Z Brna přes Paříž do Londýna. Příběh českého dirigenta a skladatele, který by vydal na román

  1. 1
  2. 2

20. července 1910 se v hanáckém Přerově narodil muž, jehož životní a umělecký osud v mnohém odráží dokonale složité peripetie, kterými procházela Evropa ve dvacátém století. Pocházel ze vzdělané a uměnímilovné židovské rodiny. Jeho otec byl lékař, matka, vídeňská rodačka byla sama talentovaná zpěvačka. Podle ústní rodinné tradice prý údajně zpívala Mozarta pod taktovkou Gustava Mahlera. Z rodinných důvodů se však vzdala umělecké kariéry a vystupovala pouze na příležitostných koncertech. Matčin bratr byl operetní skladatel Leo Ascher, ve světě lehké múzy se ale proslavil především matčin bratranec, olomoucký rodák Leo Fall, autor populárních děl takzvané „stříbrné“ éry vídeňské operety jako jsou Dolarové princezny či Rozvedená paní.

Hudbě se Vilém Tauský věnoval od dětství, nejprve u přerovského varhaníka Beníška, v Olomouci navštěvoval lekce hry na klavír u Flory Herzové a Angely Drechslerové, velký vliv na něj měly i návštěvy u strýce Leo Falla.Rodiče naplánovali svému synovi právnickou kariéru, ale nakonec bylo všechno jinak a Tauský se stal v roce 1927 posluchačem brněnské Konzervatoře. Zde ještě zažil Leoše Janáčka, studoval skladbu u profesora Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. Skladbu absolvoval Sinfoniettou pro orchestr, za kterou obdržel státní cenu a ve studiích skladby pokračoval na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Josefa Suka.

Už během svých studií působil jako korepetitor v Zemském divadle, do něhož byl v roce 1933 angažován. Nadále působil jako korepetitor a souběžně mu byly svěřovány dirigentské úkoly v operetě a baletu. Jako korepetitor připravoval sólisty pro většinu operních inscenací ve třicátých letech, která patřila v historii brněnské opery k nejúspěšnějším. Vzhledem k jeho důkladné znalosti partitury a jeho pohotovosti se stávalo, že narychlo převzal dirigování představení a tohoto úkolu se úspěšně zhostil.

Svůj vztah k operetnímu žánru prokázal v mnoha operetních inscenacích, které v té době dirigoval, například tehdy velmi úspěšné pokusy o původní operetní díla z autorské dílny Jaromír Weinberger – Bohumír Polách – Jiří Žalman (což byl pseudonym Františka Kožíka) Na růžích ustláno a Apropó, co dělá Andula. V baletu dirigoval velmi úspěšné představení Zlatá symfonie na hudbu Petra Iljiče Čajkovského, Pavoučí hostinu Alberta Russela anebo Novákovu Signorinu Gioventù. Při baletním uvedení inscenace Svatby Igora Stravinského byl spolu s Václavem Kaprálem, Jaroslavem Kvapilem a Ludvíkem Kunderou jedním z kvarteta klavíristů, jež partitura předpisuje, kteří při představení účinkovali. Pro potřeby baletního souboru zinstrumentoval Chopinovy Sylfidy.

Podílel se jako autor scénické hudby či dirigent na řadě úspěšných činoherních inscenací té doby, jako byly například Ibsenův Císač a galilejský, Strindbergův Nejpravdivější sen či Zmoudření dona Quijota Viktora Dyka. Dirigoval rovněž inscenaci Zeyerova a Sukova Radúze a Mahuleny a scénický melodram téže autorské dvojice Pod jabloní.

Postupně začíná být pověřován nastudováním a dirigováním operních inscenací (Ostrčilovo Poupě, československá premiéra opery Klíčník Vaňka Nikolaje Čerepnina a Thomasova Mignon. Pro Sachsovo nastudování Janáčkových Výletů páně Broučkových zrevidoval skladatelovu partituru. A souběžně se věnoval i kompoziční činnosti (Dětské říkánky na slova lidové poezie a Fantazie pro orchestr).

Úspěšný umělecký start Viléma Tauského je přerušen v roce 1939. Díky řediteli brněnského divadla Václavu Jiřikovskému (později umučenému nacisty) byl Tauský vyslán do Paříže, aby tam přivezl kostýmy pro nastudování Její pastorkyně, která se v té době měla v Paříži uvádět. K inscenaci sice nedošlo, ale Vilém Tauský se už z Francie nevrátil, čímž si zachránil svůj život. Vstoupil do jednotek československé armády ve Francii, kterým dedikoval Bohuslav Martinů svou Polní mši, již napsal v posledních měsících roku 1939. Po kapitulaci Francie se Tauskému podařilo přepravit se do Anglie, kde dále působil v armádních jednotkách. Po leteckém náletu na město Coventry, k němuž došlo ve dnech 14. a 15. listopadu 1940 zkomponoval meditaci pro smyčcový orchestr nazvanou Coventry.Vilém Tauský jako příslušník československé vojenské jednotky byl vyslán do zničeného města. Sám o tom napsal ve svých vzpomínkách: „…žádné Coventry už neexistovalo. Jediné, co zůstalo, byla věž staré katedrály, která se tyčila na pozadí noční oblohy. Mezi mrtvými těly a ohněm, pouze tato věž se zdála být symbolem naděje.“ Do konce války řídil Český armádní sbor v Anglii a během války dirigoval například v Liverpoolu Smetanovu Mou vlast.

Za své válečné zásluhy byl několikrát vyznamenán. I když mu byl udělen i Československý válečný kříž vyznamenání i v jeho rodné vlasti, usadil se natrvalo v Anglii. Je dost pravděpodobné, že tím unikl perzekucím, které by ho možná čekaly, jako tak mnoho jeho spolubojovníků doma.

Ve Velké Britanii se oženil a teprve tam mohl rozvinout svou všestrannou a mnohovrstevnatou uměleckou činnost, v níž vždy a všude velice prosazoval českou hudbu. Výrazně se prosadil jako operní dirigent, v letech 1945–1949 působil jako hudební ředitel tehdy velice úspěšné Carl Rosa Opera Company. V letech 1951–1956 byl šéfdirigentem ve Welsh National Opera, mnohokráte dirigoval představení na obou tehdejších londýnských operních scénách, v Covent Garden a v Sadler´s Wells. Dirigoval řadu operních novinek britských autorů (Lennon Berkeley, Malcom Williamson a další) a kritika mu připisuje právem velké zásluhy o zvýšení prestiže opery v Británii v poválečném období.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat