Výstava plakátů připomíná historii pražské Laterny magiky

Pětapadesátiletou historii pražské Laterny magiky přibližuje výstava plakátů z jejích inscenací, která byla dnes otevřena v Nové scéně Národního divadla. Akce potrvá do konce roku. Novinkou Laterny magiky bude inscenace Podivuhodné cesty Julese Verna, premiéra v režii Davida Drábka bude 19. února 2015.

Historie Laterny magiky se začala psát na výstavě Expo 58 v Bruselu, kdy se z nápadu režiséra Alfréda Radoka a scénografa Josefa Svobody zrodil nový divadelní fenomén. Stálou scénu získala 9. května 1959 v paláci Adria. Během padesáti pěti let existence připravila třicet šest premiér.

„Inscenační plakát je vždy malé umělecké dílo, a tak lze i v rámci této prezentace sledovat tendence jeho vývoje. Od barevných koláží, přes abstraktní výtvarné návrhy či naivistické kresby a čisté grafické tisky pracující jen se dvěma či třemi barvami, až po současné pojetí. To dosazuje do popředí fotografii jako hlavní médium sdělení,” řekl umělecký šéf Laterny magiky Zdeněk Prokeš. Z archivu české první scény vybral nejzdařilejší práce, které vytvořili přední výtvarníci a grafici, například Zdenek Seydl, Josef Flejšar, Vladimír Fuka či Petr Sís.Laterna magika kombinuje filmovou projekci s hereckým nebo tanečním vystoupením. Projekce nejsou jen nástrojem pro vytváření zdánlivé reality: film zůstává filmem a jeviště jevištěm, zásadní je okamžik propojení. Laterna magika zachází se spektrem prostředků, jež nabízejí klasické i moderní technologie, používá digitální projekci i nová média.

V počátcích byla Laterna magika součástí Národního divadla jako “výzkumná” scéna pod vedením režiséra Alfréda Radoka, od jehož narození uplyne 17. prosince sto let. V Bruselu slavila úspěch jako poetická revue spojující tanec, hudbu, pantomimu a hrané pasáže. Postupně se vyprofilovala jako taneční soubor.

Výjimkou v dramaturgii šedesátých let byla celovečerní dramatická inscenace opery Hoffmannovy povídky režiséra Václava Kašlíka. Na výstavě Expo 67 v Montrealu se prezentovala kratším programem, který pak uváděla jako Revui z bedny. Od roku 1973 se uměleckým ředitelem stal architekt a scénograf Josef Svoboda a v programu se objevovaly celovečerní inscenace. V roce 1977 Laterna magika zabodovala Kouzelným cirkusem, který má za sebou téměř šest tisíc tři sta repríz a uvádí se dodnes.

Byly tu uvedeny i činohry, například Noční zkouška (1981) Antonína Máši v režii Evalda Schorma, která poprvé využila synchronní promítání s použitím televizních kamer. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil ke stálicím Odysseus (1987) s hudbou Michaela Kocába. Inscenace Minotaurus poprvé obsahovala počítačovou animaci, Hra o kouzelné flétně (1992) vznikla v italské koprodukci. V roce 2011 se v Legendách magické Prahy Laterna magika vrátila ke klasické práci divadla s filmem a tancem. Poté přibyla experimentální inscenace Antikódy, inspirovaná sbírkou vizuální poezie Václava Havla. Letos vznikl projekt Human Locomotion v režii Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského.

Foto archiv