Wihanovo kvarteto v Plzni: Svěží a lehké podání

Ve dnech od 3. do 24. března probíhá v Plzni 42. ročník festivalu Smetanovské dny. Nabízí pořady hudební, literární, dramatické i výtvarné a jeho součástí je i každoroční mezioborové vědecké sympozium. Většinu programu však tvoří hudební produkce. V rámci programové řady komorních koncertů se 8. března v Domě hudby představilo plzeňskému publiku Wihanovo kvarteto. Uvedlo vrcholné dílo Haydnovo a Brahmsovo a příznačně i Smetanův kvartet „Z mého života“.
Wihanovo kvarteto (Wihanovo kvarteto)
Wihanovo kvarteto (Wihanovo kvarteto)

Jako první zazněl Smyčcový kvartet D dur č. 5, op. 64 „Skřivánčí“ od Josepha Haydna. Soubor šesti smyčcových kvartetů op. 64, známý též jako Tostovy kvartety, byl dedikovaný Johannu Tostovi, bývalému houslistovi Esterházyho orchestru. Kvartety vznikaly v průběhu roku 1790, kdy do Haydnova života zasáhly velké změny. Po třicetiletém působení ve funkci dvorního kapelníka zemřel jeho zaměstnavatel kníže Mikuláš Esterházy. Dvorní kapela byla rozpuštěna a Haydn se stal nezávislým hudebníkem a svobodným člověkem, přičemž pobírá slušnou penzi. To mu umožnilo konečně také cestovat. Záhy se vydal do Londýna a je možné, že zde nově napsané kvartety představil.

Nejhranějším kusem z opusu 64 je právě Smyčcový kvartet č. 5 D dur, jemuž melodie první věty hraná ve vysokých polohách na struně e vysloužila přízvisko „Skřivánčí“. Téma se v průběhu věty několikrát vrací a v provedení primária Wihanova kvarteta zaujalo především křišťálově čistým tónem. V nižších hlasech zaznívalo rytmicky přesné staccato. Vedlejší téma vnáší do idylické expozice určitý neklid, aby se skladba opět vrátila k repríze skřivánčího tématu.

Pomalá a zpěvná druhá věta nebyla tolik zvukově exponovaná jako věta úvodní. Kantiléna prvních houslí zněla na nižších strunách hraná ve vyšších polohách, čímž bylo dosaženo tlumenějšího zvuku. Výsledkem celkové souhry byl homogenní, přesto však dostatečně plastický zvuk. Vtipně elegantní menuet se ve střední části přerodil do zemitého tria v mollové tónině, v němž autor využil kontrapunkt, což hráči výrazově dostatečně reflektovali.

Finální věta běží od začátku ve svižných šestnáctinových skupinkách a pokračuje fugatem bez přerušení proudu rychlých not. Rovnocenná úloha všech hudebníků byla prezentována bez nejmenšího zaváhání a ani v těch nejrychlejších pasážích nepostřehl posluchač byť jen náznak rytmické nepřesnosti. V podání Wihanova kvarteta vyzněla skladba klasicistně svěže a lehce.

Následoval Brahmsův Smyčcový kvartet a moll č. 2, op. 51. Brahms svoje první dva smyčcové kvartety vydal až na prahu čtyřicítky. Přestože byly poprvé představeny v roce 1873, vznikaly zřejmě již dlouho předtím, neboť vykazují znaky autorovy zralé kompoziční práce. Smyčcový kvartet č. 2 je rozsáhlejší a lyričtější z obou kvartetů a je také bohatý na kontrapunkt, zejména kánony, z čehož je patrný Brahmsův obdiv k Bachovi.

V úvodním motivu první věty Allegro non troppo je využito tónů F-A-E. Jde o hudební kryptogram symbolizující slova „frei aber einsam“ („svobodný, ale osamělý“), což bylo motto Brahmsova přítele, maďarského houslisty Josepha Joachima, jehož kvarteto skladbu premiérovalo. Brahms využil v partituře i svoji obměněnou verzi „frei aber froh“ („svobodný, ale šťastný“) a vytvořil tak další motiv (F-A-F). Hudební materiál věty vyústí v bohatý dialog mezi hlasy. Celá první věta byla charakteristická hutným zvukem.

Ve druhé větě si hráči citlivě předávali téma. Z proudu hudby vystupovaly jednotlivé hlasy jako by bloudily nepředvídatelnými směry a zase zanikaly. Po střední části s emotivními vstupy prvních houslí se autor vrací k souznění všech nástrojů, to se projevilo zvukovou syntézou a vyrovnaností hlasů. Oceňuji výrazné provedení prvků maďarského charakteru, které Brahms do této věty zařadil.

Quasi minuetto bylo zajímavé přesným provedením rytmických figur a dominantní úlohou violoncella, nad kterým zaznívaly linky ostatních nástrojů. Taneční téma je zpracováváno v závěrečném Finale. I v obtížných rytmických útvarech udrželi hráči přesnost a dokonalou souhru. V provedení bylo dobře patrné, že se autor opět nechal inspirovat maďarskou lidovou hudbou. Brahmsův kvartet se vyznačuje velkou rozmanitostí a Wihanovo kvarteto tuto rozmanitost dokázalo svojí interpretací skvěle vystihnout.

Zatímco Brahms byl odpůrcem programní hudby, Bedřich Smetana byl jejím velkým příznivcem. I svůj Smyčcový kvartet e moll označil jako skladbu programní – prostřednictvím komunikace mezi čtyřmi smyčcovými nástroji ztvárňuje retrospektivu svého života. Kvartet vznikl v roce 1876, v posledním desetiletí Smetanova života, v době, kdy byl již zcela hluchý a trávil své dny uchýlen v Jabkenicích. Intimní zpověď lze chápat i obecně jako boj člověka s nepřízní osudu.

V první větě Allegro vivo appassionato jsou představeny hlavní hudební myšlenky. Autor se vyznává k náklonnosti k umění a romantickému chápání života a hudby. Po tvrdém úvodním akordu v houslích zaznívají dva střídající se tóny – běh času. Sólo violy je „voláním osudu“ a v první větě se několikrát opakuje. Hráči vystihli obsahovou náplň věty velmi expresivně, bez zbytečného patosu.

Ve druhé větě Allegro moderato alla Polka energicky a živelně prezentují ráz polky a evokují představu Smetanova mládí, které trávil ve společenských kruzích českých obrozenců.

Třetí věta začíná violoncellovým sólem. Má být vzpomínkou na Smetanovu první lásku a budoucí manželku a na její tragický odchod. Četné pauzy a agogika klade velké nároky na souhru hudebníků. Všichni čtyři interpreti však na sebe byli napojeni a tak veškeré tempové změny i dlouhé pomlky vyzněly přesvědčivě.

Pokud jsou v první větě naznačeny touhy mladého umělce, ve čtvrté již autor svých tužeb dosahuje, raduje se z výsledků své umělecké dráhy. Po optimistickém zahájení však zaznívá ostrý flažolet v prvních houslích připomínající osudovou katastrofu – ztrátu sluchu. Smetana se z vyprávění vrací zpět do reality, podrobuje se svému osudu.

Mít v repertoáru kvartety Bedřicha Smetany patří k dobrému renomé každého českého souboru. Kromě zvládnutí všech technických úskalí a emotivního hudebního převyprávění obsahu kvartetu se interpreti snaží dodat svému provedení něco osobitého. V tomto případě šlo o způsob, jakým jsou Smetanovy vzpomínky reprodukovány. Nejde o to vtáhnou posluchače do jednotlivých událostí autorova života, nejsme ani svědky melancholického vzpomínání. Fragmenty ze Smetanova života jsou v podání Wihanova kvarteta jiskřivými vzpomínkami zralého člověka, který se s úsměvem ohlíží do svého mládí a který ví…

Wihanovo kvarteto je jedním z našich předních smyčcových kvartet působících na hudební scéně již od roku 1985. Za ta léta si jeho členové vytvořili velice zralý a jasný styl, technické provedení je v jejich podání bezchybné. Přestože od doby jeho vzniku již došlo k obměně některých členů, jako celek znějí stále vyrovnaně, udržují spolu kontakt a houslisté spolu snad i stejně dýchají.

Wihanovo kvarteto – Kvartety z pera mistrů
8. března 2022, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Joseph Haydn: Smyčcový kvartet D dur č. 5, op. 64 „Skřivánčí“
Johannes Brahms: Smyčcový kvartet a moll č. 2, op. 51
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet e moll „Z mého života

Účinkující:
Leoš Čepický – housle
Jan Schulmeister – housle
Jakub Čepický – viola
Michal Kaňka – violoncello

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments