Z Cardiffu do Brna přivezli silnou operní výpověď Janáčkova díla

  1. 1
  2. 2
Na festival Janáček Brno 2022 přivezla svou novou inscenaci Welsh National Opera z Cardiffu. Ta má od časů Sira Charlese Mackerrase svou tradici v provozování Janáčkových oper a v Brně se představila výborně.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Svou divadelní hru Věc Makropulos označil Karel Čapek jako komedii, ale nebyla to komediálnost, co oslovilo Leoše Janáčka natolik, že žádal o svolení k zhudebnění. Napoprvé je nedostal, teprve druhá žádost a dramatikovo ujasnění autorských práv rozhodlo: „Čekal jsem na svého zástupce, který byl na cestách a bez něhož jsem nechtěl nic podnikat. Tedy myslím, že americký agent (majitel světových práv) nemůže činiti námitek proti zhudebněni v jazyku českém. Je Vám tudíž volno užíti mého kusu k zhudebnění. A poněvadž sám bych se naprosto nedostal k nějakému přepracování, nebo úpravě, dávám Vám právo upraviti si můj text, jak budete potřebovati. Rád bych Vám dal k zhudebnění něco lepšího, než zrovna tenhle kus. Ale táhne-li Vás to k němu, jistě z toho něco velikého uděláte, a já Vám k tomu z celého srdce a co nejvřeleji přeju hodě štěstí…P.S. Podmínky račte dohodnout s mým zástupcem, ing. Fr. Kohlem.“

V tom čase hledání syžetu osmé opery doporučil Janáčovi Max Brod drama Dítě F. X. Šaldy. Skladatel se rozhodoval o letní dovolené na Štrbském plese v roce 1923. Text estétského spisovatele jej nezaujal – „To není živelné, to je strojené.“ Fascinovalo jej Čapkovo drama a porozumění mu rozhodně nedělala příbuznost dnů, sám totiž právě navštěvoval advokátní kanceláře pro vyřešení sporu, který nastolila vdova po Karlu Kovařovicovi o autorská práva doplňků v Její Pastorkyni. Janáček našel hledanou živelnost a inspirační tah opět v ženě, zde třistasedmatřicetileté krasavici Emilii Makropulos.

Své dceři narozené v roce 1585 dal otec, dvorní lékař císaře Rudolfa II., vypít na zkoušku elixír života. Lektvar fungoval a nyní, v roce 1922 tato pozoruhodná žena přichází do Prahy, aby vzácný, tajný recept znova získala. Janáček neuvěřitelně napínavě, emotivně a sdělně rozehrává a rozeznívá všechny detaily jejího jednání, všechna dvoření, jímž je operní diva vystavena. Se svou hrdinkou jako vždy naplno, empaticky žije: „Chytlo mne to. Víte, to hrozné, ono citové člověka, které nikdy nebude mít konce. Neštěstí holé. Nic nechce, nic nečeká. Z toho musí něco být. Třetí dějství, na tom si zakládám: ten spád, ten sráz! To jsem cítil, to jsem chtěl! Dělal jsem to asi rok. Chodil jsem s tím, napřemýšlel se – ale pak se psalo! – jako stroj!“, svěřil v interview pro Literární svět. Dokončení hlásil pak paní Kamile Stösslové: „S Věcí Makropulos jsem hotov! Ubohá třistaletá krasavice! Lidé ji měli za zlodějku, lhářku, za necitné zvíře. Bestii, kanálií jí nadávali, škrtit ji chtěli – a její vina? Že dlouho musela žít. Lítost jsem s ní měl.“

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Premiéra opery byla hned několik měsíců po dokončení v prosinci 1926 v Brně, v rukou Janáčkova obdivovatele a propagátora Františka Neumanna. Janáček byl už persona grata, právě v lednu ve foyeru brněnského Národního divadla byla slavnostně odhalena skladatelova busta, dílo sochaře Jana Štursy. Premiérový úspěch Věci Makropulos byl obrovský – u publika, u recenzentů.

Na festivalu Janáček Brno 2022 jsme byli svědky nové inscenace Věci Makropulos v podání Welsh National Opera z Cardiffu. Režijní angažmá režisérky Olivie Fuks jdou napříč Evropou, světem. Její afinita k české operní tvorbě je zřejmá, za Dvořákovu Rusalku v Sydney Opera House obdržela australskou prestižní cenu Helpmann Awards i Green Room Awards za nejlepší režii 2008. V repertoáru má Janáčka hojně, Osud a Šárku, pro Longborough Festival Opera nastudovala Příhody Lišky Bystroušky, pro oblíbenou londýnskou scénu Opera Holland Park v roce 2018 Káťu Kabanovou.

Fuks rozehrála Věc Makropulos v žádané realitě, takřka detektivní odkrývání života podivuhodné ženy, která svou identitu nikterak netají – Elina Makropulos, Ellian Mac Gregor, Eugenia Montez, Jekatěrina Myškina, Elsa Müller. Režisérka dala všem jedenácti postavám opery (mužský sbor je za scénou) zřetelný charakteristický pohyb, gesta, výraz, hrají a zpívají naplno v dikci dohadů, otázek, pátrání a hádek a nejeden dialog má hrot až komediální.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Scéna Nicoly Turner je realistická s prvky iluze, už v předehře má projekci Sama Sharplese, velký ciferník, nedopočitatelný čas Emiliina života, projekci ženské postavy, z níž prozařuje i kostra, sepjaté ruce, lidské oko, kaligrafická inkoustová písmena E. M. Divák nápovědu domýšlí. Prostor scény a plynutí děje ozvláštňují průhledné závěsy. Když v prvém jednání vstupuje Elina Makropulos do advokátní kanceláře, sloupy listin sjedou ze stropu a jasně napoví, kolik času a práce takový stoletý právnický proces generuje a zanechá. Ve druhém jednání podlahu pokrývá halda květů rudých růží, ve kterých se všichni brodí. Třetímu jednání vévodí Emiliina ložnice v bílém s velkou manželskou postelí, hodinami v záhlaví, závěsy, kufry s iniciálami E. M.

Emilia Marty je zcela originální dramatická postava a snad každá sopranistka, která ji kdy ztvárnila, ji řadí mezi své nejmilejší role. S Welsh National Opera přijela Španělka Ángeles Blancas Gulín. Její curriculum je mimořádně plné nejzvučnějších jmen dirigentů, operních domů a zajímavých rolí, včetně Janáčkovy Emilie Marty a Kostelničky. Obě předvedla už před lety v gesci režiséra Roberta Carsena, s ním nastudovala dřív i Dvořákovu Rusalku v Turíně. Emilii zpívala prvně v roce 2013 v benátském La Fenice. Zajisté přijet zpívat do Janáčkova města je umělcům zadostiučinění.

Ángeles Blancas Gulín je Emilia resolutní, živelná až brutální, bez zábran, suverénně panovačná. Vypjaté pasáže výšek měly sice drobné šrámy, ale její energicky zjitřený projev nepozbyl na působivosti. Emiliiny žádosti a reakce dávají možnost břitkým odezvám všech, kdo se s ní postupně setkávají, Albert Gregor se okamžitě bezhlavě a nekontrolovaně zamiluje.

Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)
Leoš Janáček: Věc Makropulos – Welsh National Opera (zdroj festival Janáček Brno)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments