Zaoblená hudba

  1. 1
  2. 2
Hudba Plus Petra Vebera (15) – vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech: Ohlédnutí za událostmi týkajícími se v posledních dnech tuzemské současné hudební tvorby a interpretace. Brněnský festival Setkávání nové hudby Plus, skladatelská soutěž České filharmonie a úspěch Lukáše Sommera na soutěži Concorso Novaro ve Florencii.
Štěpán Filípek – Setkávání nové hudby Plus Brno – 6. 12. 2017 (zdroj FB / foto Martina Schneiderová)

Soudobou hudbu nesou dál do budoucnosti především a hlavně jen nadšenci. Ať už jsou to interpreti, její posluchači, nebo sami tvůrci. Není většinovou záležitostí, to opravdu ne, je spíše solí. Občas na sebe však právem a zcela logicky upozorní. A pak je jí náhle víc než té pověstné špetky soli – a je vidět, že má na to být i hlavní a skutečnou potravou, ne jen kořením.

V Brně se během podzimu uskutečnila v režii Janáčkovy akademie múzických umění přehlídka Setkávání nové hudby Plus – dvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu současné akustické i elektronické hudby a multimediálních projektů. Dvanáct programů završil před několika málo dny komorní koncert, na němž vystoupily dva soubory – Solaris3 a Opera Trio.

Opera Trio – Setkávání nové hudby Plus Brno – 6. 12. 2017 (zdroj archiv autora / foto Martina Schneiderová)

Štěpán Filípek, který v obou hraje, řekl Opeře Plus, že vybrali ze sedmdesátých a osmdesátých let hudbu, jež ilustruje odpoutávání od ortodoxně experimentálního stylu šedesátých let – ukazuje tedy kompoziční „zlidšťování“.  Hudbu „zaoblenou“, ne úplně tvrdou modernu. Trio Opera, v němž jsou s Filípkem kolegové z brněnského Národního divadla Ondrej Olos a Barbora Šteflová, zahrálo na koncertě Hobojové trio brněnského skladatele Františka Emmerta. „Nastudovali a natočili jsme od něho už snad téměř vše,“ říká violoncellista Filípek. S triem Solaris3, v němž má naopak bývalé pražské kolegy, to znamená houslistku Annu Veverkovou a klavíristu Martina Levického, uvedli Klavírní trio Isanga Yuna z roku 1978 a skladbu Episodi e Canto perpetuo Peterise Vaskse z roku 1985, vycházející z motivického materiálu Messiaenova Kvartetu pro konec časů.

Solaris3 – Setkávání nové hudby Plus Brno – 6. 12. 2017 (zdroj archiv autora / foto Martina Schneiderová)

„Praskla mi struna, náhradní jsem nesehnal, Peterise Vaskse jsem tedy odehrál na třech strunách. Ale bylo to téměř stylové, kolegové mě upozornili, že i při prvním provedení Messiaenova kvartetu za války kdesi v zajateckém táboře měl prý cellista jen tři struny,“ usmívá se s odstupem Filípek. Festival, který s oběma soubory zakončil, hodnotí velmi pozitivně. Skladatel Ivo Medek, rektor JAMU, dává v dramaturgii prostor českým i zahraničním experimentátorům, ale i brněnským legendám. Na festivalu tak zní i „starší“ věci, ne pouze nově napsané – a je to tak dobře. A dobré je podle Štěpána Filípka i to, že se rovněž před jejich vystoupením, jako i před některými předchozími, konal „předkoncert“ – předskokanem obou komorních souborů byla mladičká autorka Markéta Husková.

„Snažíme se věnovat soudobé hudbě i nadále, třebaže jsme už plně v zaměstnání,“ navazuje Filípek se vzpomínkou na studentské roky, kdy to bylo o něco snadnější. Absolvent pražské konzervatoře a JAMU v Brně je už celé desetiletí rovněž členem komorního souboru Miloslav Ištvan Quartet, zaměřeného především na soudobou tvorbu. Příští rok si připomeneme devadesát let od narození patrona tohoto smyčcového kvarteta, které po nalezení nového primária už opět rozvine naplno činnost. Byl to ve své době nesporně jeden z nejdůležitějších umělců tvořících v Brně a není pochyb o tom, že rok 2018 přinese nové podněty k dalšímu poznávání a zrání jeho odkazu – nepřehlédnutelné součásti moderní české hudby. Jako skladatel Miloslav Ištvan, jehož život se uzavřel roku 1990, rozhodně patří k těm, kteří byli v hudebním umění vydatnou solí.

Solaris3 – Setkávání nové hudby Plus Brno – 6. 12. 2017 (zdroj FB / foto Martina Schneiderová)

Interpretační a skladatelskou soutěž vyhlásila Česká filharmonie – vědoma si svých závazků týkajících se hudebního života, hudebních aktivit v zemi a podpory mladých talentů – poprvé v roce 2013. Soutěž směřovala k Roku české hudby 2014. Odměnou v ní bylo vystoupení s českým prvním orchestrem, respektive nastudování vítězných skladeb tímto tělesem. Filharmonie na tuto tradici, založenou šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem, navazuje a vypsala nyní opět obě soutěže. Vztahují se ke stému výročí vzniku Československa. Tento fakt stvrzuje i skutečnost, že poměřování invence a tvůrčích sil se mohou zúčastnit „čeští a slovenští skladatelé a skladatelky“, a to do čtyřiceti let věku.

Do prvního kola mají soutěžící ještě teď před vánočními svátky poslat partituru a nahrávku již existující skladby většího rozsahu. Porota vybere tři díla, jejichž autoři se stanou finalisty; ti obdrží od České filharmonie objednávku na vytvoření nové orchestrální skladby v rozsahu 15 až 30 minut. Termínem odevzdání bude 28. říjen 2018, vyhlášení výsledků se čeká příští rok v prosinci. Všechny tři nové skladby filharmonie provede ve světové premiéře na veřejných koncertech v roce 2019… Možná by bylo přehlednější a logičtější, kdyby soutěž bývala byla vypsána v takovém předstihu, aby tato díla zazněla ještě v jubilejním roce 2018, ale tak jako tak je to chvályhodná aktivita, která by se v ideálním případě mohla opakovat pravidelněji, ne pouze k jubilejním letopočtům.

Rudolfinum – Dvořákova síň (zdroj flickr.com)

Skladatelská soutěž výrazně vstoupila také do života třiatřicetiletého kytaristy a skladatele Lukáše Sommera. S titulem Konec času – rekonstrukce snu se zúčastnil v Itálii Concorso Novaro. A na samém konci listopadu na Facebooku k fotografiím, na nichž je zachycen s předsedou poroty Krzysztofem Pendereckým, mohl napsat: „Tak ta má kakofonní poema ve Florencii nakonec dostala nejen první cenu, ale i cenu publika a cenu kritiky.“

Reklama
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na