Výtečná Waltraud Meier s písněmi v Drážďanech
Zdaleka nejen Waltraud Meier, ale i Vesselina Kasarova, John Tomlinson, Anne Schwanewilms, René Pape. S recitály těchto pěveckých hvězd se můžete potkat během jedné jediné sezóny v Semperově opeře v Drážďanech, nehledě na řadu dalších koncertů se zvučnými jmény, konaných jak přímo v opeře, tak i na dalších místech saské metropole. O některých z těchto událostí jsme psali na počátku sezóny, celý článek najdete zde.
Už dlouhá léta uznávaná především wagnerovská matadorka Waltraud Meier, která se stále drží v obdivuhodné formě a stále snese ta nejpřísnější kritéria hodnocení, se tentokrát v Semperově opeře představila s písňovým recitálem. S programem do puntíku stejným, jaký je na jednom z jejích CD, vydaném před dvěma lety – výběrem z písní Franze Schuberta a Richarda Strausse.
Jakkoli mám k některým jistě skvěle vystavěným sopránovým operním rolím přece jen pořád mezzosopranistky Waltraud Meier v posledních letech výhradu, pramenící spíš z mého osobního vkusu, totiž že její hlas v nejvyšších polohách vykazuje dosti slyšitelné vibráto, je nutno hned zkraje dodat, že v případě komorního repertoáru se věci mají přece jen jinak. Díky “jen” klavírnímu doprovodu může Meier “ubrat” na síle, na tlaku na hlas, zklidnit se, a tak ve spojení s vynikající technikou jsou její tóny až na dvě tři místa (nepříliš povedený Mahler v jednom z přídavků) krásně kulaté, zkázněné, nevykazující známky jistého “přepětí”. Pravda, léta strávená s operou se úplně nezapřou, intimní charakter řady písní by bezpochyby unesl méně hutný styl zpívání (například Schubert Die Forelle) , ale na druhou stranu v jistých momentech (třeba R.Strauss Cäcilie) to může být i výhodou pro osobitější interpretaci, odkrývající v té které kompozici jindy tak trochu zapadlé valéry, či zdůrazňující dramatičtější momenty zpívaného textu. Vrcholem večera se přitom v podání Waltraud Meier bezpochyby staly Čtyři poslední písně Richarda Strausse, kdy klavírní doprovod namísto obvyklého orchestrálního jejich punc niterné výjimečnosti ještě podtrhnul.
Závěrečné ovace vstoje pak bezpochyby patřily i rovnocenému partnerovi hvězdy večera, o generaci mladšímu výtečnému mnichovskému klavíristovi Josephu Breinlovi, který s Meier koncertuje už delší dobu, je s ní očividně dokonale sžitý, a který má za sebou úspěšná sólová vystoupení v řadě prestižních světových sálů, od londýnské Wigmore Hall až po newyorskou Carnegie Hall.
Wie sollten wir geheim sie halten op. 19 Nr. 4 (Graf von Schack)
Morgen! op. 27 Nr. 4 (Mackay)
Die Nacht op. 10 Nr. 3 (von Gil zu Rosenegg)
Befreit op. 39 Nr. 4 (Dehmel)
Zueignung op. 10 Nr. 1 (von Gilm zu Rosenegg)
Dem Unendlichen Lfg. 10 (Klopstock)
– – –
Frühling (Hesse)
September (Hesse)
Beim Schlafengehen (Hesse)
Im Abendrot (Eichendorff)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]