Výkon Christiana Tetzlaffa a České filharmonie nadchnul diváky

Již od dětství byl Zdeněk Fibich ovlivněn díly Williama Shakespeara. Koncertní předehra Bouře op. 46, která je také někdy uváděna jako symfonická báseň nebo symfonický obraz, vznikla o třináct let dříve než stejnojmenná opera, která byla zkomponována v letech 1893–1894 na libreto Jaroslava Vrchlického. 10. září 2021 zazněla v Rudolfinu v podání renomovaného orchestru České filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila, jednoho z nejúspěšnějších českých dirigentů na mezinárodní hudební scéně. V letech 2009–2012 zastával post šéfdirigenta Opery Národního divadla a od roku 2013 je hudebním ředitelem opery a filharmonie v německém Essenu. Dirigoval několik významných orchestrů například Sächsische Staatskapelle Dresden, Orchestr Santa Cecilia v Římě nebo London Philharmonic Orchestra a orchestr Vídeňské státní opery.

Jakmile se ztlumila světla, Dvořákova síň se ponořila do Bouře. Charakteristický zvuk České filharmonie se v úvodu skladby pohyboval dynamicky ve znělém mezzoforte, později přešel do mnohem vyšší dynamiky. Celý orchestr hrál velmi expresivně, působivé byly i melodie v klarinetech a violoncellech. V tomto díle se prolíná dramatický motiv bouře a lyrický motiv lásky, kterému odpovídaly flétnové melodie v jasnější tónině. Melodie celého díla byly klenuté, souhra orchestru, jež byl posazen poněkud netradičně (druhé housle byly přímo na kraji pódia místo violoncell, které hrály vedle nich), byla dokonalá.

Po nespoutaném začátku následovala Fantasie g moll pro housle a orchestr, op. 24 od Josefa Suka, jejíž interpretace se ujal přední německý houslista Christian Tetzlaff. Tento interpret se věnuje především zapomenutým dílům (jako je například Houslový koncert d moll od Josepha Joachima). Nahrál mnoho nahrávek, z nichž některé mu zajistily prestižní ocenění včetně Diapason d’Or a MIDEM Classical Award. Se svojí sestrou violoncellistkou Tanjou Tetzlaff a dalšími dvěma hudebnicemi utvořil smyčcové kvarteto, které je velice úspěšné u publika i odborné kritiky.

Jeho přednes působil jemně a zasněné romantické melodie vedly do výborně zahrané techniky a naopak. Nižší tóny oplývaly sametovou barvou, která zněla lahodně a okouzlila tak publikum. V této skladbě vystřídal interpret mnoho nálad a široké spektrum barev zvuku. Tato skladba vyžaduje díky svému vnitřnímu neklidu již zkušenější publikum, které v tomto sále skutečně bylo přítomno. Sólový part houslí plynule navazoval na orchestrální mezihry až na jedno místo, kdy dirigent energicky zahájil orchestrální mezihru a sólista, mírně překvapen ze skutečnosti, že se na něj nepočkalo, dohrával stupnicovou pasáž do velkého zvuku orchestru. Interpret sklidil za svůj výkon obrovský potlesk, na oplátku odměnil nadšené posluchače skladbou od Johanna Sebastiana Bacha.

Po přestávce zazněla Symfonie č. 2 e moll, op. 27 od Sergeje Rachmaninova. Zajímavě zkomponované dílo, jehož harmonická struktura je poměrně komplikovaná a nachází se zde mnoho pozoruhodných zvukových ploch, hrála Česká filharmonie poutavě. Během hudby užily smyčce zvukových efektů například col legno, což je hra prutem smyčce, přes spiccata po sautillé, dechová sekce užila dusítka. Hudba místy připomínala filmovou hudbu díky klenutým melodiím a expresivnímu výrazu. Poslech této symfonie je náročnější, ale pokud budete mít někdy čas, rozhodně stojí za to si ji vyslechnout. Orchestr byl sehraný, ve třetí větě se objevila působivá klarinetová sóla.

Závěrečná věta této symfonie dovedla celý koncert do vítězoslavného konce a vyvolala tak mohutný potlesk a dlouhé ovace. Bohužel dirigent se nechopil příležitosti a publikum se nedočkalo svého přídavku. Po tak náročném programu je tento krok pochopitelný, nicméně diváka může tato skutečnost rozladit a ovlivnit jeho příští výběr koncertu. 

Koncert České filharmonie
10. září 2021, od 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Zdeněk Fibich: Bouře – předehra, op. 46
Josef Suk: Fantasie g moll pro housle a orchestr, op. 24
Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 2 e moll, op. 27

Účinkující:
Česká filharmonie
Christian Tetzlaff – housle
Tomáš Netopil – dirgent