Výjimečný talent Miroslav Sekera

Návštěvníci Pražského jara mohou mít ještě v živé paměti jeho skvělé vystoupení s houslistou Josefem Špačkem, kdy si v rámci přídavku vyměnili nástroje a Sekera bravurně zahrál na housle. Pro zasvěcené to nebylo až takovým překvapením. Díky tomu, že stejně jako salcbur­ský génius hrál na housle i klavír, si jej jako sedmiletého vybrali pro roli malého Mozarta ve Formanově filmu Amadeus. „Je pravda, že tahle šestnáctivteřinová událost se táhne se mnou celý ži­vot, účast v oscarovém filmu se těžko vymazává ze životopisu. Ten film se mi osobně moc líbí,“ uvedl při nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Mož­ná mi jako mladému vadilo, že mě spo­jují s touhle figurkou, že mohu dosáh­nout sebelepších úspěchů na soutě­žích, ale stejně to všechno přebije po­stavička v paruce. No, už jsem se s tím naučil žít. Vždyť je to úsměvné, už mi je přes čtyřicet,“ kvituje.

Mnohem důležitější je, co o něm hudební odborníci soudí dnes. V recenzi časopisu Harmonie čteme: „Miroslav Sekera okouzlil excelentní technickou přípravou, soustředným výkonem od začátku do konce, pokorným projevem bez zbytečných pódiových afektů, ale především – hloubkou prožitku a porozumění každého díla, kterým přišel své publikum oslovit.“

Kromě houslisty Špačka pravidelně spolupracuje s hornistou Radkem Baborákem, houslistkou Olgou Šroubkovou a s mezzosopranistkou Dagmar Peckovou, dvakrát hrál jako sólista se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Jiřího Kouta. Před dvěma lety zažil ovace ve stoje na dvou sólových recitálech za interpretaci skladeb Fryderyka Chopina a Franze Liszta v pražském Rudolfinu v rámci klavírní řady FOK. Koncert se stal senzací sezony a profesor Cyril Höschl, významný český psychiatr, pedagog a také jeden z patronů Pražského jara, tehdy poznamenal: „Byl to jeden z koncertů století… V sobotu večer jsem názorně shledal, co je ona muzikálnost, jež dělí výborné muzikanty od těch vrcholných…“

Svůj připravovaný recitál nazývá v nadsázce „old‑fashioned“: skladby rozvrhl chro­nologicky, začíná Scarlattim, pokra­čuje Beethovenem. „Mám rád změny, cykly složené z drobných skladeb, kdy každá má svůj příběh. Když jsem do­stal příležitost zahrát si na takovém festivalu a v takovém sále, rád bych toho ukázal co nejvíc,“ svěřil se nedávno Hospodářským novinám. Smetanovy klavírní skladby zvolil Sekera také záměrně, s úmyslem „představit ho jako autora virtuózních klavírních skladeb, jež si nezadají se skladbami jeho idolu, klavírního virtuosa a skladatele Franze Liszta.“