Vladimír Morávek: Je třeba si vyhradit právo, že nesnesitelná lehkost banality je zakázána

  1. 1
  2. 2
Jedněmi uctíván, jinými zatracován. Takový je osud kontroverzního režiséra Vladimíra Morávka, jehož životním mottem je „Kdo do tebe kamenným divadlem, ty do něho alternativním“. Již zítra uvede Národní divadlo v režii Vladimíra Morávka operu Švanda dudák.

Vladimír Morávek na zkoušce opery Švanda dudák v Národním divadle (zdroj Národní divadlo)
Vladimír Morávek na zkoušce opery Švanda dudák v Národním divadle (zdroj Národní divadlo)

Přes jeho kontroverznost je opakovaně zván do naší národní kapličky k režírování (nejen) oper. A Vladimír Morávek nezklame! Jeho typický rukopis je znát – po jevišti a celém divadle běhají různá zvířata a děti, malé baletky a malí čertíci, všechno se točí, na lanech létají artisté. Hraje se dokonce i před divadlem. Přestože je autorem pěti Českými lvy ověnčeného filmu Nuda v Brně, na divadle to nikdy nuda není. Zda je toto vhodné pro takový formát, jakým je opera – to je diskutabilní a v českých kuloárech se o tom diskutuje často. Zprvu zatracovaná Kouzelná flétna ve Stavovském divadle má za sebou 150 repríz. Ve stejném duchu můžeme očekávat uvedení Weinbergerovy pozapomenuté pohádkové opery Švanda dudák, která má premiéru 6. října 2022 v Národním divadle v rámci projektu Musica non grata.

Říká se, že lidé vaše režie buď milují nebo nenávidí. Nic mezi tím… Dostává se vám takovéto zpětné vazby?
Někdy je mi teskno… že jsem tak podezírán z neomalenosti. Každé dílo vzniká ve velikánském tvůrčím žáru a touze po pravdě. Mně se vždy znovu a znovu osvědčilo tu pravdu hledat bez podmínky. Myslím, že jsem režisér, který připouští, že za vším je nějaké tajemství. Přemýšlení o tajemství slov, hudby, situací. Vyřčení. Nevyřčení. Uvidění. Oslepnutí. A to pak přináší ty nečekanosti…

Operní fandové vám občas vytýkají, že vaše režijní zpracování oper je natolik barvité, že se nemohou ponořit do hudby samotné, protože je ruší ostatní vjemy – viz Kouzelná flétna ve Stavovském divadle (přes tyto výtky se doposud dočkala 150 repríz). Je i zpracování Švandy dudáka plné akrobatů, pobíhání po celém divadle, zpěvu z různých koutů Národního divadla apod.?
Co se týče zmíněné Kouzelné flétny, vždy jsem znovu a znovu přemýšlel, co je potřeba udělat, aby to dílo zaznělo – když zaznělo už tolikrát… Tak slavně! Tak zřetelně! Tak správně! Tak celistvě! Co k tomu ještě můžeme dodat my – noví uvaděči? Úplně jsem se vždy svíjel přemýšlením o tom, jak bylo to které dílo myšleno. A to pak, uznávám, byly některé věci i hodně výstřední. Aby byly vždy znovu pravdivé – tím jsem si jist. Nicméně Švanda dudák, to je úplně jiná situace. Tomuto dílu se stala velká křivda. V jednu chvíli bylo jednou z nejznámějších českých oper. Mluví se o dvou tisících uvedeních po celém světě. To se poštěstilo málokterému českému dílu. Ve verzi Maxe Broda, kterou hrajeme i my, dobyl Švanda dudák skoro celý svět. Jenomže když vznikl, psal se rok 1933. A v té době bylo zatraceně těžké být židovským autorem. Bylo to místy i prokleté. Jaromír Weinberger stále víc a víc propadal úzkosti, jež posléze skončila emigrací ze země a obrovskou samotou, steskem a beznadějí v jeho novém americkém působišti. Přitom tato opera je nádherná, její hudba skvostná – a Češi ji neznají? Je nejvyšší čas, aby ji zas poznali.

Jaromír Weinberger: Švanda dudák, Národní divadlo, Musica non grata (foto Serghei Gherciu)
Jaromír Weinberger: Švanda dudák, Národní divadlo, Musica non grata (foto Serghei Gherciu)

Čí to byl nápad uvést Weinbergerova Švandu dudáka na prkna Národního divadla?
Když jsme pracovali v Národním divadle na Mozartově Kouzelné flétně, byl hudebním ředitelem Petr Kofroň a ten objevil Švandu dudáka v nějakém archivu. Vyprávěl mi o tom, jak naprosto neuvěřitelná hudba to je. Když jsem si pak přečetl libreto, zjistil jsem, že je ze všeho nejvíc legrační. Tedy: vyprávíme příběh o tom, kterak my Češi jsme trochu legrační, místy i trapní – ale rovněž tak skvostní. Odvážní a vědoucí. Švanda dudák je předobrazem českého muže, ekvivalent českého Honzy. Dorotka mě pak vždy znovu dojímá. Vidím v ní svou skvělou, obrovsky obětavou maminku.

V Národním divadle jste režíroval takovou všehochuť, mimo jiné Kouzelnou flétnu, Malého prince a Dokonalé štěstí aneb 1789. Když si přečteme vaše CV, je tam ještě více různorodé práce – jste prezentován hlavně jako divadelní a filmový režisér. Dá se říci, že jste takový typický „renesanční muž“. Co vás žene do stále nových výzev?
Vášnivá záliba ve čtení. Jsem čtenář románů, libret, zápisků, posluchač hudeb. Maminka pracovala v okresní knihovně v Bruntále a já tak od sedmi let přečetl vše, co tam měli. Četl jsem rychle, v noci pod peřinou s baterkou. Postupně všechny Shakespeary, Molliéry a Márqueze. Do patnácti let jsem přečetl celou bruntálskou okresní knihovnu a pak už nezbývalo, než jezdit do Ostravy. Na čtení. Čtením trénovat schopnost pochopit větu. Smysl, tajemství, nebezpečí, rozpačitost a ohromující sílu věty. Do čehož jsme si společně se sourozenci jako malí pořád dokola pouštěli nějakou tu hudbu: Janáčka, Brahmse, Čajkovského. Když byla tma v pokoji, a v Bruntále byla zas cítit tesknota, pořád jsme se upínali k nějakému tomu tajemství s přesahem. A ono vás to „umylo“. Zbavilo strachu.

Jaromír Weinberger: Švanda dudák, Národní divadlo, Musica non grata (foto Serghei Gherciu)
Jaromír Weinberger: Švanda dudák, Národní divadlo, Musica non grata (foto Serghei Gherciu)

Existuje spousta divadelních her a spousta filmových scénářů. Čím vás láká opera? Máte nějaké hudební vzdělání nebo je to jen o intuici a lásce k hudbě? Protože to není tak, že byste si zkusil jednou zrežírovat operu – ale děláte to opakovaně…
Nedávno jsem si nechal zhotovit rodokmen rodu Morávků a jedna paní genealožka náš rod vystopovala až do roku 1513. Zjistila, že moji předkové často bývali vedoucí kostelních kúrů na Mikulovsku. Tedy tu lásku k hudbě jsem zdědil po praprapraprapra a prapraprapra pradědečkovi (úsměv). Ti prapředkové mi to poslali. Mám to jako dědictví.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments