Originální, ale přesto ne samoúčelně či na pouhý efekt vybraný program a hlavně pak neskutečně nádherné zpívání. Takové bylo zatím poslední vystoupení v současné době ve světě rozhodně nejúspěšnější české operní sólistky v pražském Národním divadle.
Předvánoční setkání s Magdalenou Koženou znovu potvrdilo, že její mezzosoprán vyzrává a nabývá na plnosti, aniž by ztrácel na technické jistotě, pohyblivosti a vyrovnanosti v celém rozsahu. Zatímco ještě před dejme tomu dvěma lety vzbuzovaly plány na její Carmen u mnohých obavy, zda nejde o trefu vedle, dnes přichází skoro až jistota, že Bizetova hrdinka v jejím podání rozhodně nebude o nic horší, než třeba Carmen Eliny Garanči. Potvrdily to i dvě nejznámější árie z této opery, kterými Kožená v závěru pražského večera doslova triumfovala. Její Carmen rozhodně není výbušná či nezkrotně temperamentní, ale i tak z ní smyslnost a silná nepoddajná osobnost vyzařuje každým coulem.
Ke vzácnému večeru přispěla Pražská komorní filharmonie s Kasparem Zehnderem (až na nepříliš šťastné sólo trubky v Bizetovi). Škoda jen, že publikum opakovaně tvrdošíjně tleskalo jak v průběhu Massenetovy svity, tak i Mahlerových písní.
Magdalena Kožená v Národním divadle
Dirigent: Kaspar Zehnder
G. Mahler: Des Knaben Wunderhorn
Rheinlegendchen
Das irdische Leben
Wer hat das Liedlein erdacht?
Wo die schönen Trompeten blasen
Lob des hohen Verstandes
–
H. Berlioz: La Damnation de Faust
Rec. Que l’air est étouffant!
Árie Le roi de Thulé
J. Massenet: Cléopatre
Árie J’ai versé le poison dans cette coupe d’or
J. Massenet: Suite N. 4 „Scenes pittoresques“
G. Bizet: Carmen Suite N. 2 s áriemi:
Habanera
Seguedilla
foto: Kasskara/DG