Yo-Yo Ma si hraje pro radost

Komorní recitál světového violoncellisty Yo-Yo My s klavíristkou Kathryn Stott se konal v neděli 27.dubna ve Španělském sále Pražského hradu jako donátorský večer ve prospěch Strun podzimu. Po slavnostním uvítání Marka Ebena se oba sólisté po jediném pohledu a vzájemném kývnutí toho večera pustili plnou parou do recitálu, který jel bez přestávky půldruhé hodiny. Byl to intimní, velice koncentrovaný a nesmírně zajímavý večer.Temperamentní vstup tvořila Italská suita Igora Stravinského, Yo-Yo Ma ji hrál s velkými rozmáchlými gesty smyčcem, s úsměvy do publika. Neobarokní hudba, vycházející z odkazu Pergolesiho, vznikla jako balet Pulcinella pro Ďagileva a měla premiéru v Paříži v dekoracích Pabla Picassa. Z komorní orchestrální suity z baletu ji pak pro cello s klavírem upravil Gregor Piatigorsky, americký violoncellista. Stravinského hudba se postupně začíná stále více dramatizovat (divoká arpeggia v Allegru alla breve, strojově rychlý spád Tarantelly) až posléze promluví řečí současnosti – těžkopádný Menuet s ironizujícími glissandy se dále narušuje a mění v synkopický  jazzující rytmus. I když se jedná o skladbu hodně náročnou, Yo-Yo Ma ji hrál s lehkostí a chutí, ani nepotřeboval sledovat hmatník. Pohledem jako by spíše hypnotizoval publikum, k němuž svou hudbou směřoval.Tři další skladby, hrané jako jeden set bez přerušování, nás uvedly do světa latinoamerických rytmů. Alma Brasileira (Choros č. 5) Heitora Villa-Lobose byla původně určena klavíru, ovšem jeho cyklus čtrnácti Choros se hrává v nejrůznějších nástrojových sestavách. Následovalo tango Oblivion ikony moderní argentinské hudby Astora Piazolly a populární Danca Negra Brazilce Mozarta Camargo Guarnieriho s prvky blues a africké hudby. Roztoužené Lobosovy kantilény v nádherných výškách a fantastickou náladu Piazolly vyzpívalo sólistovo cello úchvatným sladce rozechvělým tónem.

Yo-Yo Ma hrál na svůj vzácný nástroj Montagnana z Benátek z roku 1733. Ve strhujícím rytmu Danca Negra Yo-Yo Ma nevydržel klidně sedět a nadnášel se a mírně nadskakoval na židli. Občas celým cellem důrazně trhnul dopředu (snad po vzoru jazzových basistů?) proti publiku, když ukončil nějakou efektní frázi. Také klavír se rozezněl do velkorysých harmonií, uvolněných zvukových vln a dráždivých rytmů.Yo-Yo Ma se ovšem rozhodl rozšířit hranice cellového repertoáru ještě dál – nejen o předchozí úpravy populárních Latinoameričanů, ale i o klasiky. Na řadě byl Antonín Dvořák a slavné Čtyři romantické kusy pro housle a klavír, op. 75, nyní v nové cellové úpravě. Bylo zajímavé sledovat, jak Dvořákovy veleznámé melodie fungují v nižší poloze: velmi dobře vyzněla Cavatina i Capriccio i Romanza, vše hrané s noblesou. Nejvíce mi ale chyběl vysoký hlas houslí v jímavé Elegii, tam přece jen očekáváte ty dojemné zoufalé výkřiky houslí ve výškách.

Kde je Dvořák, hodí se i Brahms, a tak posledním velkým dílem tohoto večera, které si čínský cellista opět vypůjčil z houslového repertoáru, byla Brahmsova Sonáta č. 3 d moll pro housle a klavír. Náročné a hluboké dílo začíná filozofujícím a složitým Allegrem, velmi majestátně zahrál Adagio a s obrovským entuziasmem, energií a virtuozitou vypracoval dvě poslední věty Un poco presto a con sentimento a Presto agitato. Dvojhmaty, rychlé běhy, skoky a vysoké polohy – nic z toho nebylo překážkou jeho silnému výrazu, který dominoval nad vší technickou dokonalostí.Klavíristka Kathryn Stott hrála inspirovaně, odvážně, nekrčila se pod zvukem cella ani v jeho netišších pianissimech, ale zároveň nikdy nepřekrývala důležité momenty jeho hry. Oba seděli velmi blízko, téměř krok od sebe a jejich třiceti společnými lety vybroušená souhra nepotřebovala více.Myslím, že bylo potěšením poznat tuto novou vizi Brahmse, jakou bychom od cellisty nikdy nepoznali, nebýt inovátorství Yo-Yo My. Je to umělec, který si z univerza hudby prostě může brát vše, co má rád a co se mu líbí, a vždy má publiku co sdělit.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Jarní Gala pro Struny podzimu
Yo-Yo Ma (violoncello)
Kathryn Stott (klavír) 
27. dubna 2014 Španělský sál Pražského hradu

program:
Igor Stravinskij: Italská suita
Heitor Villa-Lobos: Alma Brasileira (Chôros č. 5)
Astor Piazzolla: Oblivion
M. Camargo Guarnieri: Dança Negra 
Antonín Dvořák: Čtyři romantické kusy pro housle a klavír, op. 75 (úprava pro violoncello a klavír)
Johannes Brahms: Sonáta pro housle a klavír č. 3 d moll, op. 108 (úprava pro violoncello a klavír)

www.strunypodzimu.cz

Foto Struny podzimu