Z archivu: Pět brněnských let Daniela Dvořáka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pokud Daniel Dvořák bude chtít pokračovat v čele brněnského Národního divadla, bude muset projít sítem výběrového řízení, které se ve středu rozhodli vyhlásit brněnští radní. Zastupitelé si od tohoto svého rozhodnutí slibují hlavně to, že do konkurzu se přihlásí více zájemců s bohatými zkušenostmi a renomé, a oni tak bude mít jistotu, že vybrali toho nejlepšího a že první brněnská scéna bude v těch nejlepších rukou.Osmapadesátiletý Daniel Dvořák coby ředitel Národního divadla v Brně začíná již svoji šestou sezonu, když si za dobu svého působení na tomto postě postavil proti sobě řadu kritiků. Jejich výtky se týkaly především hospodaření divadla, kde ovšem zatím každá z kontrol dopadla pro Dvořáka v zásadě dobře, další výhrady pak Dvořákovi odpůrci směřovali k jeho personální politice: rozpaky před rokem provázely příchod nové šéfky opery, k výměně před pár týdny došlo na postu šéfdirigenta, napjatá atmosféra panovala před prázdninami v baletu, už zkraje roku musel odejít šéf činohry.

Jak si Daniel Dvořák coby ředitel brněnského Národního divadla doposud vedl? Je mužem na svém místě? Je tou nejlepší volbou? Jaké jsou jeho šance na jeho potvrzení ve funkci, pokud se o ni rozhodne znovu ucházet? Dokáže splnit to, co slibuje? Při hledání odpovědí mnohé napoví i následující rozhovor, který Daniel Dvořák poskytl před pěti lety při svém příchodu do Brna. Přinášíme jej v rámci našeho volného cyklu Z archivu.
***

Šéfování Národního v Brně jsem vybojoval

Nový ředitel brněnské scény přemýšlí nad rozpuštěním činohry, chce vyměnit umělecké šéfy a přitáhnout hvězdy

Největší moravské divadlo má od příštího týdne nového ředitele. Národní divadlo v Brně povede scénograf Daniel Dvořák, který ještě vloni vedl stejnou instituci v hlavním městě. Brněnský nástup předcházelo rychlé odvolání Dvořákova předchůdce Zdeňka Prokeše. A následné debaty o perspektivě, možnostech a image první moravské scény. Dvořák vysvětluje, co s institucí zamýšlí i jak to pocítí herci a diváci.

Čtyři roky jste šéfoval pražskému Národnímu divadlu, nyní se ve stejné funkci ocitnete v Brně. Řízení největších divadel v zemi je váš koníček?

Velká divadla znamenají velké příležitosti, ale i velké starosti a problémy. Jsem divadelník, a tak mne příležitosti logicky zajímají a ty problémy jaksi beru k tomu. Před pražským Národním divadlem jsem řídil Státní operu a ještě předtím Komorní operu. Vypracovával jsem se odspodu. Jako študák jsem začínal u amatérského divadla. Málokterá divadelní profese mi zůstala utajena. Dobře se orientuji.

Neplatí tedy ve vašem případě ono okřídlené „jednou ředitel navždy ředitel“?

Nikoli. Rozhodnutí jít do Brna pro mne nebylo vůbec jednoduché.

Jste profesí scénograf. Proč jste tedy do konkurzu na šéfovské místo vůbec šel?

Ukázalo se, že vedení města, které divadlo zřizuje, chce nějaké zásadní změny. Já nejsem ředitelem z profese. Má pro mne smysl divadlo řídit, pokud před ním stojí úkol splnit určitý program. V tom spatřuji výzvu.

V čem by mělo brněnské Národní divadlo doznat největších změn?

Zadání pro výběrové řízení bylo jasné: změna. Divadlo zřejmě potřebuje proměnit v umělecké, komunikační, propagační a marketingové oblasti, ale i zlepšit v ekonomické sféře.

V čem tkví umělecká proměna?

Mělo by se jednat o určité omlazení. Nejen z hlediska věku umělců. Mám spíše na mysli dynamiku v celkové image divadla včetně inscenačních přístupů. Největší problém spatřuji v opeře. Máme sice dobré pěvce, kteří ale nevynikají silnou hereckou stránkou. Přitom soudobé operní produkce by se po herecké stránce měly rovnat činoherním.

Při odvolávání vašeho předchůdce znělo z radnice usedlejší volání, -zkrátka aby v Brně byly hezky česky hrány všechny ty Prodané nevěsty a Rusalky…

U klasických titulů je vždy důležité jejich uchopení. Pokud se nerozstříhá partitura a potom nevytahuje po kouskách z klobouku a nepřepisují se libreta, nýbrž se, byť svébytně, interpretuje originál, mělo by být vše v pořádku. Za pojmem konzervativní přístup se totiž většinou skrývá bezinvenčnost a řemeslná nedostatečnost. Povinností divadla je být soudobé. Na druhé straně je stejně nepřípustné halit diletantství do pseudoavantgardních konceptů.

Budete respektovat stávající dramaturgický plán nové sezony, nebo se dočkáme jiných titulů?

Znám chystané tituly, ale nejsem zatím seznámen s jejich smluvním pozadím. Nemohu tedy posoudit, jak dalece jsou zakotvené z provozního hlediska a zda je rozumné s nimi hýbat.

Jak chce o sobě Národní divadlo dát více vědět?

V mnoha směrech. Pochopitelně dobrými uměleckými výsledky. Vbrzku kupříkladu v grafice propagačních materiálů. Ty současné považuji za nevýrazné, málo komunikativní a často zbytečně vizuálně zašmodrchané. Kromě standardních klasických forem bych rád uplatnil i grafiku využívající pozitivní prvky ze subkultur, jako je graffiti, hip hop a skejt. Je čitelná, dobře komunikuje a je i zdravě agresivní.

Jak jste zjistil, že má divadlo právě tady rezervy? Přijel jste třeba jako Pražák do Brna a ničeho ohledně Národního jste si nevšiml?

Ano, to je ten základní pocit. Jestli se plakát udělá dobře nebo špatně, vyjde to na stejné peníze. Tady by měly být ty změny nejviditelnější.

Podmínkou radnice bylo, že nedostanete víc peněz. Váš předchůdce hovořil o trvalém finančním podhodnocení. Jak chcete řešit ekonomické změny?

Vycházím ze své profese architekta. Buď předložíte projekt a stavebník musí zvážit, zda na něj má, nebo ne. Pak existuje druhá možnost. Dostanete limit, do něhož se musíte vejít. Předložil jsem k diskusi oba plány.

Město divadlu ročně posílá dvě stě milionů. Je to dostatečný rozpočet, nebo budete šetřit, ubírat tituly?

Město dává maximum, je to však málo. Znamená to chovat se hospodárně a hledat další finanční zdroje. Obecně lze říct, že dobrým klíčem k rychlému zlepšení hospodaření jsou koprodukce s jinými divadly. Vždy to znamená zásadní úsporu. V případě zahraničí i výtečné kontakty.

Chci ke spolupráci přizvat třeba La Scalu

Už víte konkrétně, s kým budete spolupracovat?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář