Where: Intimní rozjímání 42+PEOPLE

Překlenete-li v tanečním světě určitou věkovou hranici, nutně se jako stále aktivní interpret vystavíte otázkám. Ty ještě tančíš? Jak dlouho ještě budeš tančit? Už ale netančíš, že ne? Po snad pochopitelných, nicméně otravných otázkách okolí může vyvstat dotaz vnitřní – v čem mám po určitém věku tančit? Právě na vytěžení zkušeností tanečníků 42 + se ve svém novém projektu hodlá zaměřovat soubor 420PEOPLE, v jehož pilotním ročníku se představily dvě výrazné osobnosti českého současného tance, Václav Kuneš a Helena Arenbergerová.

Helena Arenbergerová, Václav Kuneš – Where (foto Adéla Havelková)

Že je nesmyslné z aktivního jevištního života vypudit tanečníky starší čtyřiceti let, v lepším případě je oddistribuovat do sedících rolí králů a královen, si uvědomovali tvůrci už před desetiletími. Jedním z prvních souborů zaměřených na interprety mezi „čtyřicítkou a smrtí”, jak lakonicky charakterizoval uskupení jeho zakladatel Jiří Kylián, bylo NDT 3 založené v Haagu před jednatřiceti lety, pro které následně tvořila zásadní jména tanečního světa 2. poloviny 20. století – van Manen, Ek, Forsythe, Naharin, Béjart ad. Soubor však zanikl v roce 2006 a zatím se na něj ani v Nizozemí ani nikde jinde nepovedlo úspěšně navázat. 

Z tohoto pohledu dává myšlenka 42+PEOPLE absolutní smysl, především když si ještě uvědomíme, že sám Václav Kuneš, umělecký šéf a hlavní choreograf souboru 420PEOPLE, strávil značnou část své aktivní taneční kariéry právě v hlavní skupině NDT.

Pilotní ročník snad dlouhodobějšího projektu patřil dvojici tanečníků, kde jako interpretka a spoluchoreografka Kuneše v intimním duetu doplnila Helena Arenbergerová. Sotva čtyřicetiminutové dílo Where působí nenápadně – od komorní délky přes ambientní hudbu Pierra Urbana a jemně lososové androgynní kostýmy Olo Křížové až po nevelký prostor Studia Maiselovka, ve kterém se na několika metrech čtverečních vše odehrává, což dává výsledku pocit až bytového divadla, kde se nevytváří přirozená bariéra mezi diváky a interprety, kde slyšíte každý tanečníkův nádech, vidíte jednotlivé prameny vlasů, můžete se ho dotknout konečky prstů. Atmosféra je díky tomu nesmírně intimní, v úvodní části až do té míry, že si můžete svou přítomností připadat téměř nepatřičně, nahlížejíce do nitra interpretů z příliš velké blízkosti.

Václav Kuneš, Helena Arenbergerová – Where (foto Vojtěch Brtnický)

Václav Kuneš v anotaci díla odmítá jakoukoli narativní linku nebo návodnost, určitý dramaturgický oblouk lze však poměrně dobře vysledovat a dle vlastního přesvědčení následně interpretovat. Po počátečním křehkém hledání, společném váhavém objevování, jisté závislosti i vzájemnosti, kdy ze sebe tanečníci ani na vteřinu nespouští téměř statickou elektřinou nabitý pohled, přichází pasáž neskutečně hravá, rytmicky a dynamicky zprvu zcela odlišná, energická a v jádru nespoutaná, ne snad nutně do absolutní krajnosti fyzického vyjádření exaltovaná, ale stejně expresivní, ukazující dvojici jako nadšené, tancem se bavící děti. Kolem společné středové osy rotující družice se nicméně začnou postupně nevyhnutelně vzdalovat, jako by je od sebe tlačila odstředivá síla, proti které z podstaty fyzických zákonů není dost dobře možné bojovat. Tanečníci jsou tak najednou poprvé sami. Oddělení sice jen pár metry, které ale najednou působí dojmem nepřekonatelného oceánu. Opět se zhmotňuje jejich křehkost, je však mnohem introspektivnější, čemuž pomáhá i hra zrcadel, díky nimž oba interpreti komunikují se svým odrazem. 

Where končí podobnými obrazy, kterými začíná. Pomalými „filmovými” střihy pomocí hry světel a tmy, během nichž k sobě dvojice nachází cestu a postupně mizí do ztracena… Zanechává po sobě ale pocit zvláštní lyrické nostalgie, která jen tak nezmizí a umí se zakousnout celkem hluboko do každého z nás. Ať už do kategorie 42+PEOPLE patříte, či nikoli.

Václav Kuneš, Helena Arenbergerová – Where (foto Vojtěch Brtnický)

Where
Choreografie: Václav Kuneš, Helena Arenbergerová

Hudební kompilace: Exhausted Modern a další
Hudbební spolupráce: Pierre Urban
Kostýmy: Olo Křížová

Scénografie: Lucia Škadíková
Světelný design: Jan Mlčoch
Tančí: Helena Arenbergerová, Václav Kuneš

Psáno z premiéry 19. listopadu 2022, Studio Maiselovka.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments