Výborně, Figaro!

  1. 1
  2. 2

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Občas se stává, že při vyslovení jména výborného herce, zpěváka či tanečníka, který během svého uměleckého života vytvořil desítky znamenitých rolí, vám automaticky naskočí jedna, v níž jste si ho zapamatovali nejvíce. Pro mne osobně to platí stoprocentně v případě Eduarda Hrubeše. Tento výtečný barytonista, který svůj nevšední pěvecký, ale také herecký talent věnoval brněnskému divadlu, by se 1. června dožil stovky let. Okamžitě se mi vybaví v paměti známá Rossiniho melodie a na jeviště vběhne Eduard Hrubeš v kostýmu sevillského lazebníka v ruce s kytarou (na kterou mimochodem výtečně hrál) a s neuvěřitelnou rozkoší začne zpívat o tom, že: „…já duší celého města jsem já, jen já“.Díky neúnavné péči výborné a nesmírně pilné archivářky brněnského „Národního“ Jitky Novákové si můžeme na webových stránkách tohoto divadla zjistit, že Eduard Hrubeš vystoupil v třiasedmdesáti rolích nejrůznějšího typu a charakteru, v celkem třiadevadesáti inscenacích. Vždy patřil ke špičkám inscenace, ale jeho Figaro byl prostě jedinečný a téměř dvě desítky let v této roli na brněnské scéně dominoval.

Narodil se na Moravském Slovácku, v Oldřichovicích u Napajedel, v rodině venkovského kantora. Venkovští učitelé tehdy ještě pilně muzicírovali a k lásce k hudbě a divadlu vedli i své potomky. Nejinak tomu bylo i u Hrubešů, kde fungovalo domácí kvarteto, (otec, dvě dcery a mladý Eduard, který hrál na violoncello). Svou zálibu v hudbě si uchoval v plné míře i při studiu na kroměřížském gymnáziu. Hrál ve studentském kvartetu, zpíval ve sboru Moravan. Už tehdy se projevil ve spojení s talentem muzikálním jeho talent herecký, když při nejrůznějších příležitostech zpíval písně a kuplety a doprovázel se při nich na kytaru.

Po maturitě v roce 1932 odešel studovat na Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Jeho zájem o zpěv nabyl vážnější podoby a začal se jeho studiu souběžně věnovat. Své vysokoškolské vzdělání ukončil inženýrským diplomem v roce 1936. Pokračoval ve svém pěveckém školení pod vedením známého pedagoga profesora Bohumila Soběského, nejprve jako jeho soukromý žák, posléze jako externí posluchač konzervatoře, kterou v roce 1942 absolvoval. V roce 1941 pověsil svou inženýrskou profesi na hřebík. V Praze privátně předzpíval Václavu Talichovi slavnou Rigolettovu árii  Cortigiani a na Talichovo doporučení jej Jaroslav Vogel angažoval v roce 1941 do ostravské opery. Zde okamžitě vstoupil do inscenací, jež byly na repertoáru. Poprvé to bylo v roli Adolfa v Dvořákově Jakobínu, následoval Morales v Carmen a hned poté jedna z hlavních rolí Verdiho Maškarního plesu – Renato.

Tři ostravské sezony pod vedením vynikajícího a po všech stránkách koncepčního operního šéfa Jaroslava Vogla daly Eduardu Hrubešovi tu nejlepší školu. Zazpíval si zde ve více než dvou desítkách operních inscenací, vytvořil si základní repertoár, ve kterém byly na jedné straně smetanovské partie (Tomeš v Hubičce, Kalina v Tajemství), na druhé straně třeba Scarpia v Tosce. V tehdy dosti slavné Jílkově a Paloušově ostravské inscenaci opery Rudolfa Karla Smrt kmotřička vytvořil roli Hradního pána. A poprvé zde také slavil úspěch jako Figaro. Ve svém pěveckém školení pokračoval u známého ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. O tom bylo známo, že rád „přeškoluje“ zpěváky na tenorový obor. Když zjistil rozsah Hrubešova hlasu, zkusil to i u něj. Eduard Hrubeš nastudoval dokonce roli Prince v Rusalce, kterou si zazpíval po boku Štěpánky Jelínkové při odpoledním představení 27. února 1944 i v pražském Národním divadle, ale vrátil se ke svému vlastnímu barytonovému oboru, v němž mohl naplno uplatit všechny valéry svého hlasu.Počátkem roku  1944 přešel Jaroslav Vogel z Ostravy do Brna a nabídl Eduardu Hrubešovi smlouvu, kterou zpěvák v srpnu podepsal. 1. září 1944 byla ale činnost Českého lidového divadla v Brně (jak se tehdy oficiálně brněnské divadlo nazývalo) zastavena a jeho členové byli nasazeni na nucené práce do Zbrojovky, a tak se stal Eduard Hrubeš členem brněnského divadla až v roce 1945. Současně dostal nabídku na angažmá v tehdy vznikající Velké opeře 5. května v Praze, kterou ale odmítl a Brnu zůstal věrný natrvalo.

Hned jeho první sezona mu přinesla řadu velkých úkolů především v českých operách: Kalinu v Tajemství, Mlynáře v Lucerně Vítězslava Nováka, Tomše v Hubičce, Lomikara v Psohlavcích a Adolfa v Jakobínu vyměnil za Bohuše. Ale přišly také velké úkoly světového repertoáru: titulní role v Pucciniho komické opeře Gianni Schicchi a v opeře Rigoletto. A v poslední premiéře sezony, která se konala 29. června 1946, se poprvé v inscenaci Antonína Balatky pod taktovkou Roberta Brocka setkal v Brně s Figarem.Figara potom zpíval ve dvou dalších inscenacích. V roce 1950, kdy si režisér Balatka stoupl i za dirigentský pult, a poté v inscenaci z roku 1957, kterou nastudoval režisér Václav Věžník a při premiéře dirigoval Jiří Pinkas. Eduard Hrubeš hrál a zpíval Figara více než dvacet let, jeho poslední brněnské vystoupení v této roli bylo 7. prosince 1966 a v roce 1957 si jej zahostoval i na scéně tehdejšího Smetanova divadla. Hrubešův Figaro byl mistrovskou ukázkou pěvecké i herecké suverenity. Při naprosté úctě k požadavkům Rossiniho partitury si doslova pohrával se všemi jemnými nuancemi, které mu dovolovaly, a v hereckém projevu se jeho poměrně robustní postava jako by chvílemi proměnila ve rtuťovitého šibala, který zcela ovládl jevištní dění a tím ošálil své protivníky a okouzlil diváky. A jako vždy i ve staccatových pasážích vynikal precizní výslovností, což v dobách, kdy jediným jevištním jazykem v opeře byla čeština, bylo ještě mnohem důležitější než dnes.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments