Výjimečný koncert s vysokou uměleckou hodnotou – Dagmar Šašková vystoupila v Praze

Při interpretaci barokní hudby v první části večera ji společně s Monikou Knoblochovou doprovázela i Mélusine Srovnal na violu da gamba. Koncert v nápadité dramaturgii propojil francouzskou a italskou hudbu – dva hudební světy, které stály v sedmnáctém a osmnáctém století proti sobě jako rivalové, které se však přesto, nebo právě proto vzájemně inspirovaly, ovlivňovaly a přejímaly své charakteristické prvky.

V malostranském kostele sv. Vavřince umělci vystupují v bezprostřední blízkosti před diváky, komorní prostor vytváří zvláštní atmosféru sounáležitosti. Přirozené souznění umělců s publikem podpořily i mluvené vstupy Moniky Knoblochové a následně komentáře Dagmar Šaškové k jednotlivým skladbám. Pěvkyně přiblížila díla a jejich texty s přirozeností a šarmem. Její plný, zářivý a sametově barevný mezzosoprán je ohebný a pohyblivý, zcela vyrovnaný v plném rozsahu, znělý i v nejjemnějších pianissimech, která jsme si už pomalu odvykli slýchat. Pečlivé vypracování dalo všem kompozicím potřebnou plasticitu, pochopení jednotlivých stylů pak podtrhlo jejich specifika a žádoucí odlišení. Každé dílo bylo v podání Dagmar Šaškové a za doprovodu obou dam jiné, leč jedno měly společné – vysokou uměleckou hodnotu a stylovou čistotu. Porozumění zpívaným partům napomohl i dobře připravený tištěný program, jenž obsahoval texty jak v originále, tak v českém překladu Dagmar Šaškové a Jiřího Beneše (Berlioz).

Večer zahájily dvě barokní kantáty. První, italská, od Barbary Strozzi (1619–1677) Sul Rodano severo (U přísné Rhony) a druhá francouzská Josepha Bodina de Boismortiera (1689–1755) L’été (Léto). Barbara Strozzi byla italská zpěvačka a skladatelka, nemanželská dcera prominentního benátského libretisty a básníka Giulia Strozziho. Během svého života vydala osm svazků vlastní hudby na texty svého otce, dalších autorů i svých vlastních. Text skladby Sul Rodano severo je jakousi tryznou za favorita francouzského krále Ludvíka XIII. Henri Coiffiera de Ruzé, markýze de Cinq-Mars, popraveného za účast na spiknutí proti kardinálu Richelieu. Odlišná je kompozičně i svým charakterem kantáta L’été, jedna ze čtyř kantát, které de Boismortier napsal na čtyři roční období. Tento komponista má na svém kontě desítky opusů komorní, instrumentální i vokální hudby. Boismortier byl prvním francouzským skladatelem, který použil italskou formu koncertu, napsal také první francouzský sólový instrumentální koncert. Kantáty Čtvero ročních dob jsou ukázkou poměrně rané Boismortierovy tvorby, která mu postupně přinesla slávu a také finanční zajištění. V kantátě L´été pěvkyně dbala nejen na pečlivé vypracování čtyř árií, ale také tří recitativů, a tak dosáhla silné působivosti kompozičního celku.

Po přestávce Monika Knoblochová přešla od cembala k dobovému forte-pianu a posluchačům se otevřel svět hudební romantiky. Brilantní úvod zajistila píseň Aragonese Gioacchina Rossiniho (1792–1868), které Dagmar Šašková vtiskla pravou rossiniovskou lehkost a šarm. Jiný charakter už měly Les nuits d´éte (Letní noci) Hectora Berlioze, cyklus šesti písní op. 7, který skladatel zkomponoval na básně svého přítele Théophila Gautiera v letech 1834–1840. Každá z písní má odlišné vyznění, spojuje je však Berliozův smysl pro skryté vášně a hnutí mysli. V podání Dagmar Šaškové měly jednotlivé písně svůj specifický charakter, každá byla jiná a přitom všechny Berliozovy. Působivá dynamika, vypracovaný přednes, důraz na detail – písně vyzněly v plné přesvědčivosti a hluboce zasáhly posluchače.

Bouřlivý aplaus a volání „Bravo!“ si vynutily přídavky, a to zcela netradičně. Dagmar Šašková s Monikou Knoblochovou daly publiku na výběr. „Vyberte si co chcete,“ vyzvala pěvkyně posluchače. „Růži!“ zaznívalo z jejich úst. A tak jedna z nejkrásnějších Berliozových písní Le Spectre de la rose (Duch růže) – růže utržené a nošené ženou na plese zjevující se u jejího lůžka, zazněla už podruhé v tomto večeru. A protože potlesk neustával, přidala Dagmar Šašková ještě rozvernou melodii Gioacchina Rossiniho a opět podruhé mohli přítomní ocenit provedení Aragonese.

Byl to večer velmi působivý. Zajímavá dramaturgie, vysoká umělecká hodnota provedených děl, síla uměleckého zážitku a jeho bezprostřednost doznívaly dlouho po jeho skončení.

Letní noci
9. října 2022, 19:30 hodin
Hudební salón Café crème

Program:
Barbara Strozzi: Sul Rodano severo
Joseph Bodin de Boismortier: L’été, Cantate françoise
Gioacchino Rossini: Aragonese
Hector Berlioz: Les nuits d’été

Účinkující:
Dagmar Šašková – zpěv
Mélusine Srovnal – viola da gamba
Monika Knoblochová – cembalo, piano-forte