno)

[Celkem: 16    Průměr: 3.7/5]

Související články


Napsat komentář