Vokální ansámbl Utopia v Anežském klášteře

V pořadí čtvrtý koncert dvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby s názvem Rosa mystica byl symbolicky věnován Panně Marii a zakladatelce kláštera svaté Anežce, od jejíhož svatořečení letos uplyne třicet let. V provedení belgického vokálního souboru Utopia zazněly mariánské nešpory sestavené ze skladeb slavných, ale i méně uváděných skladatelů renesanční polyfonie.

Soubor Utopia tvoří pět vokalistů – mezzosopranistka Victoria Cassano, kontratenorista Bart Uvyn, tenorista Adriaan De Koster, barytonista Lieven Termont a basista Bart Vandewege.

Název převzali z titulu stejnojmenného dvoudílného spisu, jenž byl sepsán v roce 1516 v Antverpách anglickým humanistou Thomasem Morem. Působí jako rezidenční soubor při kostele svatého Pavla v Antverpách a pravidelně koncertují i v zahraničí. Jejich repertoár zahrnuje především díla 16. a počátku 17. století, mají ale rovněž zkušenosti s interpretací soudobých skladeb zkomponovaných přímo pro soubor.

Nešpory (z latinského vesperae) jsou předposlední modlitbou takzvaného hodinkového officia (latinsky officium divinum, též liturgia horarum), které bylo od raného středověku pevnou součástí dne v klášterech a velkých kostelích. Podle předpisu v liturgické knize Breviarum Romanum z roku 1568 se nešpory římského officia skládaly z invitatoria, pěti žalmů s antifonami, krátkého čtení, hymnu, verše a novozákonního cantica Magnificat anima mea Dominum. V pozměněném pořadí se téměř vše objevilo i na programu tohoto večera.

Ansámblu se podařilo udržet bezchybnou intonaci i přesné nástupy v jednotlivých skladbách, ačkoliv vystupují bez uměleckého vedoucího. Jejich hlasy zněly zcela vyrovnaně a sebejistě, nikdo z nich svým projevem nezastiňoval ostatní. Pouze v některých pasážích by byl vhodnější o něco výraznější dynamický kontrast.

Zajímavým dojmem také působilo poměrně časté střídání jejich pozic v závislosti na počtu hlasů a typu skladeb. Úvodní invitatorium Deus in adiutorium meum intende Giovanniho Giacoma Gastoldiho provedli v půlkruhu centrální části kostela. Při interpretaci žalmu Dixit Dominus Tomáse Luise de Victorii se však oddělil barytonista Lieven Termont, který se během sólového zpěvu chorálních veršů postupně přemístil do popředí. Podobným způsobem provedli i druhý žalm Victorii, Lauda Jerusalem, jehož sólové pasáže Termont zpíval opět z centrální části kostela. V průběhu ostatních skladeb měnili svá postavení pouze již na pomyslném pódiu.

Díky Utopii měli posluchači jedinečnou možnost se zaposlouchat do krásné hudby, jež byla provozována ve významných evropských centrech v období renesance. Na závěr příjemně stráveného letního večera soubor inspirovaný hudbou Moreových časů ještě jednou zopakoval Ave verum corpus Richarda Deringa.