Wolfgang Amadeus Mozart – generátor peněz
Wolfiho finanční zdraví
Mozart téměř celý život stál na hraně dluhové propasti, nebo přímo v ní. Ovšem patřil k elitě a díky koncertování během mládí měl vždy možnost si vypůjčit (což často dělal), nebo získat nějaké prostředky vlastní produkcí, zaměstnáním v hudební branži (např. být kapelníkem či skladatelem na nějakém šlechtickém či církevním dvoře). Typická byla pro Mozarta ve finanční oblasti nepravidelnost. To je i příklad zakázek a cest do Prahy – šlo o vítaný příspěvek do rozpočtu, ovšem nikoliv pravidelný.
Nedostatek prostředků pro Mozarta znamenal spíše riziko stěhování, nutnost nepříjemnou finanční situaci řešit a obavu o ztrátu životní úrovně. Samozřejmě uspokojení základních životních potřeb bylo v 18. století mnohem náročnější než dnes a nedostatek míval často i zásadní zdravotní dopady. Problémem byl též Mozartův životní styl a pověstná neusazenost. Ovšem neusazenost byla dána i vysokými ambicemi a nešlo jen o samotného Mozarta, ale též o ctižádostivost jeho otce. Některé pracovní možnosti se totiž nezdály pro Wolfgangův talent adekvátní ani Leopoldovi Mozartovi. Oba mířili výše. Proto nakonec Mozart začal trvale žít a tvořit ve Vídni.
Mozart na každém hrnku
Nestabilita Mozartova příjmu je v ostrém kontrastu s tím, co Mozart pro určitou oblast ekonomiky znamená dnes. Samotná Mozartova rodina a jeho potomci jen do určité míry mohli těžit z jeho odkazu v podobě biografií či díky participaci v jiných oborech spojených se jménem Mozart a s hudbou. Oproti dnešnímu byznysovému potenciálu byly výnosy Mozartovy manželky a dětí zanedbatelné.
Z ekonomického hlediska má Mozart několik dopadů a ty je nutné roztřídit.
V první řadě Mozartův odkaz přitahuje lidi k hudbě a k příběhu tohoto skladatele, z čehož profitují umělci a lidé zabývající se jeho hudbou. Poptávka po Mozartovi motivuje připravovat představení, koncerty, Mozartovská matiné a festivaly, vydávat knihy, nahrávat jeho hudbu. Dále započítejme výnosy z prodeje CD, výnosy z přehrávání Mozarta na internetu, například na kanálu Youtube. Mozart se ovšem příliš neuchytil jako svatební melodie, Figarova svatba i krásná svatební árie Zerliny z Dona Giovanniho nemají příliš mravní kontext. Nesmíme zapomenout na odměny umělcům – sólistům a dirigentům, provozovateli kulturních institucí, těm všem náleží případný zisk.
Mozartův odkaz se navíc přizpůsobuje moderní době, například rozvoji turistiky. Nelze totiž opomenout „turistické koncerty“, které lákají turisty na koncerty složené z nejznámějších „pecek“, jde tedy sice o Mozartovu hudbu, často s předraženým vstupným, byť dramaturgicky je hodnota mizivá.
Mozart je rovněž tématem mnoha knih, filmů (nejde jen o Formanova Amadea, ale řadu evropských televizních inscenací) či dalších pop-kulturních derivátů. Ve městech, kde Mozart působil (Vídeň, Salzburg a zčásti i Praha), je poměrně rozvinutý byznys se suvenýry s Mozartovou podobiznou či s mozartovskými tématy.
Poptávka tak generuje mzdy zaměstnanců a administrativy kulturních zařízení, hradí jejich provoz. Lidé zaplatí za vstupenky, kromě mezd zúčastněných náleží odměna hudebníkům. Návštěvníci také kvůli hudbě cestují, bydlí v hotelích, snídají, obědvají a večeří. Mozart tak pomáhá živit i pracovníky mimo „kulturní sektor“.
Zisk z Mozarta mají samozřejmě ti, co vyrábějí a prodávají Mozartovy koule, provozují Mozartova muzea, jako je například hojně navštěvovaný Mozarthaus ve Vídni (Mozart zde v nejlepším období obýval téměř celé patro, muzeum dnes zabírá celý dům) a samozřejmě Mozartovo rodiště Salzburg.
Generátor peněz aneb analýza nemožná
I přes velké množství oblastí, kde se Mozart ekonomicky projevil, se můžeme pokusit dílčí a velmi hrubé odhady. Velmi zhruba lze odhadnout význam pro pražské Národní divadlo a jeho scény. Jak vyplývá z výroční zprávy Národního divadla za rok 2018, opera měla celkem 310 představení. Pravidelně každý rok bývá zhruba 60 mozartovských představení na prknech převážně Stavovského divadla (záleží na tom, zda jde o původní opery nebo o komponované večery zaměřené na operu, kde většinou Mozartova hudba hraje prim). Zhruba 20 % z představení činí stabilně Mozart – ovšem pouze z operní produkce. Ta však bývá nákladnější, nejen co do mzdových nákladů sólistů, ale opera se neobejde bez orchestru a sboru. Vstupenky na operu jsou ale též dražší než například na činohru. Celkově se na všech scénách Národního divadla loni odehrálo 914 představení, takže Mozart tvoří cca 6 % z ročního rozpočtu ve výši 1,2 mld. Kč této instituce.
