Wiener Staatsoper: Sen skončil, jen noc ještě ne

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Aribert Reimann: Médea, světová premiéra ve Státní opeře Vídeň

V nejrůznějších stručných dějinách opery se lze dočíst, že s koncem barokní opery vymizeli z jeviště mytologičtí hrdinové a nahradily je reálné postavy (tehdejší) současnosti. Libretisté a skladatelé nadále hledali náměty denního života, reagovali na aktuální události a metafora „teatrum mundi“ získala nový podtext. Jako v mnoha jiných pokusech o definování neexaktního, je i tento názor pravdivý jen zčásti. Problémy antických hrdinů na aktuálnosti nikdy neztratily, ze zcela prostého důvodu. Lidstvo se ve své podstatě (a ke své škodě) nijak nezměnilo, to znamená nestalo se lepším. Láska, po které stále volá a touží a zaklíná se jí, znovu a znovu prohrává, neboť je provázena vášněmi, nenávistí, podrazy a krutostmi. Odkaz řecké mytologie je nevyčerpatelný a stále inspiruje, a často jsme zaskočeni tím, jak dalece jsou příběhy jejích postav našimi vlastními příběhy.


Jakého charakteru byla „původní“ Medea nevíme, snad to byla opravdu kouzelnice a kdoví, co všechno za jejími činy stálo. Pro tradici jí jednou provždy vtiskl charakter Euripides. U něj je to žena, bojující o zrazenou lásku, a když vidí, že prohrává, mstí se nevěrnému manželovi vraždou společných dětí. V pozadí je základní téma viny a trestu, viny, která se přenáší na další generace a plodí další a další zločiny. Na počátku Médeina příběhu stojí vlastním bratrem z trůnu svržený vládce, jehož přichází pomstít jeho syn Iásón. Ten je strýcem lstivě využit, aby pro něj získal z Kolchidy posvátné zlaté rouno (podaří-li se mu to, samozvaný vládce Iásónovi trůn postoupí). A konečně je tu milostné vzplanutí mezi Iásónem a dcerou krále Kolchidy Médeou. S její pomocí vykoná Iásón všechny obtížné úkoly, uložené kolchidským králem a získá zlaté rouno i Médeu. Ale věrolomný strýc se nehodlá trůnu vzdát, proto jej Iásón zavraždí.

Opera o xenofobii

Zde začíná vlastní tragédie Médey. Iásón a Médea musejí uprchnout (mezitím mají dvě děti) a naleznou útočiště na Korintu, kde vládne Kreón. Přijati budou pod podmínkou, že se přizpůsobí místním poměrům. Iásónovi se to daří, hrdá Médea však nechce zapírat sama sebe. A když přijde Herold klást Kreónovi podmínky, obviní Iásóna a Médeu z vraždy Iásónova strýce a žádá jejich vyhnání z Korintu, příběh se láme. Iásón se Médey zřekne a sňatkem s Kreónovou dcerou Kreusou chce sobě a svým dětem zajistit domovské právo. Hrdá, nepřizpůsobivá „cizinka“ Médea, která se odmítá oblékat podle řecké módy a je ve všem „odlišná“, vypadává ze hry. Odmítnou ji dokonce i její děti. Dohnána k zoufalému činu stává se pro zbytek života (o jehož konci ovšem báje nic nepraví) pomstychtivostí štvanou vražedkyní. Takový dramatický námět nemohl zůstat hudebním divadlem nevyužit. Zhudebnili jej Francesco Cavalli, Marc-Antoine Charpentier, Luigi Cherubini (Cherubiniho Médée se hrála před dvěma roky v Divadle na Vídeňce), Gasparo Spontini, Saverio Mercadante. Nejen pro nás je historicky významný melodram Medea Jiřího Antonína Bendy.

Arribert Reimann
Zlaté rouno hraje v příběhu stejnou klíčovou roli jako zlatý poklad v příběhu Nibelungů. Kdo je vlastní, získává s ním i nárok na moc a vládu. Rakouský dramatik Franz Grillparzer si ve svém deníku poznamenal, že pro něj je zlaté rouno „symbolem čehosi, po čem se touží, co se dychtivě hledá a získává neprávem“. Dalším motivem, Grillparzerem zdůrazněným, je téma „vlastního a cizího“, téma přistěhovalectví a vyhnanectví. Grillparzerovo drama Medea z roku 1820, třetí díl jeho trilogie Zlaté rouno, si zvolil současný německý skladatel Aribert Reimann jako předlohu opery, psané na objednávku vídeňské Státní opery. Reimannova Medea zde měla premiéru 28. února 2010 jako koprodukční inscenace s operou ve Frankfurtu nad Mohanem. Reimann tak rozmnožil dlouhou řadu uměleckých děl, v nichž je Médea centrální postavou, o významný příspěvek, o němž se již teď, na začátku roku hovoří jako o události sezóny a těžko bude něčím překonána. Také se píše, že si odcházející ředitel Ioan Holender postavil poslední inscenací své dlouhé ředitelské éry skutečný pomník (a napravil reputaci, pošramocenou problematickou inscenací Verdiho Macbetha v uplynulém roce).

Libreto

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments