Z autorské tvorby členů FOK vznikl zajímavý multižánrový koncert

slot gacor agen slot gacor link slot gacor link slot gacor slot pulsa situs slot gacor situs slot gacor gacor88 slot pulsa game slot slot gacor Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) Není patrně nic překvapujícího na tom, že doba covidová přeje kreativcům a v kulturně-umělecké sféře se to ukazuje čím dál tím víc. Mnohé aktivity, které fungovaly setrvačností, ustaly nebo byly okle&scaron;těny, ale samotný tvořivý duch vanout nepřestává. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK je toho příkladem. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) Ve FOKu se rozhodně do kouta zahnat nenechali. Už od loňského dubna vymý&scaron;lejí různé formy prezentace online (FOK ON, podcasty se členy orchestru, seriál Orchestr bez pódia apod.) a nápadům není konec – v pátek večer nabídli originální sestřih ze skladeb zkomponovaných členy orchestru a v jejich interpretaci, neobyčejně zajímavý pohled na hudební realitu současné doby (teď už nehledě na koronadiktát), v níž se stírají rozdíly mezi styly, žánry a &scaron;katulkami a prosazuje se životaschopnost hudby jako bytostné potřeby, prostředku komunikace, zdroje radosti, ventilu sdílitelných emocí. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) Sestřih dostal podobu komorního koncertu, který by se ov&scaron;em naživo takto sotva mohl uskutečnit, protože by to bylo, lapidárně řečeno, značně nerentabilní. Devět skladeb bylo "co pes, to jiná ves", každá v podání jiných interpretů. Osvícená foková dramaturgie z nich nicméně sestavila nádherně soudržný a formálně – s citem pro kontrast a barvu – proporční celek. Hned úvodní hornová fanfára Tomá&scaron;e Kirschnera byla příslibem, že u monitorů svých počítačů nejspí&scaron; prožijeme příjemný večer, navíc s hudbou, kterou jsme dosud patrně neměli možnost sly&scaron;et a v několika případech ani mít nebudeme, protože je spojena například s některým specializovaným festivalem (to je zrovna případ zmíněné fanfáry, ale také třeba dvou částí z Tří kusů pro hornové kvarteto od Daniely Valtové Kosinové) nebo s odvrácenou stranou hudebního života členů klasického orchestru. Tam patří skladba pro smyčcové trio Za pět minut dvanáct od Vladana Malinjaka, která byla na programu jako druhá, i po ní následující písně Daniely Valdové Kosinové – Modlitba a Pocta Janu Werichovi. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) Součástí běžného koncertního repertoáru se zřejmě nestane ani Koncert G dur pro hoboj a orchestr od Michala Nováka – ne proto, že by to nebyla dobrá hudba (naopak!), ale dramaturgům by asi dost zamotávala hlavu. Autor ji totiž zkomponoval v duchu barokních mistrů, čímž se nám vyjevil jako dal&scaron;í &bdquo;poslední žijící“ barokní skladatel po Franti&scaron;ku Xaveru Thurim, nicméně mimo hlavní proud a to je vždycky problém. Novákův Hobojový koncert zazněl v rámci streamu jako jediná z uvedených skladeb v premiéře, v hodinovém pásmu se mu dostalo pozice pomyslného zlatého řezu. Sólistka Liběna Séquardtová, jíž Michal Novák kompozici dedikoval, svůj part přednesla za doprovodu smyčcového kvarteta, kontrabasu a varhanního pozitivu. K akcentaci tektonického vrcholu celého pásma byli v&scaron;ichni v koncertním oblečení (ostatní účinkující přednesli příslu&scaron;né skladby v &bdquo;slu&scaron;ném civilu“). Po Obrazech pro marimbu, skladbě, jejímž autorem i interpretem byl David Řehoř, následovaly dvě skladby obloukem vracející výstavbu koncertního pásma tam, odkud vy&scaron;lo – Rondo Funk pro smyčcové kvarteto od Tomá&scaron;e Krejbicha a Bystřina pro hornové septeto od Tomá&scaron;e Kirschnera. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) Jednotícím prvkem koncertu bylo prostředí: k provedení v&scaron;ech skladeb při&scaron;li hudebníci na pódium kostela sv. &Scaron;imona a Judy, pro celkový záběr byla zvolena perspektiva s auditoriem v pozadí (tedy obráceně než jsme zvyklí), audiovizuální zpracování bylo svěřeno produkční společností Movie Factory a mělo &scaron;pičkové profesionální parametry. Každý z tvůrců vždy stručně svou skladbu uvedl, poté kompozice zazněla, &scaron;vy byly plynulé a přirozené. Netřeba &scaron;iroce rozvádět, že v&scaron;echny zařazené skladby zazněly v dokonalém ztvárnění – participovala celá hornová sekce orchestru, ze smyčcových sekcí Alexej Aslamas (housle), Vladan Malinjak (viola, v Krejbichově Rondu Funk housle), Tomá&scaron; Krejbich (viola), &Scaron;imon Marek (violoncello) a Petra Malí&scaron;ková (violoncello), v Novákově Hobojovém koncertu smyčcové kvarteto Jakub Marek (výborný!), Matěj Vlk, Jan Nykrýn a Petr Malí&scaron;ek a u kontrabasu autor skladby. Pohostinsky byli přizváni Zdeněk Klauda u varhanního pozitivu a zpěvačka Jarmila Kosinová. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) Detailní záběry umožňovaly bezprostředně vnímat energii, jíž hudba muzikanty nabíjí, ať jde o quasi barokní figurace v Novákově koncertu, vitální pulzaci hornových frází ve skladbách Tomá&scaron;e Kirschnera nebo na nonartificiálním břehu zakotvené skladby Vladana Malinjaka a Tomá&scaron;e Krejbicha. V&scaron;echnu tuto hudbu je očividně radost hrát, nejednou z ní jako koření probleskla i schopnost improvizace – arciže zde velmi držená na uzdě, v&scaron;echny skladby na mne působily jako zápisem fixované nebo fixovatelné, ale několik jich interpreti provedli zpaměti a obohatili je o prožitek napojení na přítomný okamžik – vitalitou v Malinjakově Triu, introspekcí v Řehořových Obrazech. Součástí této skladby byly ve finálním režijním sestřihu fotografie obrazů, které autorovi poskytly inspiraci, s podobným doplněním byla koncipována i Pocta Janu Werichovi. Písně Daniely Valdové Kosinové mne upoutaly formální čistotou zpracované emoce – jako rozhlasové redaktorce se mi setrvale těžko vybírají k poslechu vokální vážnohudební skladby od 19. století vý&scaron; tak, aby nepůsobily pateticky, trapně, chtěně, nudně (výjimkou jsou – některá – zpracování lidových písní), se zařazením těchto dvou Danieliných písní bych váhat nemusela. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) V&scaron;echno – skoro – byla hudba, která se nejen dobře hraje, ale i dobře poslouchá, a o to, myslím, jde. Do hloubi nitra mne uspokojilo vědomí jakéhosi návratu, kontinuity nebo připomínky časů, kdy hudebníci různých dvorních a zámeckých orchestrů dosti často zároveň i hudbu skládali, vnímali ve&scaron;kerou hudební realitu kolem sebe a &bdquo;nesli“ hudebního ducha doby. Tenkrát by se hudba, kterou hráli, neoznačila jako vážná/artificiální tak, jak ji prezentujeme dnes. Byla to u&scaron;lechtilá zábava. Dnes na vážnohudebních pódiích sice tento přístup nedominuje, ale to neznamená, že se vytratil. Muzicírování žije a to je určitě skvělé. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Když FOK komponuje (foto FOK) slot gacor slot online situs slot gacor slot gacor

Mohlo by vás zajímat