Vyšel studentský deník Bedřicha Smetany v kompletní podobě. Poprvé v historii.

Ve středu 15. března 2023 jej v Muzeu Bedřicha Smetany představili jeho autoři muzikoložka z Národního muzea Olga Mojžíšová a historik Tomáš Bernhardt ze Západočeského muzea v Plzni. Kniha vznikla ve spolupráci Národního muzea v Praze a Západočeského muzea v Plzni, vydalo ji Národní muzeum. Mezi hosty středečního křtu kritické edice nechyběli představitelé zúčastněných institucí, publikaci pokřtili prapravnučka Bedřicha Smetany Gloria Schwarzová, historička prof. Milena Lenderová a ministr kultury Martin Baxa, který přečetl i vtipně vybranou ukázku ze Smetanova deníku.

Zatímco větší část korespondence byla v minulých desetiletích přece jen postupně publikována, i když v různé kvalitě, z deníků žádný dodnes jako celek vydán nebyl. Na kompletní kritické vydání prvního z celkem 35 Smetanových deníků jsme museli tedy čekat až do 21. století. Tento první deník obsahuje především poslední čtyři roky Smetanových gymnaziálních studií v letech 1840–1843. „Ve dvou stručných retrospektivách Smetana ještě zachytil na začátku deníku roky svého dětství a mládí před odchodem do Prahy, a na konci deníku pak období po odchodu z Plzně do roku 1847, kdy v Praze ukončil své hudební vzdělání a stanul na začátku samostatné životní a umělecké dráhy,“ přibližuje deníky Olga Mojžíšová.

Autoři zpracovávali deník čtyři roky, práce začaly v roce 2019. Museli překonávat stereotypy, které dosud při zpracování či zveřejňování jejich částí panovaly. Jejich důsledný kritický přístup tak přinesl řadu nových skutečností, které výrazně přispívají k pochopení tehdejší společnosti, jejích vazeb a postavení mladého Smetany v ní. Smetana se jako student v Plzni stýkal se specifickou částí společnosti, takzvané honorace – lidmi z rodin úředníků či důstojníků, aktivních i na penzi. „Tato skutečnost mnoha badatelům unikala, protože i do mladého Bedřicha projektovali obraz budoucího národního velikána. Například Zdeněk Nejedlý byl tomuto poznání blízko, ale do své koncepce potřeboval zvýraznit Smetanovy nečetné kontakty s rodinami tradičních měšťanů, zatímco četné kontakty s honorací zmínil, ale dále nerozebíral. Podniknout detailnější bádání týkající se toho okruhu tak nebylo jednoduché. Umožnila je však pokročilá digitalizace matrik a řady knih a časopisů úřední i literární povahy. Podařilo se tak osvětlit mobilitu této společenské vrstvy i předivo osobních vazeb. Tento výzkum přinášel často překvapivé souvislosti. O řadě osob z tohoto okruhu přinášíme informace zcela nové, nebo v některých případech odlišné od dosavadní literatury. Kritická edice Smetanova studentského deníku přináší nejen přesnější svědectví o něm samém, ale také o životě části předbřeznové společnosti, a to nejen Plzeňské, která jinak pozornosti často uniká,“ vysvětluje Tomáš Bernhardt.

V deníku najde čtenář nejen konkrétní události ze Smetanova studentského života, zápisky o společných výletech, společenských událostech, ale jsou i Smetanovou osobní zpovědí. Stránkám deníku svěřoval své radosti i strasti. „Deník byl jeho osobním důvěrníkem. Proto dává velmi bezprostředně nahlédnout poměrně hluboko i do jeho soukromí a citového života. A výrazněji se do něho promítají také Smetanovy povahové rysy, osobní názory a postoje, protože tu své záznamy nemusel podroboval žádné autocenzuře,“ konstatuje Olga Mojžíšová. Záznamy si vedl Smetana spontánně veden vnitřní potřebou svěřit se se svými prožitky. „Šestnácti až devatenáctiletý Bedřich si prostě zapisoval, co ho zrovna zaujalo, potěšilo či trápilo,“ říká Tomáš Bernhardt. Jak s úsměvem podotýká, hlavní okruhy jeho zájmu byly v podstatě tři, ovšem navzájem související. „Jednak společenský život – domácí koncerty, domácí i veřejné bály, návštěvy. Dále se zajímal o dívčí společnost. Některé slečny učil hře na klavír, s jinými tancoval nebo hrál společenské hry a k několika postupně choval hluboké, ovšem platonické city. A do třetice a nade vším to byla hudba, která mu otevírala dveře do společnosti, ale provázela ho i v klidu soukromí,“ přibližuje zájmy mladého Smetany. „Deník je tak jedinečným dokladem Smetanova dospívání i uměleckého zrání. Právě v Plzni dozrál k rozhodnutí stát se hudebníkem,“ uzavírá Olga Mojžíšová.

Edice přináší německý originál textu, paralelně je k edici originálu připojen český překlad. V české a anglické verzi je připojen poznámkový aparát. Tuzemské i zahraniční čtenáře uvedou do publikace úvodní studie v češtině, angličtině a němčině. Čtenáři také jistě uvítají obrazovou přílohu.

Budoucí souborné kritické vydání by mělo kromě studentského deníku zahrnout zápisky z doby Smetanova působení ve Švédsku a pak zápisníky dokumentující období od návratu do vlasti až do konce Smetanova života (1862–1883). Součástí edice by mělo být i vydání zápisků Smetanovy první ženy Kateřiny, které vyplňují jedinou delší časovou mezeru mezi Smetanovými deníky (1849–1855). Práce na druhém svazku by měly začít příští rok.

Vydání prvního svazku deníků je významný počin, mizí díky němu obrazně řečeno bílé místo v naší hudební historii. Jak je podotknuto v úvodu k prvnímu dílu deníků: „Absence kompletního vydání Smetanových písemností v kritické edici představuje dodnes jeden z hlavních dluhů české muzikologie skladateli, jemuž byla již před více než sto lety přiznána role tvůrce národní hudby“. A tak kritické vydání deníků podobně jako souborná kritická edice Smetanovy korespondence přibližuje mimořádnou osobnost zakladatele a tvůrce naší národní hudby v mnoha souvislostech, dává příležitost nahlédnout pod povrch. A vzhledem k překladům úvodních studií jistě nově upozorní na život a dílo Smetanovo i zahraniční muzikology a hudebníky.