Vypnout kulturu nedokáže ani tisíc Prymulů

Je kultura volnočasová, či dokonce víkendová aktivita? Do jaké míry je pro fungování společnosti nezbytná? David Železný se ve své reflexi dotýká toho, jak pojem kultura pojal ministr zdravotnictví Roman Prymula a v čem s tímto pojetím nesouhlasí.

Členové Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK v rouškách (foto Jakub Plíhal / zdroj FB)

Když před dvěma týdny nový ministr zdravotnictví Prymula oznamoval připravovaná epidemiologická opatření pravil mimo jiné, že rozhodně budou omezeny volnočasové aktivity, zejména sport a kultura. Tato formulace ovšem může přinést nebezpečný posun směrem k vnímání kultury jako něčeho zbytného.

Pokud se vypravíte na koncert do rockového klubu či do Rudolfina, nebo navštívíte výstavu, docela určitě to lze považovat za volnočasovou aktivitu. Kulturní podniky a produkce jsou k tomu konečně určeny. Ale použít v souvislosti s trávením volného času pojem kultura tak, jak to učinil Roman Prymula je nešťastné. Možná to zní jako lpění na nepodstatných jazykových nuancích, ale slovo je, jak známo, mocné.

Kultura je podstatou člověčenství, pilířem humanity, spolutvůrcem národa a národní identity, univerzálním bohatstvím nevyčíslitelným penězi ani jinou měřitelnou veličinou. Je duchovním fenoménem, se kterým není radno si zahrávat či jeho úlohu jakkoli zlehčovat.

Pravdou je, že „vypnout“ kulturu nedokáže ani tisíc pánů Prymulů. Kultura je totiž i to, když na ulici popatříme na krásnou architekturu, v duchu či nahlas si broukáme oblíbenou melodii, otevřeme knihu nebo jen promluvíme mateřštinou. To, co ovšem politika dokáže (a mnohokrát v historii lidského rodu dokázala), je kulturu mrzačit.

Letos na jaře se podařilo díky hornistovi Radku Baborákovi a týmu MenArt Magdalény Kožené vybrat 1,3 milionu korun na pomoc hudebním umělcům na volné noze. V současnosti vzniká další podobná aktivita dvou nadačních fondů z oblasti kultury – Výtvarníci pomáhají hudbě. Výtvarní umělci sice v současnosti nemohou vystavovat, ale mohou přímo či prostřednictvím svých galeristů nebo aukčních síní svá díla prodávat sběratelům. Podstatou projektu tedy je, že výtvarní umělci věnují své dílo (nebo i více děl), to se vydraží v aukci a výtěžek se rozdělí hudebníkům, kteří přišli o honoráře za svá vystoupení. To jsou samozřejmě chvályhodné počiny soukromé kulturní sféry, ale rány, které utrpěla, a ještě utrpí kultura a umění díky pandemii to nezahojí ani z tisíciny. Ty bude muset zahojit stát.

A tady se opět dostáváme k tomu, jak nebezpečným by se mohlo ukázat zařazení kultury a umění kamsi mezi víkendové aktivity. Přední představitelé našeho státu se předhánějí v ujišťování, jak bude stát pomáhat mírnit dopady dnešní neveselé doby. Éterem přitom létají stovky miliard. Pohříchu ovšem miliard, které nemáme, a o které budeme muset zvýšit už tak povážlivé zadlužení země, a tedy budoucích generací. Proto bychom měli velice dobře uvážit, zda tyto peníze nevnímat především jako investici, jejíž plody budou tyto příští generace sklízet. A právě kultura zdá se být v tomto smyslu velice vhodným adresátem.

Kultura není volnočasovou aktivitou. A pokud bude při rozdělování státní finanční pomoci oslyšena, může to v důsledku napáchat možná větší škody, než celý COVID-19.

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments