Vzpomínky na Letní Letnou (1): Film inspiruje cirkus

  1. 1
  2. 2
Festival Letní Letná letos naplno sytil média reportážemi a recenzemi. Nastala proto vhodná příležitost podívat se na skladbu programu a jednotlivé inscenace odlišnou optikou. Osmnáctý ročník, hlavní program a česká scéna, nastínil hned několik tematických linií, z jejichž nití lze utkat nový „koberec souvislostí“. Zajímavá oblast, která se ve spojení s přehlídkou otevřela, je film jako inspirační zdroj nebo umělecká paralela.
Letní Letná 2021 – Compagnie 100 Issues – Don´t Feed the Alligators (foto František Ortmann)

Filmová poetika i jeho prostředky, například střihová zkratka a herecká stylizace, se stala východiskem pro inscenaci Deer in the Headlights souboru Cirque Le Roux. Jejich příběh situovaný do 70. let 20. století přímo navázal na předchozí titul Elephant in the Room, jenž čerpal z filmu noir a děj zasadil do 30. let. Sedmdesátky a pocta starým americkým filmům se v Noci jelena (fr. název La Nuit du cerf) promítly do vizuálního vzezření (kostýmy, scéna), hudby, tanečních choreografií i typologie postav. A sám impozantní úvod – právě s využitím filmových možností naznačil, že půjde o velkolepost a hru s nadsázkou. První minuty představení patřily dlouhému nájezdu kamery. Milovníci hollywoodských velkofilmů nad dynamickým záběrem, konkretizujícím rodinné sídlo zesnulé paní Betty, jistě zaplesali. Jelen v záři reflektorů si následně na scéně doslova užíval každičký detail, vizuální i fyzický a herectví stavěl na roveň cirkusovému umu. Představitel herce z Broadway Jamese Browna (Philip Rosenberg) ostatně ve svých prvních replikách zmínil jak cenu Oscar, tak Hollywood a svým výrazem dokázal publikum uchvátit precizní dikcí, pevným postojem a plynulými přechody k artistice. Divadelně cirkusová burleska Deer in the Headlights samozřejmě není jediná, která se zhlédla v bohatosti idiomu a stvořila bizarní grotesku s excelentním cirkusem. Jeleni se ostatně procházejí i ve stejnojmenném hudebním klipu interpreta Owl City.

Letní Letná 2021 – Compagnie 100 Issues – Don´t Feed the Alligators (foto František Ortmann)

„Tarantinovské sekvence“ významně pozvedly představení Don´t Feed the Alligators francouzského souboru Compagnie 100 Issues. Celková atmosféra Krokodýlů se nesla v škodolibě morbidním duchu a se sarkastickou nadsázkou s odkazy k akčním krvákům Quentina Tarantina, a to zejména k filmu Kill Bill. Za využití závěsného systému a za pohonu / pomoci lidské síly dokázala artistka navodit jednu z nejpopulárnějších bojových scén snímku. Metala vysoko vzdušná salta, dokonce imitovala trik s dopadem na čepel meče. Výtečný nápad i zpracování rozčeřilo mlžný opar nad šapitó a oživilo ne zcela vyrovnanou energii představení.

Letní Letná 2021 – Čekání na… (foto František Ortmann)

Paralely s americkou kinematografií jsem našla i s představením Čekání na… Zoji Mikotové a Tondy Novotného. Při sledování pantomimických etud totiž zcela absentoval hudební doprovod či podkres. Neexistovalo nic než ticho, festivalový zvukový šum a jevištní akcí generované ruchy. Úsporně jadrná gestika a výmluvná neilustrativní mimika naplňovaly střídmě zařízený prostor malého šapitó a díky do absurdity vyvedeným pointám se do mé asociativní mapy prodralo jméno Woody Allen, Hannah a její sestry, Jasmíniny modré oči… Čekání na… bylo pro mě nejen nostalgicko-humornou sondou do spleti mužsko-ženských / lidských vztahů, ale i specifická atmosféra ne nepodobná Allenovým filmům a jejich hudební lince. Ta jako by zněla kdesi vpovzdálí z gramofonu. Nedivila bych se, kdyby v určité chvíli, například při „popíjení“ čaje z hrnečků, v nichž namísto tekutiny byly na dně svíčky (světýlka), které jim následně osvětlovaly část obličeje, zazněl jazz s praskáním starého rádia. Čekání na… bylo představením dvou legend pohybového divadla o dvou osobách, které v sobě třímá snad každý – stačí se zaposlouchat (do sebe) a podívat se (kolem sebe).

Letní Letná 2021 – Cirkus TeTy – Narušení (foto František Ortmann)

Další hlubokou sondou (nebo aspoň náznakem této snahy) do lidských tužeb a vztahů bylo Narušení Cirkusu TeTy. Dvě ženy, „metafory Venuše“: diblík a havran, šašek a královna, skála a víla… se snažily na sebe upoutat pozornost, vzájemně se vyprovokovat, najít společnou řeč bez kompromisních „ale“. Vzpomenu-li si (i díky dobovému kostýmu) na celovečerní oscarový film Narušení režiséra Jamese Mangolda, vybavím si prokreslené charaktery ženských hrdinek v psychiatrické léčebně, otázku (ne)svobody – ostrovní mikrosvěty senzitivity. Pavla RožníčkováVeronikou Smolkovou téma „narušení“ obráběly v prostoru zaplněném židlemi, jedna dokonce visela a poskytovala možnost závěsné akrobacie nebo oporu pro balancování ve vzduchu. Židle v kruhu mohou / mohly odkazovat ke kolektivnímu sezení, ale současně k čemukoliv naprosto vzdálenému. Otevřená skica jako by sázela na asociativní proud každého z diváků.

Letní Letná 2021 – Losers Cirque Company – Konkurz (foto František Ortmann)

Při sledování představení Konkurz „Baby Losers“ – nováčků souboru Losers Cirque Company si starší generace mohla letmo vzpomenout na Formanův Konkurs z roku 1963, anebo hledat trochu vzdálenější souvislosti v americkém muzikálu Chorus Line. Představení i zmíněné filmy pracovaly s autentickými výpověďmi účastníků výběrového řízení. Odlišnost sebeprezentací pak tkvěla v dispozicích aktérů. Losers za spojnici všeho dění využili cirkusových dovedností a pro boj o jedno jediné místo šli až na dřeň, k viditelnému fyzickému vyčerpání. Oproti tomu MiMJOVÉ v režii Radima Vizváryho se vydali radostnou cestou komiksových hrdinů a animovaných filmů. Pro své postavy zvolili tvůrci pestré barvy, akční souboje a triky, podpořené zvukovým designem, jemuž vévodila pohádková nadsázka.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments