Výročí Smetanovo je i výročí Očadlíkovo

Zápisník Jindřicha Bálka (44) 

Tento víkend je shodou okolností víkendem dvou výročí – jak známo, v neděli 2. března je to sto devadesát let od narození Bedřicha Smetany, a 1. března sto deset let od narození muzikologa Mirko Očadlíka. Také on se dožil jen šedesáti let a v Roce české hudby má dvojí výročí. Toto druhé jubileum je dobrou záminkou připomenout ho hned vedle Smetany – kterému ostatně věnoval mnoho své práce. Ale především, když se člověk trochu začte do Očadlíkova životopisu, zjistí, že tak všestranné osobnosti, muzikology i nadšené propagátory hudby v mladší generaci hledáme jen těžko.Sám musím na prvním místě vzpomenout Očadlíkův Svět orchestru a jeho úvody do všech slavných symfonických skladeb. Dnes už má člověk na mnoho děl svůj vlastní názor – ale bylo strašně zajímavé přečíst si pečlivý a čtivý rozbor, ve kterém nechybí i jistý subjektivní pohled. Svět orchestru je kniha z konce čtyřicátých let a je psána jazykem, na který už dnešní generace středoškoláků asi ani nebude mít trpělivost. Novější populárně rozborovou knihu, která obsahuje důležité historky o vzniku skladeb, dílčí analýzy, ale i názor autora, trefné příměry a tak dále, ovšem nemáme. Kdo by dnes dovedl takovou knihu napsat? Nehledě na to, že německy či anglicky můžeme číst podobné průvodce nejen orchestrální tvorbou, ale také klavírní či komorní…

Vedle toho byl Očadlík, který se narodil v Holešově a dětství prožil ve Vídni, od mládí nadšeným stoupencem soudobé hudby. Pisatelem kritik. Nadaným řečníkem staré školy, který dovedl pronést spatra proslov, ve kterém byl názor, vtip i pointa. Od konce studií až do roku 1950, než ho odstavil mladý kádrovák Jaroslav Jiránek, byl zaměstnancem rozhlasu. A mnoho jeho textů nese stopy staré rozhlasové školy. Jeho zájem o soudobou hudbu, kterou byl tehdy Berg či Stravinskij, ale pro něj nebyl nikterak v rozporu s nadšeným zájmem o Smetanu.

Můžeme se uklidňovat tím, že nemáme v běžném publicistickém provozu čas vracet se k textům, které psal někdo, kdo zemřel před padesáti lety. Jejich jazyk opravdu stárne a svět se mění, že… Ale stačilo si znovu přečíst pečlivě zpracované heslo v elektronickém Českém hudebním slovníku osob a institucí (zde), aby člověk dostal chuť si některé z jeho málo známých textů přečíst – třeba jen ten o předválečném uvedení Bergova Vojcka v Praze, o vzniku Smetanovy Libuše, o Mozartovi a další. Ale s odstupem i k některým kapitolám Světa orchestru. První díl věnovaný české hudbě vyšel dokonce v roce 1995 znovu, ten věnovaný světovým klasikům a romantikům je asi jen v antikvariátech. Můžeme si sice sebevědomě říkat, že bychom dnes některé věci napsali a řekli jinak – ale obávám se, že by nás dnešní publicisty stejně Očadlík strčil do kapsy. Nadšením, pohotovostí, pracovitostí, šíří vzdělání a nevím čím ještě. Tak bude v jubilejním roce třeba ještě pár příležitostí se k jeho textům, někdy odborného, jindy rozšafného stylu, ještě vrátit.

A co si připomenout v den Smetanových narozenin. Za sebe bych řekl: jeho naprosto všestrannou snahu o pozdvihnutí všeho, čím se v hudbě zabýval. Jako kritik, jako klavírista, jako kapelník, jako dramaturg a zajisté jako skladatel.  Sám nepatřím k těm, kteří objevili „vážnou hudbu“ díky Smetanovi – tedy krom Vltavy. Ale podívat se na jeho životní příběh podrobněji a bez toho všeho slavnostního krasořečnění, které se o něm po léta vedlo, to byl po letech zájmu o všechno možné v hudbě opravdu silný zážitek. Co dokázal jeden Smetana, v podmínkách nesrovnatelně svízelnějších, než jsou ty dnešní, je prostě imponující. A jeho nezničitelný optimismus, víra a energie jsou dodnes až provokativní!
Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto archiv