Ovšem bez detailního náhledu do účetnictví nezjistíme, jaké přesné provozní náklady náležejí pro zajištění Mozartovských představení. Dále by bylo nutné odhadnout domácí a přespolní návštěvníky. Pomocí dotazníkového šetření bychom například zjistili základ pro odchod poměru domácích a přespolních návštěvníků, zjistili bychom změny chování kvůli představení, například vínko po opeře. Výsledná hodnota by byla ale velmi hrubým odhadem.
Pokud bychom chtěli zjistit „zisky“ z Mozarta (tedy nikoliv mzdy, které paušálně chodí na účty zaměstnancům operních domů bez ohledu na program; „zisk“ je uváděn záměrně v uvozovkách, protože lze rozlišit řadu podobných kategorií, jako jsou například výnosy a příjmy či tržby nebo obrat – zde jde o ilustrativní vyjádření, co zůstane, když odečteme náklady a daně), museli bychom sečíst například odměny vrcholných sólistů (kteří zpívají na smlouvu/fakturu a nejsou zaměstnancem daného divadla), čistý zisk festivalů a kulturních institucí (které jsou ale zčásti financovány prostřednictvím sponzorských darů a dotací, což by nám situaci komplikovalo). Dále také odměny za autorské provedení, tedy např. scénografické náklady nebo odměna tvůrcům kostýmů. A tuto užší formu zisku musíme aplikovat na všechna evropská a severoamerická hlavní města, kde jsou operní domy, a na všechny festivaly klasické hudby. Ve vyspělé i méně vyspělé části světa téměř neexistuje hlavní město, kde by nebyla operní scéna s Mozartem na programu. S použitím aproximací, příkladů typických pro danou oblast, odhadů bychom takovou podrobnou analýzu mohli udělat, ale byla by velmi nákladná (a po autorovi tohoto článku ji nikdo nechce a ani mu ji nezaplatí).
Řada umělců se Mozartem inspiruje. Ochranný svaz autorský a jeho zahraniční obdoby by mohly odhadnout, kolik peněz autorům, jejichž díla mají klíčové slovo „Mozart“, vyplatili. Příkladem inspirace může sloužit úspěšné otextování několika Mozartových melodií. Povedené je zpracování pochodu Alla Turca Jarkem Nohavicou jako pocty i kritiky černé Ostravy, inspirace Kouzelnou flétnou transformovanou do písničky o ostravském revizorovi či otextování úvodní árie Leporella z opery Don Giovanni, v němž si sluha stěžuje, že musí dělat pánovi garde, neboť dostal úkol „hlídej, bodyguarde“.
Při snaze ocenit Mozarta jdeme do oblasti čistých odhadů, a navíc nám situaci komplikuje příliš neznámých. Spolu se snahou o podrobnější analýzu samozřejmě roste rizikovost odhadů.
Kdybychom neměli Mozarta…
Konkrétní ocenění ale komplikuje fakt, že kdybychom neměli Mozarta, tak bychom si ho − dle Palackého parafráze − museli vymyslet. Nikdo není nenahraditelný a rovněž za Mozartem stojí řada kvalitních autorů. Možná by jeho roli jako světově nejznámějšího a nejobdivovanějšího skladatele převzal některý z jeho současníků, jako byli Haydn, Vivaldi či Beethoven. Patrně by se ale mezi top skladatele dostali pozdější a modernější skladatelé typu Verdi, Strauss nebo Wagner. A my bohužel nevíme, jestli druhá alternativa, která by se posunula na imaginární špici, byla také takovým fenoménem. Přeci jen se Mozart od ostatních „komponistů“ liší – stručně řečeno, z Mozartovy hudby (pro velké množství lidí) subjektivně nejsilněji čiší radost ze života, mládí, radost, často optimismus, nepočítáme-li jeho též ceněná závažnější díla.
Dlouhodobou stabilní kvalitu dokládá i drobný úryvek z Jiráskova prvního dílu (publikován roku 1888) F. L. Věka:
„Ozval se pojednou z přízemí rušivý výkřik: ‚Z Figara!‘. A pak! Mistr poslechl i na tento hlas, neboť zabočil do motivu nejoblíbenější tehda arie z Figara: ‚Non più andrai‘, a hrál arii, pak variaci první, druhou, třetí a dál a dále jinou a opět jinou, jednu krásnější a zajímavější nežli druhou a všechny přeumělé, a všechny spatra. Ó toho božského umění! Té čarovné jeho síly a moci!“
Jednoduše jde o čiré hudební bakchanálie. Mozart je srozumitelnější běžnému publiku, má jej rádo, což platilo i za jeho života, a zároveň je oceňovaný profesionály. Je tedy možné, že Mozart zvyšuje zájem o klasickou hudbu, nevíme ale, jak je tento faktor silný.
