Výlety pana Mozarta do popkultury, aneb co všechno Amadeus nezažil

  1. 1
  2. 2
Život a osobnost jednoho z nejslavnějších skladatelů evropské kultury, Wolfganga Amadea Mozarta, inspiruje již pěknou řádku let spisovatele, scénáristy, divadelní a filmové režiséry. Vznikají tak literární i audiovizuální díla nezřídka vysoké umělecké úrovně, která se zároveň zříkají nároku na historickou věrnost. A tak někteří kulturní konzumenti přejímají fikci jako nezpochybnitelnou skutečnost a zasvěcenci zase brojí proti fiktivním zápletkám filmových a divadelních scénářů. A že se zdaleka nejedná pouze o Formanův film Amadeus, svědčí souvislá literární řada od počátku 19. století…

M. Forman: Amadeus (zdroj warnerbros.com)

Film Amadeus Miloše Formana z roku 1984 je nejen kultovním snímkem světové kinematografie, ale i symbolem popularizace mozartovské tematiky. Mezi osmi Oscary, které film v rámci předávání sošek americké Filmové akademie získal, byla cena za nejlepší režii, herecký výkon, ale mimo jiné i nejlepší adaptaci divadelní hry. Jedná se o neméně známou hru Amadeus Petera Shaffera, napsanou roku 1979 podle jednoaktovky Alexandra Sergejeviče Puškina Mozart a Salieri z roku 1830.

Již Puškinovo dílo je dramatem o procesu uměleckého tvoření, o nepřekonatelné propasti mezi géniem a průměrností. Puškin zde nezamýšlel dokumentovat historickou skutečnost, ale vytvořit psychologický obraz konfrontace tvůrčího génia se závistí, strachem, zaslepenou představou o vlastní spravedlnosti či touhou po slávě a uznání.

Na jedné straně Salieri v příběhu vystupuje jako jeden z mála, kdo plně rozpoznává genialitu Mozartovy hudby, na druhé straně je hluboce zasažen pocitem nespravedlnosti – proč Bůh obdařil takovým géniem člověka, který se chová jako infantilní děcko, a ne někoho jako on, kdo je zbožný, pracovitý a má všech pět pohromadě? „Zdálo se mi přece, že jsem uslyšel hlas Boha – ale ten hlas vycházel z bytosti, jejíž vlastní hlas jsem slyšel chviličku předtím – a byl to hlas obscénního dítěte!”, říká Salieri v dramatu.

Shaffer ovšem sám označil své dílo jako “fantazii na téma Mozart a Salieri” a časem doplnil: “Očividně, Amadeus nikdy nebyl zamýšlen jako dokumentární životopis skladatele a film o to méně.”

P. Schaffer – Amadeus – David Suchet a Michael Sheen (foto Joan Marcus)

Z filmu Amadeus si tak diváci odnášejí zamyšlení nad otázkami lidství a lidské tvořivosti, ale i zkreslující či zcela zavádějící dojem o Mozartovi, jako infantilní nevyspělé osobnosti se sklony k alkoholismu, a o Salierim, coby podprůměrném hudebníkovi, který Mozarta dohnal ke zbytečně předčasné smrti. Film však ve své době zároveň podpořil i zájem o Salieriho hudbu a vyvolal reakci na „amadeovský mýtus“ ve snaze dokázat, že Salieri byl naopak geniální skladatel, s Mozartem byli přátelé a respektující se kolegové. Zastřená pravda dřímá zřejmě někde uprostřed…

Rivalita, přátelství a legendy
Rivalství mezi Mozartem a Salierim je pro historiky dosud tématem s nejasnými konturami. Již ve své době se roznesly zkazky o vzájemné rivalitě obou hudebníků a jsou podporovány i vyvraceny řadou svědectví. Již Mozartova korespondence s otcem naznačuje táhnoucí se konkurenční boj vůči Salierimu.

Mozart a Salieri se poprvé střetli roku 1781, kdy se na vídeňském dvoře ucházeli o místo učitele klavíru tehdy čtrnáctileté princezny Alžběty Vilemíny Württemberské. Učitelem se stal Salieri, ačkoli si byl Mozart jistý, že místo dostane.

Salieri byl zároveň žákem operního reformátora Christopha Willibalda Glucka a už jen tento fakt hrál ve prospěch jeho kariéře u dvora a dvorní opery.

Salieriho nevraživost vůči Mozartovi vzrostla v roce 1783, když byly vyměněny árie v inscenaci Anfossiho opery Il curioso indiscreto za kusy napsané Mozartem. Vztahy obou hudebníků ovšem ochladly zejména poté, co Salieri neuspěl v kompozici dvorem objednané opery La scola degli amanti podle libreta Lorenza da Ponte. Libreta se promptně ujal Mozart a zkomponoval operu pod názvem Cosi fan tutte. O pozdější nevraživosti plynoucí z této události se v pozdějších svědectvích zmiňují Konstancie Mozartová či Lorenzo da Ponte ve svých pamětech.

M. Forman: Amadeus (© Warner Brothers)

Máme ovšem i svědectví, že vztahy Mozarta a Salieriho nebyly vždy pod bodem mrazu. Salieri učil hudbě Mozartova syna Franze Xavera a pro příležitost narozenin anglické pěvkyně Nancy Storace společně Mozart, Salieri a Cornetti zkomponovali oslavnou kantátu na text Lorenza da Ponte. Společný tisk tří písní se dochoval v Českém muzeu hudby v Praze, kde byl před lety objeven.

Víme také, že tajemným objednavatelem Requiem nebyl Salieri, ale hrabě Franz von Walsegg Stuppach, který chtěl vydávat Requiem za své vlastní dílo k poctě své zesnulé manželky.

Legenda o otravě Mozarta má počátek přímo ve výroku samotného Salieriho, který před smrtí ve stavu silné mentální nepříčetnosti vyslovil obavu, že Mozartovi ublížil. Když se ale svědkové ptali na podrobnosti, Salieri okamžitě jakékoli násilí popřel. Vyřčení této obavy dalo základy legendě, jejíž důsledky vyvrcholily roku 1997 skutečným soudním procesem v milánském Justičním paláci, ve kterém byla Salierimu na základě všech dosažitelných důkazů prokázána nevina. Dnes se na celý příběh díváme s nadhledem, ale jako všechny legendy i tato dala podnět ke vzniku řady úspěšných tvůrčích počinů.

Hudebně dramatická díla
Ještě v publikačním roce Puškinovy jednoaktovky Mozart a Salieri (1832), ve které chce Salieri Mozarta zavraždit, napsal Albert Lortzing singspiel Szenen aus Mozarts Leben (LoWV28, Scény z Mozartova života), kde je toto téma dále rozvíjeno.

Klišé příběhu o Salieriho žárlivosti najdeme i v opeře Nikoly Rimského-Korsakova z roku 1897, vycházející téměř doslovně z Puškinovy předlohy.

N. Rimsky-Korsakov: Mozart a Salieri – foto z premiéry (zdroj wikimedia.org)

Roku 1925 složil Reynaldo Hahn na slova Sachy Guitryho hudební komedii Mozart, pasticcio založené na Mozartových raných dílech. Příběh je sérií zcela smyšlených milostných příhod mladého Mozarta při návštěvě Paříže roku 1778.

A Little Nightmare Music je opera Petera Schickeleho, který píše pod pseudonymem P. D. Q. Bach. Toto dílo, s názvem evokujícím Malou noční hudbu je podle autora založeno „na snu, který se mu zdál 4 prosince 1791, tu noc, kdy Mozart zemřel a Salieri ne.“ Dílo bylo „objeveno“ a premiérováno v Carnegie Hall roku 1982. Dějovou linii tvoří Salieriho plán na anachronické otrávení dramatika Petera Shaffera, svoji nemotorností však Salieri způsobí nehodu a omylem zabije Mozarta.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments