Výzvy pro pražský klavírní festival

Zápisník Jindřicha Bálka (32)

Pražské jaro nabídlo do podzimní sezony Klavírní festival Rudolfa Firkušného, a rozhodně ne bez rozmyslu. Významných klavíristů jezdí do Prahy jistě méně než významných pěvců. Klavír má skoro tak široký repertoár jako orchestry. Je to nejvšestrannější nástroj, a kdyby se tak neříkalo varhanám, je to svým způsobem nástroj královský. Jinak je to ale nástroj nejdemokratičtější, protože láká nejvíc adeptů – a dostat se opravdu na špičku je možná o to těžší.

Zatím to budou čtyři klavíristé ve čtyřech klasických programech. Nejslavnější z nich je nenápadný a noblesní Emanuel Ax v programu s Beethovenem a Brahmsem, který zahraje v neděli. A podobně vkusně a noblesně zatím působí celá programová sestava – i když i čtveřice koncertů by mohla mít trochu čitelnější dramaturgickou koncepci. Klavíristů slavných jmen, kteří k nám nejezdí, je v čele s Krystianem Zimermanem, pořád dost. A zajímavých mladých, jejichž jména jsme dosud neslyšeli, ještě víc. A pokud jde o české klavíristy, v druhé polovině dvacátého století dosáhli na světovou špičku pravděpodobně jen dva. Vedle Firkušného samozřejmě Ivan Moravec. Uvidíme, jestli to bude v dalších generacích jinak – nebo alespoň takto.

A pak tu je ještě jeden moment. Už jen připomenout významného českého emigranta jinak než pietně, nějakou aktuální kulturní akcí, je sympatické. Podobně jako u dirigenta Rafaela Kubelíka, se u Firkušného připomíná jen to, co odehrál doma – na začátku své dráhy a na konci, samozřejmě na Pražských jarech. A mnohem méně víme o všem tom podstatném, co bylo mezi tím… Firkušný má ale oproti Kubelíkovi tu výhodu, že o něj v Brně pečují. Až tak, že se to v Praze dobře ví a pořadatelé nového festivalu rádi využili sebraných dokumentů k malé životopisné výstavě. Každý „interpretační umělec“ se po ukončení aktivní dráhy velmi rychle vytrácí z obzoru a střídají ho mladí a ctižádostiví… A přitom je více takových, kteří by si v roce stého narození zasloužili takovou seminářově-koncertně-společenskou akci jako Firkušný vloni v Brně… Když bychom ovšem hledali nějaké hodně vysoké mety a vzory pro nový český klavírní festival, doporučil bych podívat se na Klavier-Festival Ruhr (webové stránky zde). Porůří, známá nejprůmyslovější část Německa, si postupně začalo pěstovat nová kulturní centra. Jedno z festivalových center je Jahrhunderthalle v Bochumi, přestavěná bývalá tovární hala. Srovnání by samozřejmě dopadlo podobně, jako když člověk každoročně listuje programem festivalu v Salcburku. Dva měsíce trvající Klavírní festival v Porůří právě v čase Pražského jara vždycky nabídne přehlídku všech důležitých klavíristů všech generací. Tak prostě doporučuji si ten program prostudovat. V pražských poměrech by se z jediného ročníku tohoto festivalu daly udělat ročníky čtyři. To se zajisté nestane, najít vlastní cestu ale nebude snadné.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto: Lisa Marie Mazzucco, archiv

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na