Vzácný večer s Magdalenou Koženou
Originální, ale přesto ne samoúčelně či na pouhý efekt vybraný program a hlavně pak neskutečně nádherné zpívání. Takové bylo zatím poslední vystoupení v současné době ve světě rozhodně nejúspěšnější české operní sólistky v pražském Národním divadle.
Předvánoční setkání s Magdalenou Koženou znovu potvrdilo, že její mezzosoprán vyzrává a nabývá na plnosti, aniž by ztrácel na technické jistotě, pohyblivosti a vyrovnanosti v celém rozsahu. Zatímco ještě před dejme tomu dvěma lety vzbuzovaly plány na její Carmen u mnohých obavy, zda nejde o trefu vedle, dnes přichází skoro až jistota, že Bizetova hrdinka v jejím podání rozhodně nebude o nic horší, než třeba Carmen Eliny Garanči. Potvrdily to i dvě nejznámější árie z této opery, kterými Kožená v závěru pražského večera doslova triumfovala. Její Carmen rozhodně není výbušná či nezkrotně temperamentní, ale i tak z ní smyslnost a silná nepoddajná osobnost vyzařuje každým coulem.
Ke vzácnému večeru přispěla Pražská komorní filharmonie s Kasparem Zehnderem (až na nepříliš šťastné sólo trubky v Bizetovi). Škoda jen, že publikum opakovaně tvrdošíjně tleskalo jak v průběhu Massenetovy svity, tak i Mahlerových písní.
Dirigent: Kaspar Zehnder
G. Mahler: Des Knaben Wunderhorn
Rheinlegendchen
Das irdische Leben
Wer hat das Liedlein erdacht?
Wo die schönen Trompeten blasen
Lob des hohen Verstandes
–
H. Berlioz: La Damnation de Faust
Rec. Que l’air est étouffant!
Árie Le roi de Thulé
J. Massenet: Cléopatre
Árie J’ai versé le poison dans cette coupe d’or
J. Massenet: Suite N. 4 “Scenes pittoresques”
G. Bizet: Carmen Suite N. 2 s áriemi:
Habanera
Seguedilla
foto: Kasskara/DG
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
Ano, máte pravdu, je to špičková umělkyně, která si zaslouží uznání a poděkování, za to, že šíří slávu Česka po světě. Škoda jen, že naši principálové o ni nejeví zájem. Mohla by v ND účinkovat třeba právě ve zmíněné Carmen. Mohla by to být pro šéfa opery i ředitele ND čest! Jsem si jistá, že by to ráda udělala a našla s v programu volný prostor. Nikdo ji ale asi neoslovil.
Magdalenu Koženou jsem poprvé živě slyšela koncem listopadu v Dráďanech na prestižním adventním koncertě ve Frauenkirche, který každoročně vysílá ze záznamu televizní stanice ZDF. To, že ji občas přes orchestr nebylo slyšet, jsem přičítala nedobré akustice ve Frauenkirche, což mi po koncertě potvrdil i Thomas Hampson, který vystupoval spolu s ní, a místní akustiku označil za příšernou. Proto jsem šla s velkým očekáváním na včerejší vystoupení ´paní Kožené v Národním divadle. Překvapení se ale nekonalo – první část koncertu, kdy jsem seděla na druhé galerii, jsem ji občas také téměř neslyšela, a to i přes to, že orchestr hrál velmi "ohleduplně" k jejímu hlasu. Ve druhé části jsem se přesunula do přízemí, zde to bylo o něco lepší, ale při poslechu árií z Carmen jsem si neustále říkala, že si naprosto nedovedu představit, že by měla v této roli vystupovat v celé opeře. Její hlas se mi zdá velmi slabý, vhodný asi především na barokní hudbu, ale v žádném případě ne na opery typu Carmen. V hlubších polohách měla občas problémy,můj dojem je, že ani její technika není nijak závratná, celkově mě neoslnila ani barva jejího hlasu a je mi skutečně záhanou, proč je označována za takovou operní hvězdu. Celkově pro mě byl tedy tento večer velkým sklamáním, které částečně zmírnil báječný výkon orchestru.
Mám Koženou velmi rád z nahrávek, ale naživo mne často překvapí její poměrně slabý hlas. Poprvé jsem ji slyšel asi před osmi lety v Rudolfinu s Minkowským a vše bylo v pořádku, ale v poslední době třeba při Martinů Fragmentech z Julietty ji často slyšet nebylo, na vivaldiovském koncertě se hlas chvílemi také ztrácel a hlavně italštině nebylo příliš rozumět. Tentokrát jsem "slyšel dobře" (také na II. galerii), ale uvažoval jsem, jak zní její hlas ve větších domech. Asi dobře, když má úspěchy. S koncertem jsem byl ovšem nadmíru spokojen – jen – proboha – ta Massenetova Svita byla neuvěřitelná nuda, dílo, které zaslouží jen zapomenutí, naprosto o ničem (publikum se však "nažralo" při závěrečné efektní části).