Nevšední soukromý i profesionální život pěvkyně Emy Destinnové představí výstava, která se bude konat na Novoměstské radnici v Praze. Návštěvníci uvidí stovku velkoformátových fotografií a videopasáže z hudebního dokumentu Samota duše mé, který natočil Petr Skala. Expozice nazvaná Vita somnium breve (Život snů je krátký) podle životního kréda pěvkyně potrvá od 5. listopadu do 1. prosince.
„Český národ oplývá dvěma skupinami lidí. Ta první se v historicky neklidné střední Evropě vždy naučí žít v jakékoli situaci, na poměry nadává tak nanejvýš v hospodě a mocným přitakává. Skupina druhá, spíše jedinci, se proti zavedeným pořádkům bouří, riskují svobodu, kariéru a někdy i život. Do druhé skupiny nezpochybnitelně patří Ema Destinnová,“ uvedl k výstavě Karel Schwarzenberg, který akci poskytl záštitu.
Ema Destinnová, vlastním jménem Emilie Pavlína Kittlová, zpívala odmala, už ve 14 letech učitelé rozpoznali její velký talent. Pokusy o pěveckou kariéru v Praze ale skončily fiaskem, odmítli ji v Národním divadle, špatně dopadla i v Drážďanech. Oba karamboly ji ale neodradily; 19. července 1898 přijala umělecké jméno Ema Destinnová a vystoupila v berlínské Dvorní opeře v Mascagniho aktovce Sedlák kavalír.
Zanedlouho si získala mezinárodní renomé, sklízela úspěch na scénách v Londýně či New Yorku. Poté ji v roce 1908 ocenilo i pražské Národní divadlo, jež ji jmenovalo svojí čestnou členkou. Vždycky se ráda a nedočkavě vracela domů, její vztah k rodné zemi byl nostalgický. V roce 1916 stesk nevydržela, ukončila angažmá v New Yorku a přes mnohá varování sedla na loď směr domov. Zde ji čekala policejní mašinerie mocnářství, zničená kariéra v zámoří a osudové místo – Stráž nad Nežárkou. Samota, nenaplněná láska, zklamání z lidí lemovaly poslední etapu jejího života.
„Nechtěně svým chováním předběhla svět o desítky let. Tolerance, velkorysost k odlišnostem, svobodu pro jinakost, to jsou některé klíčové pilíře pro existenci společnosti, kde jsou lidé svobodní,“ uvedl Schwarzenberg. Tam, kde selhali domácí, nastoupil svět, který domů vrátil velkou hvězdu. „Ema Destinnová nestojí o soucit a lítost. Nejvíce pro ni dnes uděláme, když se nad společenským kontextem jejího života zamyslíme sami nad sebou,“ dodal politik, který také část života nuceně strávil mimo svou vlast.
Foto archiv
