„Výbuch v laboratorních podmínkách je připraven – jdeme na to!“ říká Marek Němec alias Pan Tympán. Orchestr začne.
Ve scénáři Tomáše Končinského je tentokrát vepsaná hudba Richarda Strausse, Johanna Strausse, Nikolaje Rimského-Korsakova nebo Leonarda Bernsteina. Se sólem pro marimbu se představí členové Pražských symfoniků Junko Honda a Ladislav Bilan Jr. Baletní přípravka Národního divadla zatančí na předehru k opeře Carmen George Bizeta a v hudební laboratoři si na součástky rozebereme slavné Bolero Maurice Ravela. Dirigent Jan Kučera přesadí bicí sekci orchestru na forbínu, aby děti v publiku na hráče pěkně viděly. V jedné skladbě dokonce bicisté převezmou úlohu dirigenta a budou sami řídit celý orchestr. Jak to dopadne, když místo taktovky budou mít v rukou paličky? Nechte se překvapit!
Slovo dramaturga Martina Rudovského
„Když se malý člověk podívá na pódium v koncertní síni, může se mu takhle na první pohled zdát, že orchestr je prostě jedna velká tlupa lidí, kteří všichni úplně náhodně smýkají smyčcem nebo do něčeho tlučou, foukají, drnkají, zkrátka vykonávají nějakou činnost, která stejně z dálky vůbec není vidět. Ale to je omyl. Každý člen orchestru je ve svém oboru tak trochu superman. Každý muzikant, každá nota, každý tón, doslova každé hnutí má svoje přesné místo i čas. Na všechno existuje podrobný návod, kterému se říká partitura. Je to vlastně takový chemický vzoreček nebo chcete-li recept, jak to všechno správně namíchat, aby se z pódia nakonec neozval výbuch, ale úchvatná hudba. Tahle chemie vás bude bavit!“