Zčásti nabízí odpověď ekonomie. Čím bohatší země, tím − za určitých okolností − bude i vyšší sklon ke spotřebě a rovněž „kulturní spotřeba“, či lépe „konzumace Mozarta“ bude růst. Vzhledem k vyššímu příjmu má společnost více prostředků na uspokojení základních potřeb (přestože jsou pak často tyto základní potřeby o něco dražší) a více zbývá na kratochvíli.
V dlouhém období jsme všichni mrtví, kromě Mozarta
Klasik ekonomie John Maynard Kenyes řekl, že v dlouhém období budeme všichni mrtvi. To znamená, že ekonomika se za určitou dobu vždy takovým způsobem promění, že v ní nezůstává nic stálého, žádná konstanta. Mozart ekonomické pravidlo vyvrací, protože on tou konstantou je.
Mozartova popularita v průběhu let příliš neochabovala. Přicházely sice nové styly a nové nástroje či úplně jiné pojetí hudby. Společnost se také značně měnila, stejně jako dějiny. Po smrti Mozarta se z něj stala určitá legenda, z níž − jak bylo zmíněno − do určité míry žila rodina, ale rozhodně koordinovaný výnosný podnik to nebyl. Mozart začal být postupně vnímán jako génius hudby a ta se líbila v průběhu celého 19. i 20. století. V kolektivním vědomí je například to, že Praha zažila během Mozartových návštěv a pobytů něco neobyčejného, co patří k nejsvětlejším okamžikům v uměleckých dějinách české metropole. Vždyť jak říkala i paní Butteauová po uvedení Dona Giovanniho v již citovaném F. L. Věkovi: „Ten pan Mozart vám všem popletl hlavy!“
Mozarta neuvrhla do zapomnění ani pařížská grand opéra, tedy velikášské efektní operní performance, neporazila jej ani opereta a Mozart zůstal na světových jevištích příjemnou alternativou i k muzikálům. Na náročnějších koncertních jevištích, která módě podléhají méně, jej nové formy nikdy nenahradily.
V průběhu let se z Mozartovy hudby stal i určitý společenský etalon, kdy bohatnoucí Evropa poptávala kulturní zážitky na úrovni, a to právě Mozart splňoval. Mozart navíc dokáže být příjemný a srozumitelný i posluchačům, kteří nejsou odborníky a neocení náročnější kusy. Ovšem kvalita vtělena do Mozartových děl svou invencí uspokojuje i školená ucha.
Výnosy pro Rakousko, Vídeň, Salzburg, pro Prahu nikoliv
Jak už bylo zmíněno výše, Praha Mozartovskou tradici téměř nevyužívá. Pražské muzeum hudby má kladívkový klavír, na nějž v roce 1787 Mozart hrál, téměř nic dalšího zde k mozartovské tradici nenajdete. Bez návštěvníků je i statek Duškových pod Bertramkou v obklíčení tunelů a mostů, byť oproti vídeňskému Mozartovu bytu skýtá i atraktivní zápletku v souvislosti s Josefínou Duškovou. Zato Rakousko, především díky svému hlavnímu městu, na hudbu vyloženě vsází.
S určitou nadsázkou význam hudby − ať opery či novějších operet − pro Vídeň popisuje hra Hospoda na mýtince od L. Smoljaka a Z. Svěráka: „Podaří-li se Čechům začátkem příštího roku před soudem v Haagu obhájit autorská práva jejich nově objeveného skladatele Cimrmana a vymoci se zpětnou platností proplacení všech ušlých tantiém za operety Veselá vdova, Hrabě Lucemburk, Vinobraní, (…), pak nutno očekávat značný pohyb na burze v důsledku hospodářského zhroucení Rakouska, jehož ekonomika se opírá především o výtěžek z operet.“ Reálně je ale hudba s Vídní spojena především díky tomu, že císaři sídlící ve Vídni pěstovali kulturu, a proto zde zakořenila. Vídeň, která byla původně koncipována jako metropole pro velkou monarchii s velkými kulturními sály, nakonec slouží jako hlavní město středně velkého státu a má to štěstí, že je vyhledávána jako turistický cíl, mimo jiné díky své „metropolitní kapacitě“ jako sídlo mezinárodních institucí, konferenční a diplomatická destinace. Takové publikum Mozartovi rozumí.
V každém případě byznysové využití Mozartova odkazu není škodlivé. Na mozartovské tradici lze jedině vydělat.
(Autor je ekonom a občasný spotřebitel kvalitní hudby.)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
