Lék z pozůstalosti Antonína Dvořáka, který byl podle štítku na krabičce připraven 17. dubna 1904 v Lékárně U Modrého lva v pražské Vodičkově ulici, dosud analyzován nebyl. „Kromě studia skladatelovy tvorby je pro nás samozřejmě důležité poznat i jeho život a dobu. A právě životu a tvorbě nejen Antonína Dvořáka se věnuje i připravovaná výstava Slavní skladatelé, která bude k vidění na podzim letošního roku v historické budově Národního muzea,“ uvedl ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Podle ředitelky SÚKL Ireny Storové šlo o netradiční úkol a mohlo se stát, že se látku obsaženou v bílých krystalech v krabičce nepodaří rozpoznat. Ústav k identifikaci látky použil Ramanův mikroskop, který vzorek ozařuje intenzivním monochromatickým světlem, jehož část každá látka rozptyluje svým charakteristickým způsobem. Lék z Dvořákovy pozůstalosti takto odborníci identifikovali jako hexamethylentetramin (jinak také methenamin nebo urotropin). Tato organická sloučenina se v minulosti používala právě k léčbě infekcí močových cest.
Vedle potvrzení hypotézy o skladatelových zdravotních potížích těsně před jeho náhlou smrtí, analýza léku také dokumentuje dobový způsob léčby. Urotropin se v kyselém prostředí rozkládá za vzniku amoniaku a formaldehydu, který působí baktericidně. Do zdravotnické praxe se dostal necelých pět let před Dvořákovou smrtí. Urotropin měl však i vedlejší účinky, nejčastěji podráždění močového měchýře často spojené s krvácením do moče, řekl přednosta Urologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové Miloš Broďák.
Dvořákovo onemocnění močového měchýře před jeho smrtí zmiňují například vzpomínky jeho syna Otakara. „…otec se rozstonal, ač po celý život se onemocnění statečně vyhýbal. Byla to zlá nemoc. Zprvu šlo o onemocnění močového měchýře. V Žitné ulici v Praze v domě naproti nám bydlil prof. Hnátek. Ten třikráte denně odebíral otci uměle moč,“ cituje ze vzpomínek Národní muzeum.
Podle Broďáka šlo při lékařských návštěvách nejpravděpodobněji o cévkování potřebné kvůli zvětšené prostatě. „Pacient se patrně nemohl sám vymočit a měl přeplněný močový měchýř,“ řekl lékař. Zbytnění žlázy předstojné, tedy prostaty, je na Dvořákově úmrtním listu uvedeno jako jedna z příčin smrti.
Dvořák zemřel oficiálně na mozkovou mrtvici, podle poznatků moderní medicíny byla však příčinou smrti spíše plicní embolie po dlouhodobém klidu na lůžku, uvedlo Národní muzeum. K ledvinové kolice, kvůli které musel dokonce v březnu 1904 opustit divadlo při premiéře svého posledního díla – opery Armida, se mezi Dvořákovy obtíže před jeho smrtí přidaly nachlazení, zánět močových cest a chřipka.
Krabička s lékem je součástí sbírek Muzea Antonína Dvořáka. Tvoří je asi 9000 předmětů, vedle Dvořákových rukopisů, korespondence a dalších vzácných dokumentů právě také skladatelovy osobní předměty.
