Zápisník z Pasek nad Jizerou

Zápisník Jindřicha Bálka (17)

Pasecké hudební slavnosti, nenápadný hudební festival v kostele sv. Václava v Pasekách nad Jizerou, se tento víkend konají po třiadvacáté. A mají každý rok velké kouzlo a pozorné návštěvníky. To kouzlo je dáno už místem samotným, malebnou obcí na svahu Krkonoš, kam je situován román Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci. Inspiraci a částečně předlohu pro něj napsal Věnceslav Metelka, místní rodák, houslař a písmák, který je pochován na malém hřbitově právě u kostela sv. Václava, odkud je jeden z nejkrásnějších výhledů, které znám. A Metelkův hrob zdobí busta od sochaře Vladimíra Preclíka. Příběhy tohoto místa by tedy vydaly když ne na román, tak na dlouhá vyprávění. Celý ten kus krajiny má v sobě zvláštní harmonii a idyličnost, o které se těžko píše. Kdo ji nezažije, neuvěří.Zdejší muzeum připomíná tradici houslařských rodů, a někde na jejich počátku stojí také Věnceslav Metelka. Z novodobé historie je ale podstatnější, že tu sídlí rodina Waldmanů. Jakub Waldmann, dříve kontrabasista České filharmonie, dnes učitel a zástupce ředitele Hudební školy hlavního města Prahy, je hlavním organizátorem i jedním z účinkujících. Jeho otec Josef Waldman byl dlouhá léta učitelem hudby na gymnáziu v Děčíně, kde také pořádal koncerty – dnes žije v Pasekách a vede zdejší Svatováclavský pěvecký sbor. Tento sbor tu už na konci osmdesátých let uváděl významná duchovní díla, a když po roce 1989 vznikly Pasecké slavnosti, účinkuje pravidelně při nedělní mši, která tak má mnohem výraznější hudební doprovod, než bývá obvyklé. Zítra tu ve tři hodiny odpoledne takto provedou Missu in C op. 48 Franze Schuberta.Kostel sv. Václava byl ovšem zaplněn i na dvou hlavních festivalových akcích v pátek večer a v sobotu dopoledne. Včera, tedy v pátek 2. srpna, tu zazněl docela náročný program ve velmi obstojném provedení. Vivaldiho Koncert pro dva hoboje – sólisty byli Jiří Zelba a Jan Souček. Dále, u příležitosti stého výročí narození Benjamina Brittena, jeho Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce – i ta má výročí, sedmdesát let od svého vzniku. Náročnou kompozici provedli se ctí tenorista Karel Jakubů a zejména mladá hornistka Hana Lišková. Doprovázela Akademie sv. Václava, soubor mladých hudebníků, jejichž uměleckým vedoucím je už druhý rok Tomáš Vinklát, jeden z Čechů, který působil skoro patnáct let ve Vídeňské filharmonii. A tak i následující Pärtovy Fratres a Bartókovy Rumunské tance vyzněly velmi dobře – a publikum je vděčně přijalo, ačkoli to není rozhodně program pro začátečníky.

Vedle výročí Benjamina Brittena připomněl program také osmdesátiny herce Stanislava Zindulky, který mezi hudebními čísly přednesl dva apokryfy Karla Čapka. A v průvodním slovu připomněl Pavel Ryjáček ještě jedno výročí – přesně před dvaceti lety uváděl tento zahajovací koncert v Pasekách Ivan Medek, tehdy čerstvě jako kancléř prezidenta Havla. A zahájil festival výkladem biblického podobenství o vyhnání nečistého ducha a jeho aktualizací, jehož naléhavost se nijak nezmenšila. Podobenství o tom, že „nečistého ducha“ nestačí vyhnat, ale že je potřeba zaplnit prázdný prostor, který po něm zůstal; neboť jinak se vrátí „a vezme sebou sedm jiných duchů, horších než je sám.“ A Ivan Medek tehdy zdůrazňoval, že nestačí se jenom zbavit zla, jakým byl totalitní režim, ale že je vždy třeba vytvořit také nějaké dobro… Silný začátek na tak malý hudební festival.Dnes dopoledne, tedy v sobotu, program pokračoval koncertem spojeným s besedou. Akademie sv. Václava obstojně provedla Třetí a Šestý Braniborský koncert Johanna Sebastiana Bacha a Brittenovu Simple Symphony. A hostem besedy byla vedle Stanislava Zindulky také Helena Medková, známá dnes jako překladatelka dovu skvělých hudebních monografií pro nakladatelství Vyšehrad: Dögeho knihy o Dvořákovi a Wolffovy o Bachovi. Beseda, která se na začátku září snad objeví i ve vysílání Vltavy ve Víkendové příloze, ale měla i další témata, třeba umělecké svědomí. Ale hlavně byla celá nesena přesvědčením, že pokud se dají v malých až skoro zapadlých místech pořádat podobné akce, můžeme se na budoucnost české kultury přece jen dívat s jistou nadějí. I když pak televizní zprávy vyvolávají zcela opačný dojem, zážitky tohoto typu jsou často životně důležité. A něco takového bylo letos možné znovu zažít v Pasekách nad Jizerou. Raisovy Zapadlé vlastence dnes málokdo přečte – ale na tomto festiválku se dá najít něco z jejich velké obroditelské snahy v čistší, moderněji formulované, a velmi naléhavé podobě.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto Jindřich Bálek