Zabíjí operu její promítání v kinech?

John Berry, umělecký ředitel Anglické národního opery (ENO) se zlobí. Tvrdí, že opera ničí a poškozuje sama sebe – a to hlavně tím, že „živá“ představení jsou promítána jako live přenosy v kinech. V nedávném rozhovoru pro anglický deník Telegraf  Berry řekl, že rostoucí trend otevírání opery a divadla masám v podobě promítání v kinech je špatný. „Pokud se opera v kině stává hlavní událostí sezóny, namísto toho aby jí byla živá práce umělců na jevišti, je to krok špatným směrem“, nechal se slyšet druhého britského operního domu. „Posedlost uvádění operních představení v kinech odvádí pozornost od živé kultury, degraduje práci umělců a hlavně podsouvá divákům pocit, že opera není živé umění“, dodal Berry. Ovšem ne všichni britští šéfové významnějších kulturních institucí takový názor společně s Berrym sdílejí: „Projekce opery v kině může být prvním krokem k ní,“ míní David Pickard, stojící v čele festivalu v Glyndebourne. „Glyndebourne hraje každoročně prakticky jen v krátkém časovém úseku a poptávka publika je tak vysoká, že ji nemůžeme uspokojit ani v nejmenším“, zdůvodňuje Pickard svůj pohled na věc. Tony Hall, šéf Covent Garden, zase připomíná, že projekty přenosů jsou velkou pracovní příležitostí pro mnoho lidí a přinášejí operu a balet i k těm, kteří by do divadla nikdy nepřišli. „Souhlasím s tím, že je pro lidi mnohem lepší přijít do hlediště a zažít inscenaci na vlastní kůži. Ale proč v době digitální techniky znemožnit těm, kteří z jakýchkoli důvodů do divadla přijít nemohou, inscenaci vidět právě s pomocí techniky? Ne každý si může dovolit přijet do Londýna sledovat balet nebo operu živě.“Koncept živých přenosů operních představení v kinech započala a velmi agresivně propaguje newyorská Metropolitní opera, která přitom tvrdí, že jde o projekt ve svém výsledku ziskový.Nicméně objevila se konkurence, a to konečně i u nás. S přenosy mimo jiné právě z Londýna, ale taky z Paříže či La Scaly teď přišlo pražské Bio Oko, které jejich zprostředkování nabízí i kinům v regionech. Tuhle alternativu k přenosům z Met řada diváků i hudebních publicistů vítá, často totiž jde o produkce přinejmenším stejně kvalitní, ne-li kvalitnější, než ty z Met. Jenže: zatímco třeba právě v Londýně mají diváci na výběr buď mezi operou v kině anebo tou v autentickém špičkovém provedení třeba v Covent Garden, u nás to je s úrovní toho, co operní soubory nabízejí, přece jen poněkud jiné, že… Jaký tedy názor platí u nás? Máme být za operu v kinech rádi? Anebo se máme přidat k řediteli Anglické národní opery a jeho výroku, že opera v kinech tu živou zabíjí? Co myslíte? 

Související články


Reakcí (6) “Zabíjí operu její promítání v kinech?

  1. Pre mňa je premietanie opery v kine rozhodne veľké pozitívum.Kto z nás má v dnešnej dobe čas a prostriedky zájsť si do Londýna alebo do New Yorku na operu? Prostredníctvom HD prenosov máme možnosť vidieť prekrásne predstavenia, ktoré by sme inak nikdy nevideli. Iste, nie je to ako živé predstavenie v opere, ale je to aj tak rozhodne zážitok. Ja HD prenosy navštevujem často, a som nadšená. Z mojej skúsenosti môžem povedať, že ľudia, ktorí HD prenosy navštevujú, operu milujú a chodia aj na „živé“ predstavenia do svojich oblastných alebo iných opier. Nie je to náhražka za živé predstavenie. Je to akési spestrenie, oživenie, je to možnosť vidieť niečo nové. A k zamysleniu by som len dodala :Ak si má niekedy človek vybrať, či pôjde na operu do najbližšieho mesta, kde je častokrát spevácke obsadenie veľmi povážlivé, je vidno, že speváci sa často s úlohami niekedy doslova trápia, réžia je tak moderná, že človek celý čas namiesto užívania si príbehu rozmýšľa, čo tých chcel dotyčný pán alebo pani režisérka povedať, alebo si má vybrať za tú istú sumu lístok na HD prestavenie kde spievajú špičkoví svetoví speváci, a réžia je taká krásna, že človeka vtiahne do príbehu doslova za 5 minút…tak potom častokrát nie je o čom rozmýšľať :)

  2. Celá věc je komplikovaná a má více rovin, jako všechno na světě. Nelze jednoduše říct, že promítání v kinech je špatné nebo dobré, že kino přináší operu masám, které by do divadla nikdy nepřišly a pod…

    Všechno má svá pro a proti. A tak je nutno přistupovat i k promítání opery v kinech. S jistými předpoklady. Především: operní představení přenášená jako live z divadel jsou dělaná pro divadlo. Tudíž v kině vypadají zcela odlišně od toho, jak vypadají v divadle (toto je premisa, se kterou do kina musíte chodit a platí na 100%). Takže to, co vypadá v kině obludně veliké, nevzhledné (a týká se to třeba i líčení a postav protagonistů), může být v divadle skvělé. Pak záleží na režii takového přenosu: Příliš mnoho umění vneseného do kamery a režie přenosu, udělá většinou víc škody než užitku, protože přinese různé pohyblivé a jiné detailní záběry podle vkusu režiséra přenosu a lidové tvořivosti kamaramanů jaksi navíc, nad rámec režie divadelní, která má být tím nosným. Tím přenos taky neodpovídá zážitku z divadla a může to velmi ovlivnit názor publika na inscenaci.

    Často se mi stává, že vidím inscenaci jak v divadle živě, tak v kině. A skoro na sto procent platí, že inscenace, která vypadá v kině jako nic moc, je ve skutečnosti v divadle dobrá či skvělá, chcete-li, a naopak. Inscenace v divadle šedivá, může být v kině díky režii kinopřenosu skvostná.

    V čem ale vidím hlavní problém v této oblasti je především fakt, že diváci v kinech nejsou ti samí diváci, kteří pravidelně navštěvují divadla. Jistě z menší části se překrývají, ale to je jen menší část opravdových operních nadšenců. Většina kinodiváků jde do kina, stejně jako by šla do kina na nějaký běžný komerční film, ale do divadla nezačně kvůli tomu, že viděli jednou nebo dvakrát operu v kině, na operu chodit. A tak to hlavní, čím profanují (hlavně P. Gelb) přenosy, a sice že pomáhají nalézt masám cestu k opeře myslím vůbec neplatí.

    Další věcí je podle mého názoru to, co se děje okolo přenosů u nás díky hudebním publicistům. Prakticky všichni píší jak do denního tisku, tak na obdobné odborně zaměřené weby jako je tento, či třeba do Harmonie, rádoby vrcholně odborné rozklady a posudky přenosů. Všichni se zabývají pěvci a jejich výkony (amplifikované a technicky modulované hlasy), divadelní režií a jejím hodnocením (přitom v divadle skutečné představení vůbec neviděli). Až na výjimky (třeba V. Dvořák, zde na tomhle webu) nikdo z nich nehodnotí přenos, ale divadelní operní inscenaci. To je podle mne chyba. Vidím-li přenos, hodnotím přenos, vidím-li obé (tedy divadlo i kino), mohu porovnat (zde třeba přenosu Ringu z La Scaly, kde bylo jasně znát, že recenzentka, která byla jen v kině a představení neviděla, psala pak nesmyslná hodnocení na inscenaci, přestože její divadelní podoba byla zcela jiná, než vyznělo promítáním v kině). To mě přijde asi nejnebezpečnější. Přes publicisty činit z přenosů jakousi modlu a odborně je hodnotit v souladu s tím, jak hodnotíme reálná divadlení představení. To je silně pomýlené a přispívá to zejména k tomu, že veřejnost si myslí, že jít do kina na operu stačí a nahradí to divadlo. NESTAČÍ a NENAHRADÍ vážení píšící a tím lid obecný matoucí hudební publicisté.

  3. Pro mne jsou přenosy opery do kin velice zajímavé, byť nenavštěvuji všechny. Rozhodně se např. nevydám na přenos staré inscenace Otella nebo Aidy z MET, které jsou dostupné na DVD. Uvědomuji si, že inscenace je tvořená pro divadlo a ne pro film a tedy ne každá filmová verze inscenace jasně o té které inscenaci vypovídá. Už vůbec podle filmového přenosu nehodnotím zpěváky, protože mikrofon jim může pomoci i uškodit. Opera v kině je pouze informativní, byť někdy velice dobrý zážitek.
    Ale živému představení v divadle se nic nevyrovná, byť by to bylo v Opavě (kde mimochodem se dělá dobrá opera) nebo v jakémkoli malém divadle. Ten živý kontakt diváka s umělci je naprosto nenahraditelný!

  4. A ještě jedna poznámka: přenosy operních představení se u nás promítají i ve městech, kde opera se nehraje, což je myslím pro lidi, kteří tam mají rádi operu, velice přínosné a nenahraditelné. Byť, znovu opakuji, i v Žatci by měli mít diváci větší radost z hostování ústecké opery, než z přenosu z MET, jakkoli se jedná o naprosto neporovnatelné katogorie operních divadel.

  5. Operu v žádném případě nezabíjí forma, ale vždy jen kvalita samotných inscenací, ať už se jedná o divadelní sál, kino či domácí přehrávač optických disků. Měli bychom být vděčni za záznamy kvalitních interpretacích z dob minulých i současných, které se již nedají zopakovat „na živo“.

Napsat komentář

Reklama