Operní panorama Heleny Havlíkové (280)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Úplně jiný Sen ve Znojmě; Letní slavnosti staré hudby začaly meditací

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen – Štefan Kocán (foto Petr Vokurek)

Úplně jiný Sen ve Znojmě
Hudební festival Znojmo
se zabydlel mezi prázdninovými hudebními produkcemi jako příležitost zažít kulturní událost obohacenou o vnímání více smysly než obvykle. Jak naznačuje už podtitul – festival jako víno – pod vedením Jiřího Ludvíka nabízí nejen neotřelou hudební dramaturgii a vysokou úroveň koncertů, ale v souladu s geniem loci poskytuje i možnost ochutnat produkty místního vinařství, gastronomie i svérázu zdejšího životního stylu a krajiny.

Specialitou znojemského festivalu jsou původní hudebně-dramatické inscenace. I když během dosavadních šestnácti produkcí žánrově převažuje opera (Haydnův Svět na měsíci, Myslivečkův Montezuma, Rameauova Platée nebo Mozartův Don Giovanni), zajímavě se objevovaly i jiné žánry. U nás mimořádné bylo například nastudování Královny víl Henryho Purcella, ovšem nikoli pouze hudebních čísel, jak bývá běžné, ale kompletní semi-opery specifického žánru anglického hudebního divadla s kombinací činohry prokládané operními vsuvkami, které dějově nesouvisejí. Scénickou podobu a špičkové obsazení dostalo loni ve Znojmě také oratorium Georga Friedricha Händela Saul, už dříve Telemannovo oratorium Daniel v jámě lvové, kantáty Heinricha Schütze (Příběh o Kristu) nebo velká moteta a baletní komedie Jeana-Baptisty Lullyho (Král Slunce).

Tradici původních produkcí hudebního divadla se podařilo zachovat i v tom mimořádném roce stiženém koronavirovými restrikcemi, kdy většina festivalů měnila své plány. Na znojemském programu zůstalo nastudování operní pantomimy Michaela Haydna Der Traum / Sen. Festival tak představil publiku nejen mladšího bratra mnohem slavnějšího Josepha Haydna, jehož dílo se v posledních letech u nás skoro vůbec nehraje, ale hlavně v našich podmínkách novodobě připomněl barokní podobu žánru pantomimy s hudbou.

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen (foto Petr Vokurek)

Operní pantomima kombinuje pohybové výstupy, hudební čísla – instrumentální i vokální a mluvené slovo. Takhle ji pěstovaly v druhé polovině 18. století mnišské řády, které s oblibou využívaly divadelní formy jako efektivní součást výuky náboženství nejen prostřednictvím dramatizace biblických témat, alegorií či moralit, ale i jako součást výuky rétoriky. A mnohé církevní řády, zejména jezuité, benediktýni či piaristé pak jako součást posilování zbožnosti prezentovaly tato představení i veřejnosti. Vedle vážných školských her v latině se ovšem v klášterech pro zábavu hrály i komické kusy. K takovému účelu vznikl právě Haydnův Sen, ale třeba i v našem prostředí Opera o komínku Karla Loose, kterou v nastudování souboru Musica Florea letos 16. července uvedl soubor Musica Florea – viz 279. Operní panorama.

Johann Michael Haydn (1737-1806), o pět let mladší bratr slavnějšího Josepha Haydna, prošel podobně jako většina hudebníků období pozdního baroka a klasicismu podobnou kariérou, která začínala v chlapeckém věku zpěvem v chrámových sborech a pokračovala dvorskou službou hudebníka. V případě Michaela Haydna šlo o kantorát vídeňského svatoštěpánského dómu, kde o jeho vzdělávání vedle Johanna Josepha Fuxe pečoval i bratr Joseph, pak působil jako biskupský kapelník ve Velkém Varadíně v tehdejších Uhrách, než na více než čtyřicet let zakotvil v kapele salcburského knížecího arcibiskupství jako sbormistr, pak i kapelník a varhaník. Jeho kolegou byl Leopold Mozart a později i jeho syn Wolfgang. I když Leopold zakazoval svému synovi se s Michaelem Haydnem kvůli jeho pověsti alkoholika stýkat, Haydnovy hudby si Wolfgang cenil. Haydnovou zaměstnaneckou pozicí byla dána i jeho tvorba: je autorem především chrámových kompozic (mší, rekviem, graduále, ofertorií, antifon, oratorií), ale i symfonií, instrumentálních koncertů, kantát, serenád, divertiment, kasací, písní, komorních skladeb a jevištních děl – hlavně singspielů, pastorálních her ale i baletů.

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen – Arnošt Goldflam (foto Petr Vokurek)

Der Traum / Sen (Pantomime in zwei Akten, MH 84, Perger 133) má podobu hudební pantomimy o dvou dějstvích pro orchestr, vypravěče a tři sólisty. Po úvodní svižné Entradě se vstupy textového scénáře střídají s dvacítkou stručných hudebních čísel – pochody, tanci a „scénickou hudbou“, která graduje závěrečným Ballo finale. S opulentní barokní scénickou výpravou plnou proměn, kouzel a překvapení byl Der Traum uvedený po truchlohře o pěti dějstvích Pietas in hostem v roce 1767 v divadle salcburské benediktýnské univerzity v předvečer narozenin arcibiskupa Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu. Jak v programové brožuře ke znojemské inscenaci zasvěceně připomíná Pavel Sýkora, arcibiskup dal pro ten večer – nevděčně – přednost Goldoniho komedii La Locandiera, kterou uváděla v salcburském dvorním divadle italská divadelní společnost.

Na to, že autorem scénáře je benediktýnský mnich a profesor rétoriky Florian Reichssiegel, je děj pořádně ztřeštěný. Harlekýn promění Pierota, Scaramuše a Doktora v duchy, scénu v polorozbořený zámek, ze kterého se vyvalí koule a na ní Smrt. Vzápětí se ze zámku stane město a výstup Smrti se sopranistkou začíná až hororově: Královna je odsouzená k smrti, a když jí kat setne hlavu, objeví se malá princeznička, která se sice zpočátku s „věrolomným“ popravčím pohádá, ale pak se do něj zamiluje. Scénář vychází z komedie dell’arte s bláznivými honičkami, naschvály, řetězci nedorozumění a dalšími groteskními skeči typických postav italské komedie i Harlekýnovy vídeňské varianty sprostého tlučhuby a nešiky Hanswursta. Do tohoto balábile autoři včlenili i pěvecká čísla s kontrasty parodie na operu seria, na dobově oblíbené turecké scény nebo na vznešenou antickou mytologii a barokní moralitu o nestálosti tohoto světa.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments