Vynikající houslista Milan Al Ashhab vystoupil se Severočeskou filharmonií Teplice

Pod taktovkou čestného šéfa orchestru Charlese Olivieri-Munroea, dnes též šéfdirigentaPhilharmonie Südwestfallen v Německu a rovněž uměleckého ředitele a šéfdirigenta Krakovské filharmonie v Polsku, úvodem koncertu zazněla předehra k opeře Kdybych byl králem od francouzského skladatele Adolfa Charlese Adama. Skladatel napsal tuto operu, jako ostatně několik desítek dalších, ve stylu tehdy dobově oblíbené francouzské komické opery. Tradiční veseloherní zápletku, kdy se prostý člověk stane alespoň ve snu na krátký čas králem, naplnil Adam bohatou vtipnou melodičností a opera se od pařížské premiéry v roce 1852 stala velmi úspěšným dílem. Později nejpopulárnější předehra, která kompozičně předjímá hlavní hudební motivy opery, uvedla teplické publikum do příjemné poslechové atmosféry. Skladba orámovaná dramatickým úvodem i závěrem nabídla spontánně zahranou hudbu plnou melodických a barevných kontrastů, krásně znějící příkladně korespondenci houslí a lesních rohů. Strhující taneční melodie nikoho nenechají na pochybách, že v opeře nakonec vše dobře dopadne.

Citovaná předehra vhodně připravila klima pro dramaturgický vrchol večera, kterým byl Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 47, od Jeana Sibelia v podání věhlasem koncertních pódií a soutěží proslaveného mladého houslisty Milana Al Ashhaba. Narodil se v Jeruzalémě a od svých pěti let žije v Čechách. Nyní vlastně koncertoval ve svém „domovském“ prostředí, neboť hru na housle absolvoval na Konzervatoři v Teplicích ve třídě Květoslavy Hasilové. Dále studoval na AMU v Praze ve třídě profesora Ivana Štrause, nyní pokračuje v postgraduálním studiu na vídeňské univerzitě Universität für Musik und darstellende Kunst.

Jen obtížně by bylo možné vyjmenovat všechny jeho úspěchy, z posledních snad vítězství v Mezinárodní houslové soutěži F. Kreislera ve Vídni v roce 2018, následně koncertování s Berlínskými filharmoniky či sólový recitál v Carnegie Hall. V roce 2018 získal též ocenění Osobnost Ústeckého kraje v oblasti kultury. V současné době se pohybuje mezi severočeským Mostem, kde žije, a Vídní. Hraje na vzácný italský nástroj Nicoly Amatiho z Cremony z roku 1662, který mu zapůjčila švýcarská organizace Maggini-Stiftung.

Finský skladatel Jean Sibelius vytvořil rozsáhlé kompoziční dílo, přibližně 250 opusových čísel. Za svou slávu vděčí především orchestrálním skladbám, kdy vrchol znamenají zejména symfonické básně a 7 symfonií. Často se nechával inspirovat finským folklórem i zádumčivostí a zasněností finské přírody, tato náladovost se též projevuje v jeho díle. Snil o dráze houslového virtuosa, což se mu však nepodařilo. Houslím věnoval pouze jeden uvedený koncert, který však patří k vrcholům houslové koncertní literatury. Sám ale se svou skladbou spokojen nebyl. Po několika neúspěšných premiérách a revizi proslavil koncert svou nahrávkou v roce 1930 až Jascha Heifetz. Koncert představuje prezentaci špičkové houslové techniky a rovněž výjimečnou komunikaci sólových houslí s jednotlivými nástroji orchestru.

První věta (Allegro moderato) svěřuje po krátkém, dynamicky jemném vstupu orchestru první téma rovněž jemnému zpěvu houslí, které dále dominují až ve virtuosní kadenci. Ve druhé větě (Adagio di molto) housle korespondují s dvojicemi dechových nástrojů, v oblasti před závěrem krásně vyzněl zpěv houslí zejména za akordického doprovodu čtveřice lesních rohů. Závěrečná část (Allegro, ma non tanto) je po dramatickém úvodu orchestru naplněná bravurní hudbou plnou veselí a zpěvnosti. Milan Al Ashhab předvedl skvělý výkon, jeho housle krásně zněly a dominovaly orchestrálnímu zvuku, a to v přesné souhře s orchestrem, ale i ve vlastním interpretačním podání, absolutní technická virtuosita se snoubila s hloubkou citového prožitku. V téměř zaplněném teplickém koncertním sále se po skončení skladby rozléhaly četné výkřiky „Bravo“, publikum aplaudovalo vstoje. Bylo úžasné, jak Al Ashhab přijímal tyto ovace s pokorou, dokonce i členové orchestru vyjadřovali svůj obdiv typickými poklepy smyčců, ale též prostě nadšeným potleskem. Nutno ocenit též vůdčí taktovku Olivieri-Munroea, který nechával vyznít orchestru dramatické pasáže či barevnost jednotlivých nástrojových melodických linek, přitom neustále dával sólistovi dostatek prostoru pro vlastní virtuosní vyznění.

Po přestávce byla na programu Symfonie č. 4 e moll, op. 98 Johanesse Brahmse, skladba představující jeden z vrcholů díla tohoto velkého vídeňského mistra. Symfonie zazněla premiérově v Meiningen 25.října 1884 pod taktovkou autora, s úspěšným ohlasem. Retrospektivní rysy, pevné sepětí s tradiční formou klasicismu, to jsou znaky Brahmsova vrcholného tvůrčího období. Čtyřvětá symfonie je koncipovaná v duchu sonátové formy, kompoziční východisko představuje již od první věty pravidelně stavěná melodie, korespondence smyčcových a dechových nástrojů.

Vyvrcholení symfonie představuje čtvrtá věta (Allegro energico e passionato), vytvářená na principu kontrapunktických variací. Z hlediska interpretace celé symfonie nutno ocenit zvukovou plastičnost, efekty kontrapunktických proměn, přesnost nástupů jednotlivých nástrojových pasáží a také kvalitní interpretační provedení sólových pasáží zejména dechových nástrojů. Ve čtvrté větě můžeme takto zdůraznit sólovou linii flétny, krásně hymnicky vyznívající souhru pozounů či nezastupitelné lesní rohy.

Symfonie byla skvěle zahraná do všech detailů interpretace, publikum odměnilo dirigenta i orchestr zaslouženým potleskem. Nebyly zde však výkřiky „Bravo“ ani potlesk vstoje. Hluboce promyšlené Brahmsovo dílo, a to v kompozici i interpretaci, v Teplicích nezvítězilo, vrcholem večera se jednoznačně stal Milan Al Ashhab a „jeho“ Sibelius. 

Symfonický cyklus A koncert 6
17. března 2022, 19:00 hodin
Koncertní sál Domu kultury Teplice

Program:
Adolphe Charles Adam: Kdybych byl králem, předehra z opery
Jean Sibelius: Koncert pro housle d moll, op. 47
Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll, op. 98

Účinkující:
Milan Al Ashhab – housle
Severočeská filharmonie Teplice
Charles Olivieri-Munroe – dirigent